Chtěl bych se zeptat na historii poněkud jižnějšího okolí tratě a protektorátní dálnice.Lépe řečeno na Období druhé světové války a pohyb německých jednotek v prostoru Keblov - Kačerov - Němčice.Musím se přiznat,že jsem nedávno byl na viaduktu přes vodní nádrž Němčice (v případě zájmu vám zašlu fotografie!!!)Na němž jsou už vytrhané koleje i prahy,pak jsem sledoval roklí původní trasu až k poli kde je vše zasypáno...ale co mě pobavilo,že v obci Němčice tvoří jeden z plotů rodinného domku betonové prahy právě z této tratě... Pokud by se tedy některý pamětní pramen zmiňoval o dotazovaném pohybu německých jednotek dejte mi vědět:) Díky Petr.

Toliko příspěvek v guestbooku. Pokusím se odpovědět Petrovi, alespoň ohledně těch pohybů vojsk na sklonku války. Vzhledem k tomu že se II. světovou válkou částečně zabývám /14.6. bych měl mít ve vlašimském muzeu přednášku o německých tajných zbraních/ a také, že v rámci své profese na MěÚ ve Vlašimi vypomáhám fotodokumentací pří rozsáhlé katalogizaci válečných pomníků a hrobů v regionu. Tedy do se vlastně zde na začátku května 1945 dělo?
Ve směru od Havlíčkova Brodu, přes Ledeč, Dolní Kralovice, Borovsko, Keblov, Mnichovice, Javornickou Hůru, dále na Malovidy, směrem přes Jankov, Votice, Sedlec-Prčici, Český Merán, Sedlčany a dále Na Příbram, Rokycany a také směrem na jihozápad k Tachovu a Domažlicím, tedy do americké zóny, se urputně probíjel velký kontingent německého vojska. Důvod je jasný; dostat se, pokud to bude možné, do amerického zajetí. Pokud by němečtí vojáci byli zajati Rusy, věděli by co je čeká. O "pohostinný pobyt" v sibiřském Gulagu nestál jistě nikdo. Abychom situaci blíže lokalizovali, pro popisovaný sled událostí vybereme pouze území /dále jen lokalita/ od Keblova po Malovidy, ostatních událostech se zmíníme pouze okrajově.
Pohyb takového množství vojska musí zanechat v krajině nutné stopy i po šedesáti letech. Zhruba v roce 1999 až 2000 jsem podnikl s přáteli několik průzkumných akcí, kdy za pomoci detektoru kovů jsme se snažili hledat pozůstatky těchto pohnutých událostí. Záhy jsme toho nechali, a také Vám povím proč...

Teto vojenské vozidlo je zřejmě asi Bergpanter PZ V., tedy ženijní vyprošťovací tank. / uvízl asi v centru popisované lokality proto, že řidič v panickém útěku před Rusy zvolil špatnou taktiku průjezdu terénem a na okraji lesa bokem sjel do hlubokého úvozu, do kterého se vůz nevešel a v náklonu se mu po několika pokusech se dostat ven vlastní silou "vyzul" pravý pás. Posádka pak vůz opustila. Snímek je asi z května/června 1945. Trosky vozu /zlomek pásu, torzo radiostanice/ se nám v roce 1999 povedlo dohledat. Za zmínku stojí také ta skupinka mladých lidí, kde je vidět, co zbraní se válelo tenkráte v lesích. A mnohdy to nekončilo tak idylicky. Stačilo aby se té dívce v bílém se povedlo nechtě odjistit tu pancéřovou pěst, co třímá v rukou. Hrůza pomyslet... Ještě k tomu obrněnci: V přesném označení vozu se mohu ale mýlit, nástavba souhlasí, ale podvozek se trochu liší, příď vozu vidět není, což je škoda, identifikace by pak byla stoprocentní...

Asi o 1,5 km dále jsem objevil několik nábojů v poměrně zachovalém stavu. Zaujaly mne svým nezvyklým tvarem a velikostí. Povedlo se mi jich najít asi pět kusů, téměř na jednom místě. Z nalezených nábojů byl jeden velmi zachovalý, ostatní o něco méně. Na snímku je jeden z nich, po chemickém vyčištění a konzervaci. Teď ale pozor. Podle značky byla nábojnice identifikována. Jedná se o americký puškový náboj ráže 7,62mm .30-06 Springfield, /7,62x63/ vyrobený roku1942 v Denwer Ordnace Plant v USA. Tento náboj se vyráběl od roku 1906 do roku 1954. Přítomnost americké munice znamená, že je zde  operovaly ruské jednotky, které používaly toto střelivo a zbraně dodávané v rámci spojenecké pomoci, či pokud náboj ztratil německý voják, muselo se jednat munici z ukořistěné zbraně v boji. Parametry nábojnice a střely /mědí plášťovaný projektil s ocelovým jádrem/ najdete na výkresu níže. Do tohoto náboje, jak vylo zjištěno z dostupného katalogu výrobce, byly adjustovány pochopitelně i jiné střely, například světelné, tedy stopovky a též i expanzivní projektily. Náboj se též dodával i ve cvičném /slepém/ provedení se speciálním nesouměrným uzávěrem nábojnice. Také musím vyjádřit poděkování panu Ing. Karlovi Bártovi z muzea Podblanicka, který zajistil identifikaci náboje...

