Vápenky 2009

Letošní Vápenky bylo pro mne dost drama. Též o větším množství závad, za jednu cestu. Nebo také, jak jsem tunil až přetunil...

Asi tejden před Vápenkama jsem si nechal udělat na choppříku chlazení oleje. Ne, že bych se vyžíval ve zběsilém tunění, ale vzhledem k úpravám překitování motoru to bylo nutný. Větší hrnek více hřeje. A velký teploty oleji na životnosti nepřidají, to je známo.
Vše bylo dobrý, až ve čtvrtek jsem v garáži zjistil že teče olej z mezikusu, který se dává na hlavu motoru, jako rozbočka tlakového mazání ke chladiči oleje. Volám do servisu a jsem poučen, že mám svorky na hadicích utáhnout za tepla, činím tak a únik oleje ustává, přesto ale v pátek ráno se rozhoduji, že si vezmu původní kus s chladícími žebry a kanálkem, který vede olej přímo k vačkám. Pro jistotu. Toto rozhodnutí, jak se ukázalo bylo velmi šťastné. Zachránilo mne před neskutečným průserem a převozem motorky z Moravy domů, či opravou v některém servisu za nemalé peníze. Pokud by to tedy někdo o víkendu udělal. Také sebou vezu litrovku 4T oleje 10W40. Inu jistota, je jistota...
Vyrážím až v sobotu po poledni, pochopitelně mne opět odvolali z dovolené, nesralo mne to tolik, pršelo a přešly asi tři bouřky, což by asi nebylo na cestě dobrý. V sobotu není lépe, ale bouřky nejsou. Vysočina mne vítá zataženou oblohou a provazci deště na obzoru. Motorka jde dobře, nakitování byl dobrej nápad. Krpály okolo Pelhřimova bez problémů za 4. Za 3 dávám pouze v serpentinách u Křelovic, nedají se jet rychle, provoz na Route 112 není nejslabší a také nejsem prase. Nebloudím, poučen z Vápenek 2007, nastudoval jsem mapu, pouze u Batelova malý kufřík, najeto navíc asi 5 km. To se skousne. Za Stonařovem, v Hájích beru plnou, také sežeru dobou klobásu, kterou tu na pumpě grilují a nazouvám svetr, jest zima. Paní s mobilem tu letos není. Dojím, dokouřím a start. Pak známý scénář, odbočka na Route 23 k Brnu a těším se na Rápotice. Hin se ukáže. A ukázalo se...

Fuelpoint #1. Motorkářovo zátiší u pumpy v hájích.

Tady bylo ještě dobře, kontroloval jsem chladič, je teplej, tedy je to O.K.

Občas zastavím a kontroluju tedy ten chladič, hřeje, to znamená že olej proudí. Pokud by to bylo jinak, je průser. Nejde jen o teplotu. Z chladiče se olej vrací do vaček a pokud by tak nebylo, odsraly by to první. Zadřel bych až po tom, co bych ztratil celou náplň oleje, ale to už by byly vačky dávno v řiti. Cesta ubíhá, jen počasí je jaksi horší, ale lepší se, neprší. Rápoptice jsou tady, jdu do nich za 4 a kotel. Před koncem dojíždím autobus, který podle mocného hulení dieselu toho má plný kecky. Inu 12 a místy 14% stoupání není procházka růžovou zahradou. Dokonce mi napadlo, že bych jej předjel, ale nedělám to. To ještě netuším, že mi za chvíli mi sakra ztuhne úsměv na rtech. Zastavuji na konci Rápotický rokle, chytaje se na přestávku a svačinu. Kontroluji chladič, tentokráte i hadice u rozbočky mazání. A je to jasný. Teče to a ne málo. Zjištuji, že v mezikusu se povážlivě podělal jeden ze dvou "O" kroužků a utažením se prořízla hadice. Následuje sestaveni trosek "O" kroužku /nový nemám/, zatažení příruby a odříznutí kousku prasklý hadice a nasazení znova. Utahuji již jen málo. Volá CErin a tlumočím mu tu novinu. Říká, že pokud bych upad do nesnází, nějak to pořešíme...

Rápotice. Už je opraveno. Za chvíli vyrazím...

Tak ještě snímek, kdybyste tu někdy jeli. Nahoře 12% dole chvílema 14% stoupání.

