Jeden ze zapálených železničníh fanoušků, Rakušan, jménem Helmut si s přáteli naplánoval a uskutečnil neobvyklý výlet: Vlakem z Vídně přes Transsibiřskou magistrálu do Pchjongjangu v Severní Koreji...
To by nebylo nic zvláštního, cestovky do Severní Koreje jezdí /zatím stále/ běžně. Létají a dokonce také jezdí i vlakem. Ovšem jinudy. Zde se ale jedná o malý zázrak. A to je ten "nestandardní" vstup do této zaslíbené země. Celý Helmutův cestopis je neskutečně podrobný a rozsáhlý a má asi deset prolinkovaných pokračování. To ovšem nemění nic na tom, že se dá číst jedním dechem a doslova vás pohltí. Tedy vám překládám stručný výtah nejdůležitější části. Právě onoho dobrodružného stupu do KLDR na linii Khasan>Tumagan. Důležité odkazy budete mít na konci článku. Část snímků jsem si pochopitelně vypůjčil z cestopisu /doufám že to autor pochopí/ zbytek různě posháněl a vygoogloval. Něco jsem vybral z těžko dostupné literatury. Ostatně celý článek je jen upoutávka na toto zajímavé cestopisné dílko. Důležitá poznámka: Fotografie jež mají takto barevně odlišen popis autor sám nepořídil. Ačkoliv to bylo v nejvypjatěších chvílích cesty, kdy vlak vjel za ruským pohraničním checkpointem na železný most  přes řeku Tumen. Zákaz fotografování byl víc než jasný a ve voze byli již korejští tajní policisté. Věděl dobře, že nemá cenu dráždit hada bosou nohou. A také být vypovězen ze země hned na jejích hranicích není nic příjemného, notabene by cesta dlouhá víc jak 11.000 km přišla v niveč...

Na úvod: Helmut vyjel v Vídně, docestoval vlakem přes Bratislavu, Košice a Čiernou nad Tisou do Moskvy, kde přestoupil na Transsibiřský expres "Rossia". V cestopisu najde hezký popis cesty nádhernou podzimní sibiří, kdy tajga září všemi barvami a také zajímavé pohledy na magistrálu. V Irkusku nastoupil do lůžkového vozu korejských železnic, který bývá řazen v transsibiřských expresech zhruba 2x do měsíce, v přesně stanovených datumech. Kuriózní je to, že tento jeden špatně vytápěný vůz, je vlastně jediným nejdelším přímým "vlakem" na světě. Totalita ale sahá až sem. Už zde totiž nastal problém, korejský vozový průvodčí odmítl této malé expedici povolit nástup, ačkoli platná víza do Koreje a místenky do tohoto vozu měli. Věc musel řešit ruský vlakvedoucí a nádražní policie. Nakonec se šťastně "nalodili" a zde naše vyprávění začíná.

Rossia vyjíždí z Irkutska. Pohled na jezero Bajkal.

Zastávka ve stanici Olbucha. Korejský vůz, řazený na konci expresu se skutečně nedá přehlédnout. S tímto vlakem pokračuje až do Ussurijska, kde je od expresu, pokračujícího dále do Vladivostoku, odpojen.

Zajímavé probuzení ve stanici Ussurijsk. Expres je dávno pryč a korejský vagón stojí v improvizované celní zóně daleko od nádražní budovy, mezi překladišti. Nicméně naši cestovatelé se mohou volně pohybovat a též fotografování jim nikdo nezakazuje.

Odpoledne je připojen k vlaku do Khasanu. Odjezd a dobrodružství začíná.

Kouzelná krajina ruského Dálného východu. Vlak právě přejel řeku Ussuri.

K ruským hranicím zbývá jen několik desítek kilometrů.

Je asi 23.00 místního času. Vlak dorazil do Khasanu, ruské pohraniční stanice. Je odpojen od soupravy, přistaven k nádražní budově a uzamčen. Potajmu pořízená fotografie z okna vozu.

Další tajně pořízená fotografie na druhý den ráno, kdy mohli cestovatelé vystoupit z vozu a projít se po stanici. Vůz stojí sám stále před staniční budovou, čeká se na korejskou soupravu, ke které bude asi ve 12.00 místního času připojen. Celní a pasové formality z části proběhly. V poledne je vůz připojen k vlaku a obehnán páskou, kterou nyní střeží vojáci. Celní a pasové formality jsou pro ruskou stranu ukončeny. Před jednou odpoledne se vlak dá konečně do pohybu. Volné fotografování skončilo. Na hraniční čáru zbývají necelé dva kilometry

Most přes hraniční řeku Tuman. Byl postaven v roce 1953, původně jako dřevěný.