 
Náboj se používal v amerických puškách řady M1, zde však máte její modernější verzi U.S. Rifle, Cal. .30, M1903A3 /nahoře/ a sniperskou verzi M1903A4 /dole/. I v tomto modernějším typu byl náboj .30-60 používán.

Náboj byl nezvykle zachovalý a první dojem byl, že jej zde ztratil myslivec na honu, ale značky na dně nábojnice hovoří jasně. Ale výzkumu byl brzy konec. Objevilo se i množství munice německé - kulometné náboje se stopovkami i bez s ocelovými lakovanými nábojniceni/ a pak jsem narazil na pěchotní ruční granát německé výroby. Byl prorezivělý, přes děravý plášť byla vidět světlá náplň nitrované trhaviny. Upozorňuji, že tato razantní výbušnina může být aktivní i po mnoha desítkách let, zvláště, když za tuhých mrazů mnohokrát byla vystavena teplotám hluboko pod nulou. Za takovýchto podmínek se trhaviny tohoto typu stávají časem velmi labilními. Vlhkost, na rozdíl od běžného střelného prachu jim totiž vůbec nevadí /explozivní proces probíhá na zcela jiné bázi/. Je zcela lhostejné, že rozbuška je již nefunkční. Pokud je trhavina přestárlá a proběhly v ní strukturální a chemické změny /mráz/, tak potom k iniciaci pak stačí velmi málo, někdy pouhý dotek, či nepatný otřes při neodborné manipulaci. Nehledě k tomu, že k podrobným aktivitám, jako je pátrání tohoto typu, je třeba odborný policejní dozor a hledání militarií, zbraní a munice zvláště, spadá pod přísnou legislativu. Doporučuji tyto výzkumy ponechat odborníkům...

Domácí odboj v prostoru Keblov - Čechtice - Malovidy v květnu 1945

Pochopitelně tak veliký pohyb vojska se musí dotknout i civilního obyvatelstva a většinou to mívá fatální následky. Zde tomu nebylo jinak. 7.5.1945 v prostoru u obce Zdislavic, při pokusu odzbrojit ustupující německou jednotku padli bratři Zdislav a Karel Nedělovi, na druhý den 8.5.1945, na základě udání občanky německé národnosti vojáci SS zajali a postříleli téměř celé osazenstvo právě ustaveného Národního výboru v Čechticích, byli to Jaroslav, Václav a Josef Lapáčkovi, Hurťák Petr a Slav Miroslav. Popravených mělo být původně sedm, ale další dva byli popravčí četou těžce zraněni a němci, kteří jednali ve spěchu, je pokládali za mrtvé. To jim zachránilo život. V poslední okamžiky války 9.5.1945 padl u Kuňovic Josef Dvořák.

Hrob bratrů Nedělových ve Zdislavicích /nahoře v textu/ a detailní pohled na obě křídla pomníku

Nahoře skrovný pomníček Josefa Dvořáka, najdete jej vlevo /směrem do Čechtic a Pelhřimova/ u silnice II/112 těsně před Kuňovicemi. Nápis na ocelové destičce je špatně čitelný. V horní části je znak ve tvaru pavézy a nápisem "Pravda vítězí". Po několika  kilometrech pak dorazíte do malebné obce Čechtice, kde na kamenné podezdívce středověké zvonice uvidíte tuto pamětní desku /obrázek vlevo/, věnovanou obětem čechtické tragédie z 8.5.1945.

Sledujeme li směr vojsk dále na západ, tak řádění ustupujících jednotek mělo další oběti na životech, například v Heřmaničkách již 5. 9. 1945 odzbrojili partyzáni posádku maďarských vojáků a tyto zmíněné ustupující jednotky SS. O dva dny později ale německá formace provedla tankový útok na Sedlec, obec dobyli a jedenáct zajatých zdejších občanů, které považovali za vůdce odboje, bez milosti postříleli...

Jiné případy, nehody, mimořádné události:
Válka sebou přináší mnoho utrpení a někdy i zcela zbytečných úmrtí. Například v Borovnici na místním hřbitově najdete hrob rudoarmějce Muhamada Jarova. Nepadl v boji, zemřel ošklivě a zcela zbytečně, při zřejmě neopatrné manipulaci s ručním granátem, který chtěl použít k rybolovu /!!/ Stalo se to 19. května 1945. I tak byl jeho hrob zařazen do válečných hrobů II. světové války. V Souticích najdete hrob malého dítěte, které sebou přivezla ruská jednotka, zřejmě asi jako válečného nalezence. Zemřelo za nevysvětlených okolností, pohlaví ani věk dítete se nepodařilo zatím zjistit, též okolnosti úmrtí. Hrob je evidován a zadokumentován, ale v seznamu válečných hrobů není.

Poznámka: Doopravdy nechtějte po mne přesné lokalizování nálezů a míst výskytu munice a fragmentů vojenské techniky. Z tohoto důvodu jsem do článku nezařadil mapky, jako že vše eviduji a dělám si podrobné poznámky. To je záležitost pro vojenské specialisty a po mém osobním extempore s ručním granátem i pro pyrotechniky. Zdraví máte jen jedno...