Nemějte obavy, nebudu nikomu nadávat, možná tak sobě. Radia se to sice týká, ale více, méně rámcově. Občas udělám fatální chybu, ostatně, kdo by fatální chyby nedělal, že ano... Tedy otevřel jsem blog Veroniky Rážové, moderátorky Nového Prestonu, kde bylo psáno, proč a jaké okolnosti vedou k tomu, k čemu vedou. Bylo tam pár nepřesností, dovolil jsem si je tedy komentovat. Majlem. Nikoli nějakou otevřenou diskusí, např. na radiotv.cz. Proč také, s mladými dámami se nehádáme. Výsledek se dostavil během 24 hodin. Nikoli majlová odpověď, jak by bylo očekáváno mezi slušně vychovanými lidmi, ale dalším článkem, kde se píše: Protože se na nás snaží "útočit" špatně informovaní a zmanipulovaní jedinci, kteří za svůj poměrně dlouhý život zatím ničeho nedosáhli? Ale ne, nikdo a nic nás nemá šanci zastrašit a už vůbec ne nám tím ublížit. Pěkné, velmi pěkné. Proč bychom začínající stanici ubližovali. Pravda, bylo na toto rádio podáno několik žalob, proč to ti, kteří se o věc zajímají, jistě ví, ostatně na těchto stránkách se o tom také píše. Rozhodnutí soudu je rozhodnutí soudu, a to nezpochybníme. Pokud jde o mne, důvody proč byla podána žaloba, a to hned čtyřmi subjekty, chápu. Udělal bych to také, být jedním z nich. Každý si hájíme svoje, obzvláště pokud okolnosti případu jsou slušně řečeno jaksi "málo transparentní". Chápu též Veroniku, jež pokračuje, že: Ptáte se nač narážím? Už párkrát jsem se setkala s nenávistí a závistí zvlášť v souvislosti s Novým Prestonem... Věci se dají různě vykládat, Veroniko. I ta "nenávist a zášť". Záleží na tom, jak se na to kdo dívá. Když starý Presston nahradila Sázava, mimo jiné druhá v pořadí, po tuhé "válce rádií" na jaře 2003, dalo se to ještě skousnout, sice s obtížemi, ale dalo. Rádio mělo slušný program a formát, řadu speciálů, která navazovala na naše dosavadní snažení, budiž. Že u toho nejsme my, stará osádka rádia, také nevadí. Svět se nezboří a voda v Sázavě, se neobrátí v korytě a nepoteče zpět k Velkému Dářku, kde tato řeka pramení. Každý jsme nahraditelný, tedy i ta stará osádka rádia.
Jiná káva byla, když po soudem nařízeném zastavení vysílání v říjnu 2003 doslal rádio opět ten samý subjekt. Připomíná mi to historku, kdy padouch zabije a zakope babičku na zahradě. Po té, co je usvědčen, je mu místo řádného procesu a následného zavření na patnáct let doporučeno, aby příště zakopal babičku v lese, kam mnoho lidí nechodí a nebude to tak bít do očí... Navíc /okolnosti "přidělení" licence už popisovat nebudu/, se rádio jmenuje Nový Preston, sice s jedním "s" ale přesto, či právě proto, lidé volají, jsou nadšeni, píší i volají nám, co jsme starý Presston dělali. "Jsme rádi, že jste se vrátili", konstatují. Ale zde už je to pouhá mystifikace. Také vlastní rádio už má s tím starým Presstonem společný už jen ten vysílač za zdí kozmického hřbitůvku, na kopci nad vsí. Vysvětlení tohoto propletence bylo také obsahem dopisu princezně Veronice. Tato okamžitě vrací smeč: ...a vzhledem k tomu, že jsem díky skvělému šéfovi, panu Josefu Zochovi, dobře informovaná a díky naší vzájemné důveře jsem viděla i spoustu důkazů svědčících o tom, že Pepa Zoch je čestný a moudrý člověk... Ano, tuto iluzi ti neberu Veroniko, i když já jsem Pepu znal už v dobách, kdy se tato mladá dáma potýkala s učivem na základní škole. Můj názor na Pepu je následující: Netvrdím o něm nic špatného ani dobrého, ostatně starému Presstonu obětoval vše a obsah této stránky není veřejnou prádelnou našich osobních vztahů. Pouze bych nechtěl být na jeho místě. Svědomí je potvůrka neodbytná, ale to známe všichni. Konec korunuje dílo a princezna Veronika dodává: ...nezbývá mi, než všechny chudáky "Jeníčky a Mařenky" politovat a popřát jim do života hodně štěstí. Své přání myslím opravdu upřímně a k tomu štěstí jim ještě přeji lásku - možná právě díky lásce najdou jiný objekt zájmu a začnou žít svůj vlastní život... O to nemusí mít obavy, svůj vlastní život se snažím se střídavým úspěchem žíti více jak padesát let. Někdy se mi to dokonce i daří. Pouze mi vadí, když mi mladé dívky nepřímo nadávají, byť v rámci "vnitřní lásky a vzájemného porozumění". Divný svět...

Studio starého Presstonu 89,3FM v zimě roku 2000...

Co říci závěrem? Stejně to bude zase vykládáno jako projev sebestřednosti a nevím ještě čeho. Splácím tím pouze dluh staré osádce rádia, ale především jeho posluchačům. Rádia, které bylo vyjímečné a neopakovatelné. Neopakovatelné tak, že každému z nás vstoupilo hluboce do života. Už to, že jsem zde byli a existovali je tím, co se nedá zaplatit, vyvrátit, smazat, ani pomluvit. Ano, nesmírně fandím každému, kdo dokáže znovu se vyhrabat do sedla a mávajíc dřevcem vyráží po tisící proti lopatkám větrných mlýnů, ač je situace vždy zásadně špatná a předem ztracená. Bohužel případ Presstonu je typickým příkladem takového stavu, surové a bolestivé srážky ryzího lidství s mašinérií peněz a velkými společnostmi, které mají už zcela jiné priority. Ano, obchod mimo výdělku, nezná morálky. O korupci a lobinngu nemluvím, blíží se Vánoce a proč otravovat tímto vzduch? Směšné. O to více, že řadový občan mého typu s tím už neudělá nic. To abych také připomněl, o čem jsou tyto stránky. V žádném případě o vyřizování účtů. Jsou jen připomínkou něčeho hezkého. Připomínkou doby, kdy jsem, spolu s hrstkou lidí, stejně smýšlejících, byl po několik let na jiné planetě. Díky za to. Také o tom, že pro někoho to asi bude dost nepříjemný obraz v zrcadle. Ale s tím se musí každý vyrovnat, v rámci své morálky a etiky, pokud to umí ovšem. Třeba to jednou zvládne i princezna Veronika. Hezké Vánoce...