Pohled na hraniční most a řeku Tuman od severu z čínského území, Ruská stanice Khasan je vlevo, KLDR a pohraniční stanice Tumagan pak za řekou vpravo.

Ruská hraniční tyč. Skutečná hranice však běží středem řeky Tuman /viz červená šipka u třetí podpěry mostu/. Pokud bychom se podívali vpravo proti proudu Tumanu, asi 300 metrů, tak se rusko-korejská hranice mění na hranici s Čínou. Čínská hranice s Ruskem pak vybíhá z řeky a běží po pevnině. Korejská hranice pak je stále v korytě Tumanu. S Ruskem je společná až k moři asi v délce 17 km. Zbytek /přes 1000 km/ Severní Korea hraničí s Čínou.

Ruský voják otevírá hraniční bránu. Asi 100 metrů zpět je ruský checkpoint. Zde vlak naposledy v Rusku staví a vystupují ruští pohraničníci.

Nekonečná doba napětí a pomalé jízdy. Jsme v Kimově království. Korejský checkpoint na druhé straně mostu. Ještě jedna zajímavost: To větší množství kolejí /i na předchozím snímku/ je zřejmě kolejová splítka širokého ruského rozchodu a normálního 1435 mm, používaného v Severní Koreji.

Korejská pohraniční stanice Tumagan. Na nádražní budově je portrét Velkého vůdce, který expedici bude nyní svým bdělým pohledem doprovázet všude, kam v této zemi vkročí. Snímky jsou až z pozdního odpoledne, kdy cestovatelé dostali proclené a prověřené věci zpět. Pochopitelně autor se snažil fotografovat co nejméně nápadně. Vědom si toho, že cesta touto zemí by mohla skončit dříve, než začne. V tom lepším případě...

Toto je mobilní telefon. Vypnutý, zabalený a úředně zapečetěný. Bude smět být rozbalen až po odjezdu ze země, za jejími hranicemi.

Zde máme opět náš spací vůz, který jest nejdelším přímým vlakovým spojením světa. Byl právě přerozchodován /Severní Korea používá standardní rozchod 1435 mm/ a postaven k jakési obskurní nákladní soupravě. Čeká se na vlak do Pchjongjangu, ke kterému bude připojen. Koleje velkého nádraží jsou podivně prázdné a také rez nesvědčí o příliš velikém přeshraničním provozu. To by mohlo v budoucnosti vážně ohrozit existenci tohoto bizarního hraničního přechodu.

Přerozchodovací /regauging/ zařízení, kterým vůz před chvílí projel. Je určeno pro dva vozy.

Až pozdě večer přijíždí lokomotiva se soupravou, která vůz vezme do Pchjongjangu, kam zbývá ještě asi 850 km. Až teprve za hluboké tmy vlak vyjíždí. K překonání necelých 3 km trati mezi dvěma státy bylo potřeba téměř 24 hodin čistého času!

Deštivé ráno v Severní Koreji. Vlak míří do Pchjongjangu, průměrná rychlost není vyšší než 35 km/hod.

Nyní trochu topografie:
Podíváme se na místa, která jsme měli možnost vidět na obrázcích. Vzhledem k tomu, že v Koreji moc map neseženete, poslouží nám stejně dobře satelitní snímky:

Nádražní budova v Khasanu /Rusko/. Šipka označuje místo, kde byl zaparkován po celou noc lůžkový vůz.

Nádraží v Khasanu, celkový pohled, hraniční řeka Tuman je vlevo dole.

Ruský checkpoint před hraničním mostem přes Tuman. 1. Vlastní objekt checkpointu s dlážděným nástupištěm pro pohraničníky, 2. Uzamykatelná hraniční brána s vjezdovým návěstidlem.

Celá situace hraniční zóny, kde máme pohled na tři sousedící státy, tedy Čínu, KLDR a Rusko, kdy korejská hranice běží stále středem řeky Tuman. Čínsko - ruská pak vystupuje asi 300 metrů proti proudu Tumanu nad hraničním mostem, tedy těsně nad číslicí 2. Hraniční demarkační stezka s drátěnými zátarasy pak vybíhá z říční naplaveniny /doprava proti proudu/ a je na snímku dobře patrná. A na snímku tvoří čínské území jen poměrně úzký pruh. Legenda:
1. Stanice Khasan, 2. hraniční most, 3. nádraží Tumagan /seřaďovací část/, 4. Tumagan, staniční budova.

