Po síti, jak jistě Doomeři jistě ví, kolují desetitisíce modifikací této hry. Jak všichni jistě ví, Doom 1 i Doom2 možno, velice lehce modifikovat výměnou souboru *.wad, jež obsahuje všechnu grafiku, zvuky, úrovně a levely. Jeho výměnou získáme vlastně zcela novou hru, tu více, tu méně modifikovanou... Jedna verze se mi jeví zajímavou, pochází od Rogera Rinenoura, není zdaleka nejnovější, kdo ji znáte, což bude  asi spíše možné, tak to můžete klidně přeskočit, kdo jste tuto verzi ještě v počítači neměl, počtěte si, stáhněte a zahrajte. Tedy: Každá hra má svůj příběh. Ten doomovský je notoricky známý: Supertajná vojensko-výzkumná základna na jednom z marsových měsíců, pokusy přesuny lidí a zařízení v čase a prostoru. Pak se něco posere /dámy prominou/ - zřejmě stroje a software řídící teleportové brány. Lidé beze stopy mizí, ti co se z pokusných transportů vrátili živí, jsou strašlivě znetvořeni, jiní, zdánlivě zdrávi, pozvolna mutují a všichni dohromady vybíjí doposud zdravou posádku a personál stanice. Je zachyceno volání o pomoc a zprávy o strašných zvěrstvech, páchaných mutanty na svých spolubydlících. Na stanici je vyslána vojenská mise, aby zjednala nápravu a pokud možno, odvezla zpět ty, co ještě zůstali naživu. Tohle se stalo někdy v roce 2248...
Teď náš nový příběh: Je rok 2375, z vyprávění víte, jak to dopadlo: Mise dorazila na místo, základna na Phobu byla z nepochopitelných příčin opuštěná. Na Demiosu to bylo horší. Vojáci narazili na nezvykle tvrdý odpor, přesto komando vymlátilo mutatnty, asi 150 lidí z původních 2500 obyvatel stanice přivezli zpět. To je oficiální verze, vydaná konsorciem UAC, kterému stanice patřila. Pravda je však jiná: z historických pramenů, které byly nedávno objeveny a zase záhadně zmizely, se dovídáme strašnou pravdu:  Říká se, že z původních obyvatel nepřežil nikdo, těch 150 pološílených lidských trosek byl žalostný zbytek jednotky, kterou automaticky řízená loď zázrakem přivezla zpět, stejně do roka všichni zemřeli, většinou na následky ozáření, či strašlivých zranění... UAC srovnala základnu na Phobu se zemí, dále chtěla odpálit druhý celý měsíc Deimos pomocí dálkově řízených jaderných náloží, ale to ji Světová Rada zakázala, což byl fatální omyl, jak se později ukázalo. UAC tedy prohlásila tento měsíc za uzavřenou zónu, s tím, že již tam není živých organismů a stanice je bez energie. Oponenti Rady však poukazovali na to, že kdykoliv možno obnovit chod elektrárny a zařízení na Deimosu, a kdo zaručí, že teleportovací brány jsou již nefunkční a zablokovány, jak UAC tvrdí? Bossové z UAC, jež je v posledních letech nebohatší společností na Zemi a řídí všechny vesmírné projekty a dopravu, se tomuto vysmáli... Ozvaly se opět hlasy, dokonce v Celosvětovém kongresu, že cílové pozice starých teleportovacích strojů na Deimosu nikdo nezná, ti co je programovali, zemřeli, není v jejich dosahu, tedy ve vnitřní sluneční soustavě, včetně Země, bezpečné místo. Kongresman, který vznesl tuto námitku, záhadně zmizel, byl to podivín, říkalo se něco o letecké nehodě. Materiály o tragédii na Phobu a Demiosu, nalezené v digitálních archivech Rady byly označeny za podvrh, spiknutí, které má poškodit monopol UAC. Na celou věc by se zapomnělo, pasažéři z dopravních lodí Země - Mars by dál sledovali z malé výšky mrtvý měsíc Deimos s rozpadajícími se technickými komplexy jako vítanou kuriozitu zpestřující jejich nudnou cestu. Až jednou... 

