Mapový list číslo 4, měřítko asi 1:20.000

Značení trasy: zelená: zřetelně zachované těleso trati, včetně dalších objektů,  modrá: místo, kde těleso trati již zcela zaniklo a není patrné, fialová: zachované těleso trati, včetně dalších objektů, ale pod hladinou přehradního jezera... 

1. Poslední, čtvrtý díl naší vycházky po zaniklé železnici zahájíme poblíž dálnice D1, na křižovatce trasy dráhy s polní cestou, kdy je opět schůdná. Na obrázku vidíte jak v mělkém zářezu míří ke zmíněné D1.

2. Když se počátkem čtyřicátých let stavební čety dostaly až sem na 61,80 km bývalé protektorátní dálnice trať tu pochopitelně již byla. Přemostili jí betonovým nadjezdem, poměrně úzkým, přesně na hranici průjezdního profilu. V roce 1950 staveniště osiřelo. V sedmdesátých letech se dělníci vrátili, s novou trasou současné D1. Po odjezdu posledního nákladního vlaku, byl nadjezd stržen a pohltilo jej současné těleso D1. Ze starého nadjezdu tu nenajdete nic...

2a.Vypadal přesně takto. Tuto stavbu pronásledovala smůla, již od samého začátku. Nejen, že pro něm, mimo pracovních strojů, nikdy nepřejel žádný vůz, ale již těsně před kolaudací se s komisí, která měla novou stavbu uznat za provozuschopnou, se zřítilo lešení. Nikomu se naštěstí nic nestalo... /foto Ing. J. Neuvirt, převzato z www.dalnice.com/

3. Zastávka Borovsko, stávala v katastru obce Bernartice, obec Borovsko je asi o 4 km dál na severozápad. Za tuto kuriozitu vděčíme pozemkovým sporům při stavbě dráhy. Ta vedla tam, kde najdete žlutou čáru. Zastávka byla u dvou lip, /v místě označeném číslem 1./ ty jsou původní, jediné tu zůstaly. Prostor zastávky nyní leží na pozemku soukromé firmy. Dvojka označuje polohu strženého dálničního nadjezdu...

4. Těleso trati v km v obci Bernartice téměř nenajdete. Na východním konci vesnice přecházelo v násep, ten byl rozbagrován. Za fotbalovým hřištěm si můžete prohlédnout tento klenutý propustek...

5. Jsme za Bernarticemi, zhruba v km 44,1. Zde se trať dohledává velmi obtížně, ale při troše štěstí se Vám to povede. Polní cesta zde přechází do jejího tělesa...

5a. Jsme přesně na kraji uzavřeného pásma. Nehluboký zářez byl zde v délce několika desítek metrů zasypán, ale trať je již dobře patrná...

6, 6a. Okolo km 45.0 mezi stromy již probleskne hladina jezera. Na km 45,5 spatříte odvážnou křivku mostu. Bývalou trať využívají zaměstnanci lesů a správa povodí jako servisní komunikaci...

7. Kousek za mostem je místo, kde byl bývalý přejezd na silnici z Dolních Kralovic do Bernartic. Bylo na něm elektrické signální zařízení. Přejezd byl v místě, kde stojí motocykl...

8, 8a, Milovníci železnic zde smeknou, a tiše postojí, jako nad rovem národu drahého člověka. Kilometr 46.0, ostatně si to na jediném dochovaném kilometrovníku můžete přečíst..

9. Torzo předvěsti, tedy návěstidla, jež ukazuje zda hlavní návěstidlo je v poloze "stůj", či "volno". Jednalo se o mechanické návěstidlo se žlutým signálním terčem. Zde začíná skutečné "pole trosek", či pozůstatků zaniklé dráhy.  

