Hned na začátku je třeba si ujasnit několik věcí. Nepíši toto s pocitem hořkosti a uražené ješitnosti, pouze to berte jako konstatování. Zprávu o stavu věcí. Pro mne občas nepěkných. Jak již jistě víte, startuje nám nové rádio. Nový Preston se ta stanice jmenuje. 21. června by mělo vyjet naostro. Její vznik předcházely události, které jistě, pokud se o média zajímáte, znáte. To tady rozebírat nebudu, proč také rozpatlávat starou špínu. Toho už bylo dost. Pouze se vrátím do toho deštivého večera na konci ledna roku 2003, kdy rádio skončilo. Tedy starý dobrý Presston 89,3 FM. Když dozněla hudba a indikátory na pultu sjely na nulu, řekl tenkrát majitel rádia, pan Zoch, že se vrátíme. I přes ty všechny nepěkné události, které se pak staly, jsem tomu stále věřil. Zrovna tak, jako všichni posluchači, kteří ještě dlouho, po té dvanácté hodině, co rádio umlklo, volali. Byl to hrozný a strašně smutný večer. Ale přesto tu byla naděje. A důvěra v lidi, kteří to rádio dělali. A také v posluchače. Ti nezklamali. Zklamal však někdo jiný. To se stává. Po udělení licence na začátku dubna 2004, jsem váhal. Ale kázeň a zodpovědnost k posluchačům byla prioritní. Nebylo to pro mne lehké. Nejdříve jsem se snažil kontaktovat pana Zocha. Nic. Ticho. Zřejmě asi ztratil telefon. Pak jsem sedl a napsal panu Laštovkovi, řediteli této nové stanice. Na E-mail, který byl určen pro kontakt pro případné zájemce o práci v novém rádiu. Nic. Nevadí mi, že nemají zájem, ostatně nejsem žádná mediální hvězda a rádio se beze mne snadno obejde. Jsou jiní a lepší. To jistě. Ale taková arogance člověka hluboce a zásadně urazí. A nejen mne. Stejný osud potkal Radku Macháčkovou, mojí kolegyni, které si vážím, protože pařila k oporám Presstonu a posluchači ji měli rádi. Neoslovili ji vůbec, jakoby byla vzduch. To se nedělá. Nová stanice ostatně ani nebude v Benešově, bude v Praze. Co to tedy bude za "Rádio ze srdce Čech?" Další z pražských rádií, nic víc. Starý Presston sídlil v budově na Masarykově náměstí v Benešově, pomezí Karlova, historické části města s monumentálními troskami minoritského kláštera, vypleněného Husity, někdy vroce 1428. Posluchačové měli k nám kdykoliv cestu otevřenou. Rádio žilo s regionem, bylo jeho pevnou součástí. Indikátorem nálad života lidí i podblanického kraje. Navíc, jak zjišťuji podle promotion vysílání nemá nově vznikající projekt nemá s původním Presstonem mimo vysílače na kozmické kótě, společného jen málo. Ale to ať soudí jiní.

Ještě jedna zajímavost: Nedávno jeden člověk z týmu nového rádia /záměrně nejmenuji/ navštívil jistou společnost ohledně mediální spolupráce. Pracovníci firmy se zaradovali. "To je dobře, uslyšíme opět naše staré známé hlasy, velmi se těšíme." "Nikoliv," bylo jim řečeno. "Máme zcela nový kvalitní tým. Ti staří mají již jiné zaměstnání a nemají zájem." tak to je mystifikace. Sprostá a bezohledná mystifikace, která mi vadí. Ale to je také všechno. Použiji slova klasika, pana Franze Kafky z jeho slavného Zámku: "Bylo by možné si tak trochu si zoufat, kdybych nebyl právě tady, ale někde jinde." Vtipné. Co zmůže prostý člověk proti vládě trhu a peněz? Nic. Takže komu se mohu jedině omluvit, tak našim posluchačům. Udělal jsem co jsem mohl, zrovna tak Radka Macháčková, pro kterou to nebylo dvakráte lehké. Musela i vypnout svůj telefon, nelze zodpovídat desítky dotazů denně, notabene když by jste hrozně a rádi chtěli nabídnout řešení, odpověď, kterou však nemáte. A ani nemůžete mít, protože kdosi rozhodl za Vás. Pro nové rádio jsem měl připravený rozsáhlý projekt, nejen programový, ale i zajímavou internetovou prezentaci stanice a regionu, odkud vysílá. Myslím si, že pokud sledujete tyto stránky, uděláte si názor sami. To už je pryč. Jsem profesionál a musím si také uvědomit cenu svojí práce. Žebrat nehodlám. Abych to shrnul: Narodil jsem je na přelomu minulého století a pamatuji toho docela hodně. Viděl jsem první televizní přenos přes oceán, z pohřbu prezidenta Kennedyho, i v živém přenosu první kroky člověka na Měsíci. Pár let jsem sedával za pultem malé community staion, posledního rádia v Čechách, ztraceného ostrůvku lidství, v tomto nemocném světě. Rádia, jehož prostřednictvím jsem byl vítaným hostem ve Vašich rodinách, milí posluchači. To je věc, kterou Vám nikdy nemohu splatit. Každopádně osobní věci tu ale nemají místo, pokud bude nové rádio tím, co byl starý Presston, velmi rád toto vezmu zpět, 89,3 FM bude dále mojí oblíbenou frekvencí a panu Laštovkovi se klidně omluvím. Na závěr ještě jednou ocituji Franze Kafku ze zmíněného Zámku: "Dělejte si co chcete. Vaše konání možná zanechá stopy venku ve sněhu, nic víc." Svatá pravda. Pokud naše konání, tedy osádky rádia, které jsme neopustili do poslední chvíle, zanechá stopy ve vašich vzpomínkách. Budu tomu rád...