Jseš mladý a dobře placený programátor výše zmíněného idustriálního molocha UAC, letíš služebně na Phobos, to je druhý měsíc Marsu. Nalézá se tu civilní letiště, ostatně jaké jiné, armádní byly již v roce 2340 spolu s vojsky celé planety zrušeny, pak tu je atomová elektrárna, chemická továrna zpracovávající jedovaté odpadní látky odvážené ze Země,  malá kolonie, asi 1700 obyvatel, většinou zaměstnanců UAC, a řídící stanice, jež má na starosti letový provoz v zóně asi půl miliónu kilometrů okolo planety. Tvoje cesta vede právě tam, máš instalovat a zprovoznit nové výkonné programy, jež by umožnily ovládat pracoviště letecké kontroly zcela bezobslužně. Odborníci a dispečeři jsou drazí, často stávkují a to vedení UAC dost vytáčí... Letíš v jednomístném cestovním kvaziplánu, jakýsi druh taxíka to je, UAC je používá hojně, šetřit se musí. Stroj je řízen robotem, cesta bude trvat, protože je Mars v dost nepříznivé poloze, asi čtyři a půl týdne. Dávno jsou pryč doby, kdy se cestovalo k Rudé planetě osm měsíců a více. Krátíš si čas jednak přípravami plazmových krystalů s programy a zejména představami, jak budou dispečeři nasraný, že jim vedení konečně zatrhne tipec. Válení po barech skončí, hoši... Dále pak počítačovými hrami, též stařičkou hrou Doom2, jež byla objevena při vykopávkách v jednom zaniklém americkém městě. Retro máš rád, hra tě svojí primitivností baví, netušíš však, že se za chvíli stane krutou realitou. Najednou se řídící panel rozsvítí červeně, robot hlásí že nemá spojení s letištěm, po dotazu na vedení firmy v Seattlu zjistíš, že vědí akorát to, co ty, že spojení s dispečinkem již tři hodiny není, ale vše, včetně elektrárny a chemičky funguje normálně, pouze některé bloky dat z řídícího centra jsou nečitelné. Přepínáš na frekvenci operátora letiště na nouzové tajné frekvenci, jež slouží při letových problémech blízké zóně Marsu. V hluku a praskotu se dozvídáš, že v dole v odbavovací hale je nepředstavitelný zmatek, snad dokonce vypukla panika, ostraha letiště je v pohotovosti, dále že jedou na záložní zdroje, vyhořela trafostanice, příčinu havárie trafačky dispečer nezná, snad to souvisí s tím, že před pěti hodinami stavební čety při skrývkách na rozšiřování západní letové dráhy objevily ve skále starý teleport. Údajně nějaké teleporty měly kdysi na Phobosu být, ale ty používala UAC pouze k přenosu částí zařízení z letiště na základnu Deimos... S tím se ani ve snu nepočítalo. Hned po nešťastných událostech na Demiosu v roce 2248 Světová unie zakázala personální i nákladní teleportii, všechny telepotrovací stroje i včetně software, musely být komisionárně rozebrány a součásti podle nařízení vlády zničeny. UAC vždy tvrdila, že všechny zbylé nákladní teleportovací brány byly na Phobosu demontovány. Bohužel tomu tak nebylo. Robot - buldozer ve snaze stařičké zařízení z výkopu vyprostit, teleportovací stroj převrátil a tento se najednou sám zapnul, při tom vytvořil okolo trafostanice, poblíž které byl nalezen, obrovské silové pole, které nejen že okamžitě proměnilo vysokonapěťové transformační bloky v oblak žhavého plynu, dokonce narušilo a roztrhalo skalní podloží, několik lidí tam zůstalo, dispečer podrobnosti neví, nejde se tam dovolat. Z literatury víš, jak staré teleportovací brány fungovaly a též, co je strašné, že vždy komunikovaly spolu obousměrně, nezávisle na obsluze, aktivovaly se vždy v páru, pokud destinační stanice byla neaktivní, naběhla s oživeným primárním teleportem sama, za jakýchkoliv okolností. Teleportovací brány měly proto dokonce vlastní záložní zdroj energie, nezničitelné lithiovo-kobaltové jaderné baterie s životností asi 1000 let. Dispečer ještě říká, že chlapi ze stavební čety, co to přežili, se snaží dostat do výtahu na západní straně budovy, proč to neví, najednou se z reproduktoru ozve strašlivý nelidský řev a pak už jen ticho rušené poruchami. Za necelou hodinu signál vypadne úplně, po další hodině, vysadí i navigační frekvence. To je katastrofa. Vrátit se nemůžeš, autopilot bez navádění není schopen nalézt trajektorii zpět na Zemi, šlo by to možná ručně, ale nemáš na zpáteční cestu palivo. Robot vyhlásí stav nouze, z klidného letu nebude nic...   