Zde skutečně lze najít mnoho drobných zbytků. Na obrázcích zleva: Jímka drátovodu, dokonce i s dochovaným železným víkem, dále pak betonový žlábek drátovodu, sloupek drátovodu, kolejový hřeb, podložky pod kolejové šrouby /vrtule/. Drátovod bylo zařízení, které pomocí dvou ocelových strun o průměru asi 4mm ovládalo vzdálené mechanické návěstidlo, nebo výhybku. Struny vedly buď betonových kanálcích, či na ocelových sloupcích, zakotvených v masivních betonových patkách. Sloupky byly opatřené párovými kladkami. Délka drátovodu, pokud byl dobře seřízen, namazán a opatřen kompenzátory, mohla být až 2 km. Ovládání drátovodu bylo zpravidla na stavědle, nebo přímo, v menších stanicích, v dopravní kanceláři. Spodní řada: Střep z porcelánového isolátoru telefonního vedení, napínák drátovodu /byl již přímo v mechanismu návěstidla, sloužil k vymezování vůlí a aretaci návěstního terče/, dochovaná ocelová struna drátovodu a východ měsíce nad dolnokralovickým nádražím...

V km 46.1 trať mizí pod vodou přehradního jezera. Protože výška hladiny značně kolísá, je více či méně tento úsek dostupný. Na druhém snímku je jedničkou znázorněno, kde bylo vjezdové návěstidlo, /na mapovém listu pozice  č. 10/. Dvojka označuje polohu nádraží /na mapovém listu pozice  č. 11/, trojka pak kostel. Další snímek je z poloviny srpna 2003. Voda klesá při velikých vedrech a je přístupno dalších 30 metrů trati. Na čtvrtém snímku vidíte zajímavý jev. Ještě v roce 1992 vstupovala trať pod hladinu více, méně stejnorodě. Dnes už tomu tak není. Protože za plného vzdutí je plocha jezera poměrně rozlehlá, vznikají zde, i za mírného větru, poměrně vysoké vlny. Ty způsobují přirozenou erozi břehů, ale také i zanořeného drážního tělesa. Náporu vln podléhá nejprve štěrkové lože kolejí, místy je sníženo asi o 60 cm a na linii styku dráhy s hladinou se voda zakusuje již i do hlinitého těla náspu. Svůj díl na tom má i jeho rozmáčení a pokles. Na fotografii je žlutě znázorněno původní štěrkové lože, modré čáry jsou projekcí vlastních kolejí a červená čára je erozní linie vzniklá "přehradním příbojem". Úplné zmizení trati je již otázkou dvou až tří desítek let...

11, 11a. Nádraží v Dolních Kralovicích, první obrázek je asi z roku 1969, právě dorazil do stanice motorový osobní vlak, druhý obrázek je panoramatický, modrou linkou je na něm znázorněna výška vody, při maximálním vzdutí. Při velkých poklesech hladiny je nádraží dostupné po souši, ale vstup, jak vidíte, je sem zakázán...

A, A1, A2. Silnice do Borovska. Je zajímavá tím, že vede vlastně v levém pruhu původní protektorátní dálnice. Současná D1 je odkloněna mírně na jihozápad. V prostoru u dopravních značek je velký betonový propustek z roku 1942. Pravý nepoužitý pruh je v terénu jasně patrný.

B, B1, B2, B3, B4, B5. Nový most na silnici 150. Je z něho překrásný pohled na přehradní jezero, na obrázku máte opět vyznačeny polohy vjezdového návěstidla, /1/ nádraží, /2/ a kostela, /3/ který tvořil výraznou dominantu panoramatu obce. Směr, kudy trať vedla, je označen opět žlutou čarou. Pro srovnání je tu i archivní snímek z roku 1974, kdy už bylo vzdutí hladiny na úrovni I. etapy /361,90 metrů nad mořem/. Pak je tu pohled z mostu na trať v km 45.8 a betonový památník stavby mostu.

C, C1, C2. Stará silnice č. 150 /dříve 18/, která vede nyní přímo do přehradního jezera. Vzhledem k tomu, že voda v nádrži je velmi čistá, lze sledovat tuto silnici z břehu i pod hladinou..

D. Poblíž dnešního západního konce silničního mostu byl kdysi dřevěný nadjezd. Nic se z něho nedochovalo, nebo alespoň se nepovedlo nalézt. Snímek je z roku 1902.

NAHORU