První je z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, udála se kousek pod zastávkou Dubějovice, kdy u nákladního vlaku "vypadly" dva vozy s dřívím, které vlak přibral v Keblově...

Vyprošťování vykolejených vozů...

Zde je vidět příčina. Pražce nevydržely váhu vlaku a kolej se rozlámala na metrové kousky. Bylo před ukončením provozu v tomto úseku a velká údržba trati se z tohoto důvodu již neprováděla, pouze nejnutnější opravy.

Pak se podíváme na nové nádraží v Trhovém Štěpánově. Zde nebyla na vině technická závada, ale prosté selhání lidského faktoru...

"Podhození" dálkově stavitelné výměny při posunu. A takto to dopadlo. Vlek na první a motor na třetí. To nejde dohromady. Těžší M 152 zůstal na kolejích, lehčí vlek šel na bok...

Třetí "mimořádná" událost je více, méně půvabná a pro cestující k naštvání. Zimy na Podblanicku nejsou nejmírnější, samo Podblanicko má ráz podhorské krajiny. U zastávky Bolina trať stoupá k 500m nadmořské výšky v otevřené náhorní pláni. Fouká to tu pěkně a tak tu motoráček občas zůstane viset v závěji.

M 152 "Orchestrion" právě v takovéto nemilé situaci. Zbývá dodat že uvízlému vlaku z této šlamastiky pomohla přivolaná motorová 742, kterou nějaká závěj nerozhází..

Bolinští a zdislavičtí cestující došli zdrávi. Pěšky. Ostatně mají to odtud kousek. Aby se již tyto případy nestávaly, doprovází Orchestriony tato nákladní lokomotiva ve dnech, kdy na Podblanickem běsní živly, pravidelně. Ostatně i já jsem zažil takovouto jízdu z Benešova, za kalamity o vánocích 2001, kdy v děsivém ranním blizzardu, za tmy a mlhy se souprava složená z M 152 a nákladní 742 probojovávala bílým peklem za kvílení vichřice, na návrší k Dobříčkovu. Snímky jsou z archivu p. Jaroslava Kohouta.