Po pěti dnech tě vysadil letoun na terase letiště. Autopilot ještě popřál hezký den /dost pitomej fór/ a stroj odfrčel dolů na plochu k hangáru. Je tu nezvyklé ticho, nízká hnědá obloha s pruhy vysokých mraků, připusťme, že Phobos má atmosféru, což je sice blbost, ale dejme tomu. Na dlažbě terasy nacházíš rotační kulomet, nepřemýšlíš, kde se tu vzal, z Dooma víš, že se ti bude hodit. Nad budovou letiště vychází Mars, v jeho svitu si povšimneš žárem zkrouceného a posléze strženého zábradlí, muselo se tu odehrát něco strašlivého. V tom ti prosviští kolem hlavy první fireball. Tvoje strašné tušení je pravdou. Impové. Teď je to už jenom na tobě.

Když je po všem a situaci na terase jsi zvládl, podíváš se dolů. Zdánlivě se nic neděje, na konci dráhy stojí letoun, který tě sem dovezl. Snad tu někde bude možno natankovat a odletět. To, že by ses měl dostávat odsud pomocí teleportů, je strašná vize...

Při cestě halou se tvoje tušení naplní, odehrál se tu strašlivý masakr. Protože mimo ostrahy nikdo neměl zbraně, byla to jatka. Mimo nepořádku se tu stále nic nezměnilo. Míjíš odbavovací terminály, pro First, či Business Class, ale to už je ti stejně k prdu. Za sebou máš několik nebezpečných potyček, pomlátil jsi asi 20 seržantů, také cyberdémon se tu objevil, včetně nechutnejch růžovejch prasat, co byli kdysi lidmi. Ty zasraný teleporty. Ty to mají na svědomí... Našel jsi tu zbraně, jež donesli vetřelci, raketomet a plazmovou pušku, bude se hodit, teď už jenom najít kódový klíče, hlavně se dostat k letadlu. Také je tu něco co v Doomu nebylo. Záchod, vyplatí se tam zaskočit, z tý řezničiny je ti trochu šoufl. Jo, a najdeš tam zdravíčko, sice jenom dvakrát po 10% ale lepší než drátem do voka...

Elektrárna. Teleport tě stejně na cestě k letadlu neminul. Naštěstí bez následků. Letadlo je ale naprogramováno, nelze to zrušit, tak místo v řídícím centru jsi skončil v elektrárně. Zde se ještě na chvíli vrátím na letiště, zde na rozdíl od klasického Dooma je občas jiný režim pohybu. Občas budeš šplhat po troskách budov a po skalách. V elektrárně se objeví zase další nedoomový prvek: žebřík. Také možná hned na první úrovni, tedy v letišti, zakysneš. Není to jednoduchý... Ale teď už jsme v elektrárně. Stále pracuje. I když,  jak jsi zjistil, podloží je budovy je narušeno. Objevily se tu nový prostory, doslova vyrvaný ve skále, plný veselý chásky. Ty dutiny v podloží tě dost vylekaly. To by v případě tohoto Temelína nemuselo skončit dobře. Vysokobrátkový turbíny jsou háklivý na přesný uložení. Proto, co nerychleji najít klíče a vypadnout. Elektrárna, navzdory tvým obavám, stále bezproblémově jede. To je divný, snad ji neřídí ti vetřelci? Je jasný, že musíš zajít do velínu. Třeba tam bude někdo z místních, možná se tam zabarikádovali. Jak jsi správně přepokládal, na chodbě k velínu bylo rušno. Trochu se střílelo. Ale voni si začali... 

