Vida, umělec z Prahy, mile mne překvapilo, že žádní vizážisté, podpůrné týmy, osvětlovači, zvukaři a manažeři, dokonce ani auta zvučných značek před zámkem.
Jo, Favorit tam stojí, snad…
Dobře, ale k věci. Srovnal by jste současnou dobu a to, co bylo tenkrát? Třeba legendární festival v Krumlově.
Jo, těch Krumlovů bylo. Ale já na to už nadávat nebudu, na tu dobu. Pochopitelně na bolševika jo, ve spojitosti s tím, co bylo, ale na druhou stranu, byl jsem mladej kluk a bylo to jinak, chtěl jsem si ty léta užít.
A jak jest zpěváčkovi dnes, v době demokracie a vlády peněz?
Já si nestěžuju. Jsem skromnej, nenáročnej, a řekl jsem si, že budu hrát maximálně čtyřikrát do měsíce, což se mi i daří. Když je velký zájem, poprosím pořadatele, zda by to mohl pošoupnout. Já mám takový osobní pětiboj: píšu, maluju, fotím, hraju divadlo a tohle klubový hraní. Myslím si, že čtyřikrát pětkrát do měsíce, myslím si, že v mým věku, že to stačí.
Když hovoříme o současnosti, ostatně v čem také žít jiném, co si třeba myslíte o soukromých rádiích?
Já to neposlouchám. Myslím si, že v tom tzv. showbussinesu je pořádnej kus lumpárny. Prostě to neposlouchám. Když už muziku potřebuju, pouštím si CD nebo vinyly. Teď jsem dostal o někoho novýho Kryštofa, tedy CD této kapely. Ale rvát si do hlavy decibely od rána do večera, proč…
Pravda, já ačkoli se médii profesionálně zabývám, notabene mne živí, zjišťuji, že jaksi už není sil. Hlavně žaludek na to není. Ale třeba bude lépe, přijde jiná doba, noví bojovníci…
To jo, jistě. Bojovníci. Já to vidím tak, že z toho písničkaření se stává pomalu učební obor a to já osobně taky nemusím. Jsou ale i světlé stránky. Nedávno jsme hráli s Trabandem, dostal jsem od nich desku…
Vida, Traband, jak se vám líbí jejich poslední CD?
Který?
Road Movie.
To nemám.
Škoda
Ale je to stejně pěkná muzika
Jo, taková trochu židovská, cikánská a to vše říznutý Balkánem…
A mají dobrou dechovou sekci.
Alespoň že tu taková muzika je, člověk si od těch popíků odpočine.
To ano, naštěstí já už nemusím hrát na takových akcích, kde se toto provozuje. Víte, já mám v autě magneťáček, a tam mám Straussovy valčíky.
Máte tam také Zlato a stříbro?
Jak??
Pardon, sorry, to je Franz Lehár, teď jsem tu za vola, ale je to taky dobrý.
Jo, takovej populární bigbít tý doby…
Já taky unikám, ale k jazzu, ke starýmu dobrýmu swingu.
Django Reihardt.
Třeba, tento kytarista, mimo jiné, měl pouze tři prsty. Na levačce.
Vím o tom, stalo se mu to, když u něj hořelo. Málem přišel o celou ruku, ale hraje dobře. S tím houslistou, jak on se jmenuje, sakra…
Stephan Grapelli.
Ano, přesně tak.
Ale abychom to nezamluvili. Vrátíme se k tomu písničkaření. O čem zpíváte teď?
O čem bych měl zívat teď, s dvanáctistrunnou kytarou? O životě…
Ostatně o čem jiném, pravda, ale on se nám ten život trochu v té konzumní době ztrácí.
To ano, ono je to je to vlastně všechno takový průmyslový. Takovej Mc. Donald všude. I v tý muzice. Když to vezmu tak a tak, taková velkovýkrmna hudební.
K tomu všemu prachy. Vláda peněz.
Já jsem si oblíbil jednu krásnou větu Johna Lenonna. O penězích. Lennon řekl: "Peníze mi pomáhají lépe snášet chudobu. Teď právě jsem na svých posledních devíti miliónech".
John Lennon. Mají dnešní mladí vůbec nějaký idoly? Osobnosti?
Jo, mají, jistě, ale většinou ty, co jsou nám ukradený.
Hm, asi to tak bude, navíc se to odehrává všechno úplně jinde, jde do moc do síly.
To ano, ale já se toho naštěstí nezúčastňuju. A taky co těm některejm mladým dneska je do vzpomínání nějakýho starýho písničkáře. Fakt jsou věci, který nemusím…
Veseleji. Připravujete nějakou novou desku?
Jo s bratry Kormanovými, to jsou rómové, fakt dobrá kapela, ale teď jsme se děsně pohádali. Až se zase udobříme, dáme to album dohromady. Jinak jsem s nimi už některý věci dělal společně, ještě s Davidem Kolerem. Jsou co by muzikanti dobrý, ale teď jsme se trochu dost poštěkali, jak jsem říkal. Ostatně to nebylo poprvé, už je to asi po stopadesátý, ale až se zase udobříme, bude tu nová deska.
Jo, to je v branži normální.
Ano, takže bude ta deska, ale až po tom udobření…
A co třeba starý věci, natočíte je znova?
Ani ne.
Ale hrajete to.
To ano, pochopitelně. Popisoval jsem dobu a zpíval jsem o životě za bolševika, teď nedělám nic jinýho. Je to taky o životě, jen v trochu jiný době, pod jiným tlakem. Na mý koncerty chodí převážně smíšený publikum, staří pamětníci, něco napůl, také i mladí a oni si to už nějak přeberou…

Článek otevřen! | Vložil: admin | Komentováno: 0x | Komentuj! | | Zavřít článek>>>