Zatím není tak zle. Jen stavím každých 10 km a probíhá důkladná kontrola nejen teploty chladiče, ale i hadic. Olej neteče, jen se to trochu "rosí". To se dá vydržet. Ke kontrolám oběhu oleje přibývá kontrola hladiny oleje v motoru. Je to stále v ryskách dolévat tedy netřeba. To ještě netuším, že to není poslední problém. Hoši z Vápenek posílají SMS. Vyřizuji CErinovi, aby poděkoval, že se do Vápenek nějak prokoušu.
Těsně před první uzavírkou v Brně odbočuji na Troubsko. Kupodivu bez kufrování jsem za chvilku na Kruháku v Chrlicích. Také nedělám zde onu chybu z roku 2007 a odbočuji na práteckou silnici 417 správně. Další uzavírka v Křenovicích, prokličkuji obcí a Slavkov je tady a také fuelpoint #2. Tedy tankovací místo. Beru plnou. Bere to o trochu víc, pravda, ale o málo. Zase ty frčení do kopců za 4, kde jsem to v roce 2007 trápil za 2, místy za 1 je plnohodnotnou náhradou. Radost však netrvá dlouho. Využívám přestávky u pumpy ke kontrole; rosení se zvětšilo. Utahuji hadice o jednu otočku klíče. Domlouváme si s CErinem setkání, musel se z Vápenek vrátit, jde do práce. Říká že mne dojede, tak vyrážím.
Kontroluji opět každých 10 km olejový okruh. Ve  vyšroubování a zašroubování měrky už mám cvik. Rosení se utažením svorek nezmenšilo, ale také se nezvětšuje, tedy rvu kopce od Slavkova ke Kyjovu ukrutně, tedy za 4. Zastavuji jen kvůli zmíněným kontrolám, už jsem celej zasranej od oleje, pokud by mne někdo potkal, typoval by mne na topiče, který si na chvíli odskočil z lokomotivy zajezdit na motorce.
Na Babím lomu, jak se ten kopec na Kyjovem podle mapy jmenuje, zastavuji. Rosení se drží, zdá se mi to o trochu větší. Ale chladič je horkej, a protože únik je u hadice která vede do chladiče, živí mne naděje, že olej se tedy do motoru vrací a vačky se mažou. Ostatně bych asi jinak už dávno nejel. Dojíždí mne CErin.
Pokecáme, dáme pokouření  a hodnotíme situaci. Nastavujeme případné scénáře, včetně těch velmi fatálních. Ještě že je solidarita mezi motorkáři, těší mne to a touto cestou CErinovi děkuji. Pracovní povinnosti však volají a CErin se musí vrátit a já sjíždím ke Kyjovu.

Setkání s CErinem nad Kyjovem.

Za Kyjovem si kupuji na pumpě pouze nějakou pochutinu, tankovat netřeba. Pokecám s pumpařem, je to sympaťák. Obdivuje motorku. Přeje mi šťastnou cestu...
Veselí na Moravě. Hned na vjezdu je nějaká megadiskotéka na hřišti, rachot a plný ulice lidí, zpomaluji. Je tu živo, jako ve všech moravských městech navečer. Ale o tom jsem už psal minule. Z vedlejší mi na hlavní vyjíždí parta pumpičkářů, tedy cyklistů, podle tašek na kolech a vybavení jsou to asi nějaký dálkoví cyklisti. Přednost při vjezdu na hlavní jim asi nic neříká, ale s přehledem to ubrzdím. Asi jsou zdaleka a neznají to tu.
Zastavuji na zastávce busanu za městem a dávám kafe z piksly a sušenky koupený na pumpě za Kyjovem. Volám chlapcům na Vápenky. Čekají na mne, to je dobře, mám radost. Ale co dobré není, že "rosení" přestalo a olej opět teče. A ne málo. Mám dvě možnosti:
1. Brutálně to utáhnout s tím, že to vydrží tak 30 - 40 km.
2. Vyměnit rozbočovač za původní díl a chladič odpojit.
Vzhledem k tomu že do Vápenek mi zbývá tak 20 km a je již noc, volím bod 1. Blatnice, Blatnička a odbočka na Suchov. Před Suchovem kontrola. Ne policejní, ale opět olej, atd. Chladič je horký, což je dobře, olej neteče. Tak kotel a náves v Suchově za 4. Pravda, pod koncem Suchova už to vypadalo na přeřazení, ale motor nespadl pod 4000 RPM, vyjel jsem to. Nezastavuji již nikde a okolo jedné v noci jsem na Vápenkách. Čtyři hodiny náskoku, které jsme měl, padly na estrádu s olejem...
Vítám se s hochy na Vápenkách, díky že na mne počkali. Protože je již dlouho a zítra je čeká dlouhá cesta, jdeme brzy spát. Na Vápenkách je mohutná oslava, hraje se a tančí. To nás však nerozhodí. Za chvíli nevíme o světě.