Kudy kam? Elektrárna zde vypadá jako skutečná elektrárna, nikoli jako neurčitý technologický celek známý z jiných levelů Doomu. Vlevo k transformátorům a vysokonapěťovým odpojovačům. Turbinová hala je vpravo, najdeš tu nezvykle vertikálně usazené parní turbíny, ty se ale na Phobosu používají, je tu nízká gravitace. Strojníci /Impové/ byli nervní, turbinám moc totiž nerozumí, vysvětlil si jim to brokovnicí...

Dveře reaktorovny. Autor grafiky nezapomněl ani na to, že výstražné cedule na hydraulicky otevíraných dveřích se časem odřou. Vypadá to pěkně... Je tam občas mírně prozářeno, nezapomeň dozimetr, seržanti to kontrolují. Nevím sice proč, stejně tě zastřelí, pokud budeš pomalejší, tedy... Od reaktoru jde hezké, příjemné teplo, jak od kachlových kamen. Až to tu vymlátíš, možno tu v teplíčku posedět. Ale s mírou...

Odpojováky vysokýho napětí. Elektrický vedení, klasická "čtyřstovka", tedy 400kV, bacha až jej budeš podcházet, /tady to vážně jde, fakt, což v Doomu není obvyklé/, tak pozor, aby jsi si nevytáhnul parádní "nudli". Vedení je totiž dost nízko. Kremace zdarma....

U transformátorů ani ve velínu nikdo nebyl, tedy z místních. Už to měli za sebou, hoši... Šel jsem tedy do skladu vyhořelých článků. Články jsou, jako v každé atomce, v hlubokých bazénech s průzračnou vodou. Svinsky modře tam světélkují. Radiace je tam jako kráva, ale pokud tě tam někdo strčí, dá se vylézt po žebříku nahoru. Ale musí se rychle. Pro mutanty jsou sice nádrže s palivovými články přímo uhličité lázně, ale našinec není ze železa, znáte to. Taky mne chlapi, tedy ta nová osádka, mutanti, ve skladu dost nasrali. Prej, co je jim do nějakýho zasranýho velínu. Koho to jako zajímá. Hm, co taky můžete čekat od Impů, jejichž IQ je tak asi 20. Ve velíně dělali totiž moji bejvalý kámoši, jak jsem zjistil, tak tam i zařvali. Tohle říkat, ti parchanti fakt neměli...

Z elektrárny letadlo zase neletí, musí se opět teleportem, chvilka hrůzy, poskládá mne teleport na druhý straně správně? Naštěstí ano. Jsme rafinérii jedů. Zajímavý je to, že na tomto wadu /viz elektrárna/ jsou všechny úrovně velmi realistické. Ale toto že je chemička? Nikoli. Mýlíme se, stejně jako Čapkův románový inženýr Prokop, jež považoval ubikace a strážní baráky, jež napoprvé spatřil, za vlastní továrnu na výbušniny v Balttinu. Toto jsou také pouze ubikace. Vlastní chemičku uvidíme, až prolezeme dírou v prkenném plotu, jež tarasí jednu ze špinavých uliček. 

