Farní kostel Petra a Pavla v Borovsku z roku 1350 se samostatnou zvonicí postavenou v roce 1483. Kdysi stával na idylickém místě, vysokém ostrohu nad údolím Želivky. Dnes je pohlcen mladým, uměle vysazeným lesem, který tvoří přírodní bariéru, chránící přehradní jezero, které se přiblížilo jeho základům na několik desítek metrů. Kostel pochopitelně již neslouží svému účelu, byl odsvěcen a zůstal zde pouze malý hřbitůvek, kde se už několik desítek let nepohřbívá... V minulých létech se vyskytly snahy využít tuto chráněnou kulturní památku jako koncertní síň a k dalším kulturním akcím, ale bohužel předpisy vztahující se na tyto objekty v I. ochranném pásmu vyjímky nepovolují...   /složený panoramatický snímek ze dvou obrázků/

Stavba přehrady se dotkla mnoha míst v tomto kraji. Způsobem více než fatálním. Obce v zátopové zóně bezezbytku zanikly, z některých zůstaly pouze torza, kde je život provázán s mnoha nepříjemnými omezeními, která nutně vyplývají z blízkosti přísně sledované vodárenské nádrže. Tedy Borovsko. Obec, dokonce do třicetileté války se statusem městečka, se připomíná již v roce 1289, kdy zde na svém hradě sídlí Protiven z Borovska, komoří královny Guty Habsburské. V r. 1364 seděli na Borovsku bratři Bohuslav, Markvart a Procek, synové Procka z Volfemberka. V letech 1335 - 1412 patřilo Borovsko Joštovi ze Soutic, v letech 1450 - 1458 Prokopu Karlíkovi ze Chřenovic, r. 1489 Zdeňku Medkovi z Valdeka. Později, neznámo kdy a kým, bylo zdejší zboží přikoupeno ke Zruči. Při dělení dědictví po Alešovi Zručském z Chřenovic v r. 1540 získal jeho syn Léva hrad Borovsko s předhradím, poplužní dvůr a městečko Borovsko s dalším zbožím. Po jeho smrti (před r. 1562) sídlila vdova na Dolních Kralovicích a borovský hrad pustl. Když si Lévovi synové Aleš a Albrecht z Chřenovic dávali v r. 1559 zapsat otcovské dědictví do zemských desek, uváděli zdejší hrad jako pustý. Obnoven pak již nikdy nebyl. Nové sídlo, tvrz, si nedaleko pustého hradu Borovska na severním okraji vesnice postavil pravděpodobně tehdejší majitel statku Strachota Ostrovec z Kralovic kolem r. 1600. Jeho synu Ladislavovi bylo Borovsko pro účast na protihabsburském povstání po Bílé hoře konfiskováno. Městečko je ve Třicetileté válce zcela zničeno, ale v roce 1888 se zde staví škola, o 33 let později, v roce 1921, má obec již 225 obyvatel. Je zde hostinec, truhlář, dva mlýny, několik zedníků, dva obuvníci, krejčí, hajný, cihelna. Borovsko má i početný Hasičský sbor, založený v roce 1905. Od roku 1902 má obec též i železniční zastávku, i když pravda, je to "na vlak" trochu z ruky. Téměř čtyři kilometry...

Stavba vodní nádrže Želivka/Švihov vymazala větší část obce z mapy, zůstalo pár domků. Hrad, z něhož zbylo už tak žalostně málo a původní zachovaná tvrz, včetně větší části obce a obou mlýnů, to vše zmizelo v hlubinách jezera. Dnes je zde k vidění kostel se zvonicí, který byl v roce 1989 díky P. Jaroslavu Šimkovi z venku zrekonstruován a tím pozastaveno jeho chátrání. Kostel leží ve vzdálenosti 50m od hladiny vodní nádrže a je chráněnou kulturní památkou. Dále se tady nachází bývalý hostinec a škola, která slouží k soukromé rekreaci. V blízkosti obce je torzo nedostavěné Protektorátní dálnice, opuštěný a z větší části zatopený dálniční most přes údolí Sedlického potoka. Nyní zde žije pouze 7 stálých obyvatel...

	Borovsko, jak vypadá dnes, je vlastně nepatrný zbytek původní obce. Autor této fotografie je Ladislav Dufek.
	Malý venkovský hřbitůvek u kostela Petra a Pavla v Borovsku. I když se zde již od šedesátých let nepohřbívá, je stále pietním místem. Pokud se sem náhodou dostanete /pozor, platí zde zákaz vstupu!/ chovejte se podle toho. V pozadí vidíte samostatnou zvonici z roku 1483. Zvony byly zde zrekvírovány již za první světové války. Pán v popředí je starosta obce Bernartice, který mi zde dělal "úřední doprovod", protože mimo místních sem nikdo doopravdy nesmí...
	Kamenná stéla s erbem Strachoty Ostrovce z Kralovic, zasazená do zdi márnice, která tvoří přístavek na jižní straně kostela. Protože tato zeď je nízká, je kámen zasazen nezvykle naležato. Správně by měl být erbem dolů. Betonový překlad pod stélou svědčí o tom, že kámen sem byl zasazen nedávno, respektive bylo jeho zasazení upravováno, zřejmě při rekonstrukci kostela v roce 1989.
	Ještě ke staré Protektorátní dálnici: Stojíme v místě, kde se silnice do Borovska zařezává do starého dálničního tělesa z roku 1942. Využitý je pouze jeden pruh protektorátní dálnice, směrem do Brna...
	Za místem, kde borovská silnice vybočí z tělesa dálnice, můžete se na tuto původní dálnici vedoucí lesem podívat. Zůstala tak, jak ji stavební čety v roce 1942 opustily. Vpravo klesá k přehradnímu jezeru a asi 100 metrů od kraje snímku je dokončený velký dálniční betonový propustek /pokusím se tam dostat va vyfotit jej/. Vlevo dálnice směřuje k Bernarticům, kde jí pohltí současná D1...
	Postavit se přímo doprostřed dálničního pruhu je šílenství, které může zkusit snad jenom sebevrah. Zde ale nic neriskujete, tady Vás žádný kamion neporazí. Stojíme uprostřed "pražského" pruhu protektorátní dálnice. Pokud by zde nebyl vzrostlý borový les, viděli bychom přehradní jezero. Borovice jsou zde hojně proto, že vrchní část dálničního tělesa byla opatřena vrstvou písku, na který se  již měla betonovat vlastní vozovka...
Většina textu je čerpána z neoficiálního webu obce Bernartice, autor fotografie návsi v Borovsku je Ladislav Dufek, fotogrammetrický snímek: GEODIS Brno s.r.o. Autorem ostatních snímků je správce a provozovatel webu...