Konec hraničního mostu na území KLDR. Šipka označuje korejský checkpoint.

Nádraží Tumagan. 1, ruské zhlaví, 2. korejské zhlaví, 3. staniční budova a celnice, 4. přerozchodovací zařízení, 5. odstavná kolejiště, 6. asi objekty dílen a servisní budovy, tedy se domnívám.

Stanice Tumagan, staniční budova. Šipka ukazuje, odkud byl pořízen snímek.

Stanice Tumagan, šipka ukazuje místo, odkud byl pořízen snímek odstaveného lůžkového vozu, čekajícího na vlak do Pchjongjangu.

Stanice Tumagan, přerozchodovací zařízení. Šipka opět ukazuje místo kde stál fotograf.

Nakonec ještě mapka celé, víc jak 12.000 km dlouhé trasy.

Takže ještě něco na závěr a odkazy. Nalinkuji vám celý cestopis od 1. pokračování až po závěr, který byl doplněn před několika dny, kde se popisuje opuštění země. Autor zde podrobně popisuje své zážitky z pobytu v KLDR, včetně návštěvy demilitarizovaného pásma. Doopravdy to stojí za to. Ostatně toto čtení vám poslouží i za velmi dobrý bedekr, pakli se do KLDR chystáte. Budete vědět kam jít, co je zajímavé a dostupné, tedy pro běžného turistu. A také co k cestě budete potřebovat a hlavně jak se v KLDR chovat.
Helmutova výprava je i velkou dávkou osobní statečnosti a v případě totalitních zemí to nemusí vždy skončit hapyendem, jako v tomto případě. Expedice opustila KLDR železničním hraničním přechodem Sinuiju /KLDR/ > Dandong /Čína/, kterým jezdí i běžné cestovky. Pokud si zaplatíte vlakový zájezd do KLDR, pojedete tudy. O železniční přechod řeky Tumanu se prosím již nepokoušejte. Helmutova mise totiž způsobila vážné problémy KITC (the governmental "Korean International Tourist Company"), tedy severokorejské obdobě Správy cestovního ruchu. Korejská vláda zřejmě podnikne kroky vedoucí k tomu, přechod Khasan/Tumagan bude pro asi cizí státní příslušníky uzavřen.

Odkazy:
Celý cestopis přeložený otevřete na úvodu zde>> 

Každá stránka navazuje dole na pokračování. Takže si to užijete z Vídně až do Phongjangu, doslova metr po metru.
Automatický překladač poměrně dobře a srozumitelně tlumočí, ale musíte si zvyknout na některé pikantnosti, kdy například "spící automobil" je přeložený spací vůz /sleeping car/. Dále: že odlet byl v xx.xx hodin, je ve skutečnosti odjezd byl v xx.xx hodin a letenka, je ve skutečnosti jízdenka. To aby vás to nemátlo, v cestopise se nikde nelétá, jen se jezdí vlaky. Překladač také komolí počet nebo popis kolejí, např. v nádraží, pokud o něm autor píše. V angličtině položená kolej někde, třeba na nádraží, má synonymum "track", což elektronickému překladači řádně zamotá hlavu. Takže pokud narazíte na větu, že například na nádraží bylo hodně skladeb, ale většinou prázdných, berte to tak, že na tom nádraží bylo hodně kolejí ale většinou prázdných. Narazíte na spoustu dalších nepřesností, ale většinou srozumitelných, spíše to působí humorně. Viz třeba: Já rozhodně doporučujeme výlet do KLDR Není levný, ale je to zážitek nikdy zapomenout, jak uvidíte krásnou krajinu a společnosti naprosto odlišné od našich.
Jak přečtení a tak i výlet, pokud tedy na něj máte, doporučuji. Hlavně těm, co chtějí v nastávajících volbách volit doleva...

Pokud anglicky válíte dobře a překladač nepotřebujete, otevřete cestopis v angličtině zde>>

Prameny:
1. Zakázané vlaky - výlet do Phongjangu, cestopis
2. Mapový server Google
3. Server Panoramio
4. Ruské turistické servery
5.Wikipedia