Chemička vypadá jako všechno, neuvěřitelně realisticky. Nad věžemi krakovacích kolon planou havarijní fakule, stroje zřejmě jedou v automatickém režimu, jinak by dávno chemička vyletěla do povětří a zamořila široké okolí. Zřejmě se tu ztuha bojovalo, firemní štít UAC CHEMICAL visí stržený, zřejmě palbou, z brány dolů. Závora je zavřená, s vrátným se nedomluvíš, těžko to bude někdo z našich. Nezbude než asi způsobně zazvonit na samozvanou ostrahu tarasnicí. Vzadu lze rušit v mlhavém oparu hlavní tovární halu. Tou musíš projít, protože malé letiště je na druhé straně, za ohradou s obřími kruhovými tanky ve kterých jsou uchovávány chemikálie nutné k provozu továrny. Pokud se chceš dostat do řídícího letového centra, jež je asi 40 km odtud, lze jedině tudy. Hustý to bude, pravda, několik projektilů již prosvištělo drátěným plotem. Svinskej den... Takže pokud to přežiješ, čeká tě řídicí letové centrum. Tam to bude taky veselý. Jakási strašlivá síla narušila opět podloží budovy, naštěstí pro tebe, protože se vzniklou kavernou dostaneš dovnitř. Celý kopec se jaksi pohnul, jak serverovna, do které si podlahou přišel, tak i hlavní sál centra je rozťatý hlubokou trhlinou, teleporty budou i tady, ač je to k nevíře, řídicí centrum je ani ne dva roky stará stavba. Naštěstí všechno funguje, i výtahy. Až sem je to hezký, dále už ne. Už poslechem zjistíš, že v nově vniklém podzemí je živo. Navíc je tam skoro tma, mutantům, narozdíl od tebe, to nevadí. Ale vyřešit to musíš, protože jinak nebudou moci doletět včas posily, protože jeden pitomej zapomenutej teleport byl naneštěstí naprogramovanej tak, že založil okamžitě destítky svých klonů, a Phobos je zaplavován tisíci monster. Musíš to nějak rozseknout, visí to na tobě...

Tento megawad obsahuje mimo těchto výborně singleplayerových hratelných a napínavých úrovní ještě další, které jsou již pojaty jako normální Doom, pravda, trochu říznější, to jako zákusek na závěr. Tedy jakási velepředělávka Enterway. Navíc při prohledávání tohoto wadu, jsem narazil na některé další úrovně. jak je prozkoumám, napíši o nich. A ještě zajímavost. Zdalipak víte, že Union Aerospace Corporation, tedy UAC, ta slavná společnost, co to tak pěkně posrala s tou teleportií,  má svůj vlastní web. Možno na něj popatřit zde. Ale nikam se z něho nedostanete. To víte, když to mají v rukou Impové, co by se od nich dalo čekat...

DOWNLOAD: soubor phobos2.zip stáhni zde, rozbal jej a vlož do adresáře Doomu 2. Rozbalením  dostaneš soubor Phobos.wad, celý Doom pak spustíš dávkou Doom2 -file Phobos.wad v příkazovém řádku DOSu. Pokud by jsi spustil Doom normálně, naskočí ti původní verze. Pozor tento wad je pouze pro Doom 2. Hezkou zábavu.

Vidíte, Phobos mne tak zaujal, až jsem k němu vymyslel příběh. Mám tu další kousek: Devíti úrovňový megawad Relive. Klasická Doomovka, ale... Některý scény jsou pojatý jako rozsáhlý arény, pak najednou zakysnete v pěkném bludišti. Ne vždy, ale občas blbě se tu hledají kódový klíče, o to se líp hraje, docela fest nervy. Taky spoustu důležitých tajných spínačů, pokud je nenajdete, tak smůla a zákys. Zvuky jsou trochu pozměněny, karabina má evidentně "rozřachanej" závěr, to i u spolubojovníků a protivníků. Dveře neotevírá hydraulika s klasickým syčením tlakovýho oleje, ale elektrický servomotory, pěkně to hvízdá a řachne, při dovření. To stejně nemění nic na tom, že nevíte odkud a kdy vás někdo vydusí. Dobře se to hraje v singlu na HMP, zkoušel jsem NIGHTMARE, ale ujel jsem pouze jednu úroveň. Ve druhý mne nepěkně dostali, fest řežba, mohu jen doporučit, ale jistě to znáte. Abych to nějak shrnul, jak říká psycholog: Relive pomohl mne, pomůže i vám... Hezkou zábavu...

DOWNLOAD: soubor relive.zip stáhni zde, rozbal jej a vlož do adresáře Doomu 2. Rozbalením  dostaneš soubor Phobos.wad, celý Doom pak spustíš dávkou Doom2 -file relive.wad v příkazovém řádku DOSu. Pokud by jsi spustil Doom normálně, naskočí ti původní verze. Pozor tento wad je pouze pro Doom 2. Hezkou zábavu.