Večer, vlastně noc na Vápenkách...

Snídaně na Vápenkách

Ráno je typicky Vápenkovsky hezké, jdeme na snídani. Po snídaní obdivuji stroje slovenských přátel. Zvláště na klasice Pionýru 05, tuším, je velice zajímavá úprava. Viz obrázky:

Zajímavá elektronika na Pionýru 05, kdy je tento stroj doplněn o gelovou 6V baterii a regulaci nabíjení a světel. To jsem však neušil že:

Lze bez problémů nabíjet PDA...

A také ze stejného zdroje dobíjet mobil.

A ještě fotka před odjezdem. Jel bych s nimi rád, měli bychom společnou cestu až na silnici č. 54. Ale čeká mne zásadní oprava a zdržel bych je více než o hodinu.

Chlapci tedy odjíždějí, loučíme se a ještě jim jednou děkuji, že na mne večer počkali. Dávám si chvíli pohov a pak se pouštím do opravy, která rozhodne u úspěšné cestě domů. Demontuji rozbočovač a vracím zpět původní kus s olejovými kanálky. Pochopitelně se trhá těsnění, ale to mám rezervní. Pouze musím opatrně vyčistit dosedací plochu hlavy a dávat pozor, aby se nic nedostalo dovnitř. Ke všemu si neoznačím polohu víčka krytu rozvodového řetězu, tak volám servismanovi. Konzultujeme celou operaci, dá mi ještě pár cenných rad. Pak už je to jen na tom, zda něco neposeru...

Rozbočovač je už dole, dosedací plocha čistá.

Ještě pohled na rozvodový řetízek.

Asi v jednu odpoledne je hotovo. Zajišťuju odpojený hadice plastovou svorkou, uklízím vercajk a s obavami mačkám startér. Zhasne kontrolka neutrálu a displej olejového teploměru. Je slyšet pouze bzučení startovacího relé. Další problém je tu.
Naštěstí má motorka kicpáku. Našlapuji a motor se rozeběhne, zádný špatný zvuky. Zatím je vyhráno. Problém je asi v tom, že to buď nedobíjí, nebo je baterka v prdeli. Vzhledem k tomu, že má odslouženo tři roky, nedivil bych se. Ostatně to se dozvím po cestě. Vyrážím z Vápenek v 13.30. Je hezky a není horko, to je důležitý, chladič je mimo provoz. Přesto musím na to brát ohled a asi na kopcích občas zastavit. Baterka mi nerva netrhá. Motorka jede i bez ní, pouze se musí startovat kicpákou. Pokud je /baterka/ v hajzlu, je to ještě dobrý. Nová nestojí moc. Potíž by byla v tom pokud je to něco jinýho. To by bylo nepříjemný.
Jedu zatím bez problémů. Veselí na Moravě, zde je zácpa na křižovatce, nedělní špička začala. Pět minut čekání s motorem na volnoběh a už je olej na 105 stupních. Chladič citelně chybí, ale jak se rozjedu, teplota jde dolů na běžných 80 st.  Pohoda a je tu Kyjov. Využiju přestávky na kyjovských kopcích ke kontrole zda to neteče. Okolo rozvodovýho víčka je ještě trochu vlhko. Utahuju tedy víčko o necelou 1/4 otáčky šroubu. jak se později ukázalo, je to O.K. Využívám přestávky ke kouření a focení. Viz:

Obrázek z kopců za Kyjovem. Morava je krásnej kus země.

S obavami se dívám do bandy, zda vystačím do Slavkova. Větší objem, větší spotřeba, ale jak se ukázalo, obavy byly plané. Netrvá dlouho a jsem v Slavkově. Tankování a s obavami mačkám startér. A vida! Baterka se dobila a motorka chytá hned. Potvrdilo se, že elektrika asi špatná nebude, pouze baterka je down. Alespoň jedna dobrá zpráva. Následuje klasika přes Tuřany a Brno-Chrlice. V Tuřanech zrovna přistává jakýsi Jumbo Jet, vypadá to pěkně. Zastavuji za Brnem u výjezdu na starou Route 602. Bolí mne v zádech /staré zranění/ a tak budu muset dělat přestávky, ne tedy technický, ale zdravotní.

