rozptýlily. To, že jedu na místo kulturního a nenásilného rebelování proti estabilishmentu konzumu, mne poněkud děsilo, ale i přitahovalo zároveň. Na místě vzpoury jsem byl v 17.00. Tvrz sama vypadá poněkud drakonicky, ale zdání klame. Probíhá zde rozsáhlá rekonstrukce, převážně ze soukromých finančních prostředků, o čem svědčí i jeřáb nad jejími střechami. To vidíte na obrázku v galerii dole, v patě článku. Pak lidé, převážně mladí, již podle vzhledu snadno poznáme, že vyznavači alternativní kultury. To je poněkud složitější pro účinkujícího, protože jak známo, alternativci jsou publikem přímým, jež odhalí každou slabinu programu. Ale na druhou stranu publikem milým a pozorným. Pokud je zaujmete… Ano pozorné a vnímavé publikum, co si člověk může více přát.

Tak tedy: Mělo se začínat o půl sedmé, v 18.30 přesně. Bylo ale třeba drobné programové úpravy, neb dorazilo divadlo, tedy soubor divadelní, se zajímavým názvem: Kluzký les. O tři čtvrti na šest započalo představení. Abych to definoval přesněji, že začalo představení nelze říci. Vypuklo představení. Mohu jen říci, že ač soubor amatérský, v ničem si nezadal s alternativními živelnými soubory evropskými. Nepřetržitý řetězec improvizace a zlomku nastudovaného děje, navíc doprovázený přítomnými bubeníky, jež většinou k souboru vůbec nepatřili, ale jejich doprovod byl nesmírně spontánní a gradoval děj do neuvěřitelných obrátek. Děj? To je široký pojem. Téma předváděného kusu se neustále přelévá z vizí do reality a naopak, po chvíli se reálný čas rozplývá do jakéhosi konglomerátu fikcí, sice nevíme kde jsme, ale přesto je vše přesně lokalizováno a ohraničeno. Ačkoli se podle divadelní terminologie jedná o "kukátkové" tedy jevištní provedení hry, tato se přelévá z miniaturního pódia do sálu, publikum živelně reaguje, hraje se souborem tak dokonale, že po chvíli nikdo neví sám, zda je divákem, či účinkujícím. Ano, toto je divadlo. Theatrum Mundi… Diváctvo sleduje hru, vlastně je již naplno souborem samým, jež prosákl z pódia do malého sálu, kouří, pije pivo, jež je k mání u malého bufetu, někdo mi nabízí čaj v čínské misce, okolo se tleská, tu píská a hlučí, to podle spádu hry, repliky padají z jeviště do publika a což je fenomenální, okamžitě zpět, hra je jimi mofrována, herecké akce se neuvěřitelným způsobem mění, to podle spádu hry, jež už není hrou, ale jedinou živou a globální akcí, nenechávající nikoho v klidu a anonymitě hlediště. Soubor se stává jediným masívním Hercem, expozice, krize, katastrofa i katarze beží najednou v paraelních rovinách i společně. Pokud u běžných divadelních kusů lze alespoň částečně pasívně předpovídat průběh děje, zde tato výsada jest divákovi odejmuta, nikoli záměrem "režie" ale tím, že divákovi je nabídnuta výsada herce, jež ale přichází postupně, tak jak toto celé mystérium prosakuje hledištěm. Divák jest povýšen na prvek, ktrerý se stává významnou částí Představení. Nemusí, pokud chce, nic očekávat, ani tušit, naopak, pokud cítí potřebu zasáhnout, vstupuje do děje a odehraje si to sám. Jak hru ovlivní, či dokonce zvrátí chod a dramaturgii hry, závisí jen na jeho invenci a charisma. Hraný kus hrozí provalit staré zdi tvrze, zaplavit náves obce a explodovat do okolního prostoru předjarní krajiny.

V 19.15 je konec, finální potlesk a ovace. Nastupuji s obavami, Kluzký les nastavil laťku šeredně vysoko. Ale živá verze Gramorevue, jak byla kdysi vysílána na legendárním Presstonu 89,3 FM zabírá, diváci, vlastně posluchači diskutují, o hraných skladbách, program se vlastně stává opět kontinuálním kusem. Asi o deset minut déle, než bylo plánováno, končím. Neobejde se to bez přídavku, dávám ještě Spike Jonese "Winter". Pohoda. O 250% lépe než jsem si představoval. Následuje krátký filmový večer, projekce filmů absolventů soukromé filmové školy v Písku. Pak nastupuje kapela Strom stínu, jež dovede dnešní večer do zdárného konce. To už ale musím zpět, mám ještě nějaké úkoly v práci a napsat tento článek a vystavit na síť. Nahlédnu do TV skřínky, noční zprávy, co nového tento den ve světě a doma. Klasika: krvavá řež v Iráku, krachy bank, podvody, tunelování, bulvární skandály a prohraná arbitráž ČR versus CME. Kdy a kdo to bude platit, diskuse v parlamentě, jako vždy, kdo to s tímto státem myslí dobře a kdo je větší gauner. Ale alespoň já pro tento den měl štěstí. Byl jsem několik hodin na jiné planetě. Díky…