Tohle město je pro nás dva zatraceně těsný, cizinče... Tak tuto větu lze často slýchat z filmových westernů. Možno ji brát jako kamarádsky míněné varování, i zde je tomu tak. Impové, co by honáci krav, to je vodvaz, seržanti, pomocníci šerifa k tomu. A máte to. Nepříjemný jsou ale stejně. Řežba je to zajímavá, je dostatek munice, lékáren je taky dost, na divokým Západě je střílení denním chlebem. Jako ve správným starým westernu našeho mládí, naserete spoustu obyvatel tohoto městečka už svojí přítomností. Pravda, možno zjednat i zde Právo a Zákon, ale k čemu takové směšné rekvizity, jak říká Horác ve filmu Limonádový Joe. Jako správný desperádo jsem zašel, poté, co zbraně umlkly, vybrat do banky nějakou hotovost. Tarasnicí. To víte, pokladník tam nebyl a klíče k trezoru jsem nemohl najít... Pak jsem nezmizel v prérii, ale v hlubinách Doomu, toto je pouze předělávka mezi Doomery populární Enterway. Pak už hra pokračuje až na nějaký mírně změněný zvuky a spínače běžně dál. Jo, a jsou tam zasklený vokna, možno je z dlouhý chvíle vystřelit, či pouze rozmlátit pěstí. Na nízkejch vobtížnostech sranda, od HMP výše, zvláště pak NIGHTMARE je jen pro celý chlapy. Pokud máte kolty zatraceně nízko a spouště těchto Smiss & Wessonů namazány sobím tukem, tak do toho... 

DOWNLOAD: soubor demiless.zip stáhni zde, rozbal jej a vlož do adresáře Doomu2. Rozbalením  dostaneš soubor Demiless.wad, celý Doom pak spustíš dávkou Doom2 -file Demiless.wad v příkazovém řádku DOSu. Jako minule, nemlich stejně.
Poznámka: Podíval jsem se po americkejch Doomerskej serverech, něco by tam bylo, téměř nehratelný Bootless.wad, též s kovbojskou tématikou, plus dobovými zbraněmi z doby války severu proti jihu, a pak nějaký dvě slušný předělávky, docela veselý, až budu mít chvíli, dám je sem...

