Po vystoupení z vlaku na nádraží v Trhovém Štěpánově a seznámení s trasou, vyrazili zpočátku po asfaltové komunikaci, která se v km 34,4 napojuje na těleso bývalé dráhy. Prohlédli si zarážedlo v km 34.3, které je asi deset metrů severně od skutečné železnice, jež tudy do roku 1975 vedla. Účastníky pochodu překvapilo hned prudké stoupání za Štěpánovským potokem u Klinkerova mlýna. Pravda, bylo tu víc než 21‰ a také nebývale ostré oblouky, které zde mají, jak již jistě víte, poloměr až 180 metrů. Minuli zastávku Dubějovice, a u zastávky Sedmpany, která také beze stopy zanikla, se přiblížili k 500 metrům nadmořské výšky a opustili příjemnou silnici a trať vstoupila v lokalitě "U Pivovaru" do sedmpanských lesů. Zde jak bylo příjemným zjištěním, pracovníci lesní správy prořezali sněhem polámané a spadané stromy, též vzorně vyčistili trať /snímky 05 a 06 v galerii/. Trať je totiž od jara do podzimu využívána jako pracovní komunikace. Po půldruhém kilometru se otevřelo panoráma údolí sedlického potoka, zde jsme trasu na přejezdu silnice Keblov - Sedlice poprvé opustili. Ohromný násep jež údolí překonával dávno zmizel a pole které tu je, bylo po masivním tání bahnité a neschůdné. Zkratkou jsme se dostali k renovovanému keblovskému nádraží, kde trasa pochodu opět sledovala bývalou dráhu, až k známému keblovskému viaduktu, kde bylo společné fotografování. Mnohé účastníky výpravy též překvapily velké plástve zmrzlého zledovatělého sněhu v keblovských lesích. Je to tím, že klima na Podblanicku není nejmírnější a nejsou zde vyjímkou květnové sněhové přeháňky a chladné červnové dny s teplotami pod plus deset stupňů. Pak se trasa pochodu opět pro neschůdnost vodou nasáklých polí změnila na silniční a v Bernaticích si bylo možno z dálky prohlédnout zastávku Borovsko /tato je nyní v areálu soukromé firmy/ a zachovalý propustek, jediný, který zůstal z náspu, kterým trať obcházela obec. Po krátkém úseku na polní cestě v km 44,5 - 44,8 /trať zde již neexistuje/ následuje částečně zasypaný zářez a zřetelné stopy drážního tělesa, pohled na nový most po kterém vede přeložená silnice č. 150, pak zbytek staré silnice z Bernartic do Kralovic, přejezdu a najednou se v loňské trávě pod nohama pochodníků objevila voda a dál už cesta nevedla /foto v galerii 20 - 21/. Výprava dorazila do km 46,0 a dál už byla jenom vodní pláň jezera Želivka - Švihov. K naší smůle byl právě abnormální stav vody, takže jsme neviděli násep klesající v km 46,150 do jezera, torzo předzvěsti a první sloupky drátovodu, třeba někdy příště. Pietně jsme postáli na počátku zatopené trati, následuje vyhlídka z mostu na monumentální jezero ve zcela liduprázdné krajině a neporušené přírodě, bez rekreačních komplexů, pláží a chatových kolonií, fotografování krásných panoramat z mostu, cesta po silnici do Bernartic, občerstvení v zavřené restauraci, kterou ale paní majitelka pohotově otevřela a napojila žíznící poutníky. Za což mnohokráte děkujeme. Za chvíli tu byl autobus z nových Dolních Kralovic, cestou pár výhledů z návrší nad Keblovem na krásné Podblanicko s masivem Javornické hůry. Vlak z Trhového Štěpnánova jel načas. Jediným stínem na tak hezkém dni byla stávkující baterie v mém fotoaparátu, která naštěstí definitivně odešla až večer. Mohlo být ještě více obrázků. Ale nefotil jsem tam sám, takže se jistě nějakých snímků dočkáte. Fotogalerii s 36 obrázky najdete zde>>

Počasí bylo skutečně O.K. Pro zajímavost, takto vypadala trasa bývalé dráhy před necelým měsícem. O dešti se sněhem nemluvě...

Shrnutí: Byla to hezká akce, i když pro neschůdnost některých úseků nebylo možno trať na 100% projít. Přesto počasí bylo výtečné, vzpomínal jsem na to, jak jsem se zde před necelým měsícem, při plánování trasy brodil s panem Martínkem závějemi mokrého sněhu v dešti, střídavě přecházejícího ve vánici. Také jsme dávali pozor na pásma vodárenské uzávěry a snažili jsme se jimi procházet co nejméně. A co je hlavní: Na této akci byl jejími účastníky učiněn jeden zásadní objev. To je ovšem na jiné povídání, ale určitě se to na těchto stránkách dočtete, ale chce to ještě chvilku času...