Zajímavý je, že pokud se týká zmíněného minulého času, mám jej poměrně dobře zachycený. Jak na spoustě negativů, diáků, 8mm filmu, potažmo občas i hraném, ale vesněs dokumentech. Taky něco málo videa. To, až přijde stáří, že ano... Pravda, snaží se to stáří tedy, přímo ne klepe, ale mlátí a kope do dveří. Zatím dělám, že jsem hluchý, zajedno mi to nedá zase takovou práci, po mnohaletém hraní, bigbítu a stovkách oderhaných diskošek povšechně dobře neslyším, respektive ne to, co bych nechtěl slyšet.Tedy: Nedávno jsem si opařil mírně ojeté HW na scanování filmů. Za dobrý peníz, nekupte to, že ano... Prohnal jsem tím pár starých negativů a ejhle: Najednou se objevily v plný kráse fotky težko zhotovitelné, byť negativy byly špatnými již při nafocení, šlo o snímky převážně z různých pařeb. Automaty a kompakty tehdy pochopitelně nebyly a uznejte, nastavovat clonu a čas, byvše nezřízeně ožrán, hluboko pod úrovní zvířete, to je nadlidský výkon, pokud se dá o nějaké podobnosti ku člověku hovořit. Ano, to byly krásné pařby našeho mládí. Na konci šedesátých a počátkem sedmdesátých let bylo zvykem, vždy před Silvestrem, tedy 30.12. každého roku, pořádat večírek, u mne doma pochopitelně, pokud rodiče byli mimo dům. Byly to bestiální, ale krásné ožíračky s kalnými rány a stížnosmi sousedů, kterým se po létech tímto stále omlouvám. Zde jsou snímky z jedné z nich. Šedesátá léta pomalu končila, čas šíleně běžel ku lepším zítřkům. Trochu techniky: Blesk jsem pochopitelně neměl, je to nasvícený 500W lampou, nascanování na veliké rozlišení, digitalizace a následné zmenšení milostivě zakryly šrámy, jež tyto stařičké filmy utrpěly v mizerný vývojce a cestou časem. Dům mého mládí a dětství na Lidické ulici, kde se tyto krásné zvrácenosti konaly, již nestojí, zmizel z mapy města v roce 1986. Fotky zůstaly. Pokud si to budete prohlížet, pouštejte si k tomu třeba All Along The Watchtower, bude to mít tu šťávu...