Začalo to takto, doma  na počítači jsem jsi pročítal webový stránky o Doomu. Jakýsi student z Pacova, kam chodím hrát, má velmi pěkné sites o této milé hře. Taktéž tam má mnoho věcí ke stažení, včetně mnoha wadů a též editorů těchto. To mne zaujalo, přečetl jsem to všechno, včetně toho, kde popisuje,  jak vyrobil v Doomu gymnázium v Pacově, kde studoval. Když může být pacovský gymnázium na Doomu, proč by nemohl být zde náš úřad, že ano. Budova, kde naše instituce sídlí, pochází ze třicátých let minulého století, má hezky členitý tvar, směrem na jih se dělí do dvou ramen, do ulice Lidické a Masarykovy, dříve J. Fučíka. To může být dost zajímavá pařba, pochopitelně po pracovní době, strany by to asi nenesly lehce... Stáhnout zmíněný editor, tedy WadAuthor, se my s tý jeho stránky nepovedlo, má to nějak blbě zabalený, naštěstí jsem jej našel na jednom americkým Doomerským serveru. Výsledek je zde: Vpravo je přístupová cesta na mé pracoviště, přímo proti schodům pak dvéře na půdu. Krabice na zemi u půdních dveří nejsou rakety, ale další várka dokumentů ke scanování, jež mi tam v pátek přinesli...Vlevo to samý, ale v Doomu2. První mapa mi zkolabovala při konečném ladění, ono to není dost prdel, hlídat se musí dost věcí, pravda, WadAuthor sice drobný chyby vopraví, ale znáte to. Udělal jsem to tedy celý znova, co by se také očekávalo od začátečníka. Scénário je asi takové: Přijde úředník do úřadu, upraví si kravatu, nasadí servilní výraz, co kdyby potkal na schodech vedoucího odboru, že ano... Místo šéfa, jež jest pro úředníka vším, najednou po něm kdosi praští firebalem. Málem upustil aktovku se spisy. Ke všemu, na patře, zakopne o pohozenou brokovnici. To nasere. Vida, Impové a Seržanti. Na úřadě, mimo úřední den, kdy strany nemají do budovy přístupu!!! To je skandál! To předpisy jasně zakazují. Navíc, vzhledem k tomu, že musí do konce měsíce odevzdat hlášení a zprávu sekčnímu šéfovi a Impové ho zdržujou, nasere se, vyhrne klotový rukávy, sebere tu flintu na chodbě /šéf by to asi nerad viděl/ a jde do toho. Vedení nějaký Impové a podobná cháska nezajímá. Úřad musí fungovat za jakýchkoliv okolností. Pořádek musí být... Tak to je zhruba děj v kostce. Mapa sleduje poměrně věrně půdorys třetího patra budovy. Zajdeme na mé pracoviště, pak navštívíme správce sítě, jež má budoár naproti přes chodbu, na fotografii ani na screenshotu to není vidět. Abych správce potěšil, nezapoměl jsem vyobrazit serverovnu, kde přebývá. Pak půjdeme na půdu vynést staré krabice, paní uklízečka je pak nosí do sběru. Na tý půdě pozor, snadno můžete přijít k úrazu. Jak jsem říkal, mapa je věrným obrazem 3 podlaží budovy, včetně zvláštní příčné chodby na půdě, jež zastává funkci požární zdi mezi půdou a nástavbami třetího patra, jež se rozbíhá do dvou jižních ramen budovy, pouze je to trochu zvětšeno, hlavně to schodiště, při úzkém rozměru schodů to blbě vykreslovalo některý stupně. Na půdě najdete též zvláštní kruhovou místnost, tato s přístupovou chodbou a předsíní, je jediným prostorem, jež jsem si vymyslel, tedy v našem milém úřadě by jste ji nenašli. Vyplatí se sem zajít od ULTRA VIOLENCE výše, pokud budete ještě naživu, ovšem... Kódové klíče nepotřebujete, zrovna tak, jak bývá v Enterway zvykem. Po Exitu vás to hodí do další úrovně již normálního Dooma2. Není to ale předělávka Enterway, postavený je to z gruntu na zelený louce. Také tam zatím nenajdete tlačítka a spínače, /mimo exitu/ musím se totiž naučit tagování. Je to udělaný tak, že od obtížnosti HMP dost přituhne, nějaký miloučký zviřátka a obludky přibudou, zejména na půdě, úředníci sem totiž často nechodí, potvůrky, včetně Impů, tu mají klid a množí se tu. Jde do dohrát i na ULTRA VIOLENCE, to jsem si ověřil, chce to ale určitou taktiku. Při NIGHTMARE jsem se sice dostal k sobě do mé milé kanceláře, ale dál už ne. Vydusili mne na chodbě, když jsem se chtěl prostřílet ke správci sítě. Třeba se to někomu z vás povede... Ale dost řečí. Zdravíček je dost, zbraní také, tak do toho...

Dodatek. Pokud budu mít čas, musím to totiž dělat doma, /nakreslit si to na papír, abych nezapomněl, jak ty chodby a přepážky jsou/ udělám ten úřad celej, tedy přízemí, kde je podatelna, zbývající dvě patra, též i archiv v suterénu, což bude taky "maso". Je to hodně členitý prostor a je tam též výměníková stanice. Takže nezapomeňte: Až k nám půjdete z ulice do podatelny, dvéře se odevírají mezerníkem...

DOWNLOAD: soubor my_first.zip stáhni zde, rozbal jej a vlož do adresáře Doomu2. Rozbalením  dostaneš soubor my_first.wad, celý Doom pak spustíš dávkou Doom2 -file my_first.wad v příkazovém řádku DOSu. Jako minule, nemlich stejně. Tento wad, jako většina ostatních je pro singleplayer.
Poznámka: wad jsem ještě jednou upravil 10.12. asi v 00.15. Pokud jste jej stahovali před tímto datem a hodinou, doporučuji jej upgradovat. Stačí to stáhnout znova.