První zastávka za Brnem u vjezdu na R 602.

Po R 602 se jede pěkně. A hlavně de moc nevzdaluje od dálnice. Bolesti v zádech polevily, tak v Měříně odbočuji na Polnou a Dobronín. Vezmu to přes Humpolec. Okolní krajina je pěkná. Neuvěřitelně úzký silničky a romatika sama. Za Dobronínem zastavuju a při tom kochání Vysočinou zjišťuju, že jsem ztratil někde pumpičku. To nasere. Ale to zdaleka nebude ještě všechno. Zjišťuji, že domů s benálem ze Slavkova nedojedu, naštěstí v Humpolci je pumpa otevřená. Vyrážím směrem na Střelice, Koberovice a Píšť. K patrovýmu mostu u Píště přijíždím již za tmy. Přehradní jezero překonávám tentokráte po spodním patře mostu, na dálnici nahoře si musím nechat zajít chuť /3 body, pojeb a 3500,- pokuta/. Most si vyblejsknu někdy jindy, spodem jsem ještě nikdy nejel. Škoda, je to stavební unikát. Spodní patro dálničního mostu je vlastně původní dálniční most z roku 1942.
Za mostem opět kufřík, takže místo na Hořice, jedu na Dolní Kralovice. Ale to už mne nesere, znám to tady, je to již "za humny" a domů je to kousek. Stavím v Němčicích, dávám kafe z piksly a doutnák. Káva dopita, doutnák dokouřím po cestě. Po chvíli, kousek za Keblovem se ozve jakýsi pocinkávaní a decentní rachocení. Projedu Mnichovice, rachocení sílí a to vždy, když najedu na nějakou nerovnost, tedy zastavuji a pátrám. Nevidím nic co by mne znepokojovalo, ale co se nezdá, může skončit pěkným malérem. Pátrám podrobněji. V naprostý tmě, při LED baterce to jde špatně, ale snažím se nic nepřehlédnout. Po chvíli se daří najít zdroj záhadnýho zvuku. Naštěstí je to jen ulomený kryt řetězu. Prasknul zadní úchyt a kryt se tam jen plácá na předním, co ještě drží. Možná to bylo tím, jak upadla ta pumpička /někde u Polný/ a mohla do krytu praštit. Bude to asi tím, je to jako ustřižený. Demontuji kryt řetězu a přivazuju jej k zadní tašce. Bude se to muset vařit. Ale to už není nic fatálního. V Kuňovicích najíždím na Route 112/II, rošt a tachometr na doraz. Za necelých 20 minut jsem doma...

Resumé:
Najeto asi 600 km, cesta dobrá, zažitky ucházející, nepočítaje nepovedený tunění s chladičem oleje. Chladič není marnej /pokud byl v akci, srážel teplotu oleje o 5 až 10 stupňů/. To dost pomůže. Bude to taky chtít upravit mezikus v rozvodu oleje a nový hadice, ne ty sračky, co u chladiče byly. Též nahradit klasický gumový "O" kroužky /alespoň na mezikusu na motoru/ silikonovými, pokud je tedy seženu, nebo fíbrovým těsněním, jež snáší vyšší teploty lépe. Příště tunit s rozvahou a pečlivě testovat.
Mimo chlazení:
Bylo ještě otuněno uchycení motoru, /přidán příčný nosník pod rámem/. To se ukázalo dobrý, vibrace se velmi snížily, též i namáhání rámu vyšším tahem nakitovaného motoru. To bylo rozumný.
Baterka:
Ta to má asi vodbytý, tři roky jsou na malou baterii 12V/4Ah asi dost. Nová nestojí moc. Startovat s vypnutou spojkou. Baterie se pak raubuje podstaně méně.
Kryt řetězu se zavaří:
Příště lépe uchytit pumpičku. Kontrolovat tuto častěji. Nemuselo by to dopadnout taky dobře.
Drobný detail:
Spíše pro zasmání: Pokud si chci za jízdy odplivnout, nezapomenout zvednout plexi štít mojí nové helmy:-) 

Woozie, jak už je na Vápenkách zvykem, pořídil opět nějaký foto. Najdete to tady>>