Návrat strateného syna :-)

[martin110r]

Zdravím Vás členovia. Po cca 4 - 5 ročnej odmlke sa sem znovu vraciam. Po kúpe auta išla Babetta stranou, jazdila párkrát do roka, nebola ďaleko od toho aby šla z domu. Avšak po niekoľkých rokoch som opäť objavil čaro Babetty a tak sa vraciam na toto fórum. Jednak si trochu oživiť znalosti (občas narazím na svoje staré príspevky a divím sa že sám som zabudol to, čo som ľuďom v minulosti radil ) a jednak niečo čo si ešte pamätám poradím.

Babettu čaká menšia renovácia (od poslednej prešlo 6 rokov) a tak by bolo vhodné si zase spomenúť, čo to vlastne doma mám, kde to žije, čo to žere, ako to chovať...

[Sluneční jezdec]

Ahoj!
Navážu na tento starší příspěvek....
Zdravím tímto všechny dobré Babettisty vezdejší. Dovolte abych se malinko představil a sdělil vám svůj pohnutý životní "Babetí příběh".....
Dnes jsem se zaregistroval na tomto fóru sice poprvé, ale symbolicky jsem právě tím "ztraceným synem",který se vrátil.
Zvolil jsem si "nick": "Sluneční jezdec", protože motorová vozidla nepoužívám při cestách do práce, nebo z nutnosti, ale pouze ve volných chvílích a při výletech, takže moc nevyjíždím, když prší . Jak jsem vůbec k Babetě přišel? To je vám dlouhá historie...Papíry na "Pionýra", jsem si udělal už v roce 1988. Na základě silného zážitku, kdy mi kámoš půjčil na svezení Jawu 20 s revmaplechama, která byla od jeho táty a on na ní tajně vyjížděl. Tenkrát jsem u rodičů, zapřisáhlých antimotoristů, vyškemral koupi svého prvního stroje. Otec tehdy moudře prohlásil: "Než aby ses zabil na nějakém vypůjčeném krámu, koupíme ti motorku, ale musíš mít napřed řidičák, jezdit pak podle předpisů atd.atd..." Mým snem byl v té době samozřejmě Simson. I rodiče byli ochotni to zafinancovat. Stál tenkrát 6000 Kčs. Problémem bylo, že Simson nešel běžně sehnat. Ve hře byla chvíli i Babetta, ale to mně samozřejmě moc nebralo, protože jsem chtěl "motorku"..a ne nějakého pitomého mopeda se šlapátky. Nakonec jsem se stal šťastným majitelem Mustanga r.v.1981, tehdy ještě vlastně "zánovního stroje". Je vám úplně jasné, co se dělo. Bez jakékoliv technické podpory ze strany rodiny, bez internetu či odborné literatury, jen na základě více, či spíše méně odborných rad kamarádů, jsem se v tom víc vrtal, než jezdil. O to cennější byla tato škola. Mustanga jsem sjížděl prakticky až do vojny, kdy jsem si na poslední chvíli ještě koupil Jawu 250 kývačku, už ovšem dobově "vytuněnou". Byla bez papírů, ale to bylo jedno, protože jsem na ni stejně neměl řidičák a jezdil jsem jen tak "na divokou kartu".... První dvoustopé vozidlo, které jsem kočíroval pak bylo na vojně. Bylo to BVP-1 (pásové bojové vozidlo pěchoty), které mi kámoši půjčili, "tak nějak mimo soutěž" na cvičišti při jízdách řidičů a já se tam k tomu už jako "starý pes", nějak přimotal.
Po vojně jsem si konečně udělal papíry na auto a přesedlal tak definitivně na dvě stopy. Tehdy se zdálo, že má motorkářská kariéra je definitivně u konce.....
Dlouhé roky se nedělo nic, co by nasvědčovalo změně stavu. Ale někdy v roce 2005 mi jeden kámoš mezi řečí sdělil, že doma na baráku jeho rodiče vyklízejí sklepy a je tam Babetta, kterou kdysi dávno dostala jeho máti. Je kompletní, sice v původním, ale nyní už dost špatném stavu a že ji jako šrot vyhodí do sběrného dvora. Kdybych ji prý náhodou chtěl, že si mám přijet....
To bylo slovo do pranice! Nemá to už žádné papíry, nemá to nic, my to vyhazujem. Ber, nebo nech být...
Tak, vyhodit to můžu vždycky i já, ....že jo, když je to zadarmo, ....říkal jsem si. Tak jo! Já si teda přijedu....
A tím to všechno znovu začlo Pokračování příště ....

[Sluneční jezdec]

...přátelé. Tak jsem se opět přihlásil na forum. Hodinu sepisuju srdceryvný příběh babetí ságy. Když chci příspěvek odeslat. Zobrazila se opětovně výzva k přihlášení. Když jsem to udělal, pracně sesmolený text zmizel Tak snad někdy příště...Už nemám sílu to dnes psáti znovu.

[Sluneční jezdec]

Tak to teda zkrátím. Pro Babettu jsem si skutečně přijel. Byla to orezlá, plesnivá troska, se zteřelými hadry místo pneumatik, zadním kolem ve tvaru "osmičky", která stála dlouhé, dlouhé roky kdesi ve sklepě vedle uhlí.
Ovšem byla to kompletní Babetta 210, modelový ročník 1987, zelenkavá metalíza. Na tachometru necelých 2 500km.
Pomocí několika tisíc korun, mojí "fichtlácké magie", zaklínadel a proklínadel, jsem ji teda nakonec rozjel. A jezdila kupodivu docela dobře. Jen se zmíním, že jsem v žádném případě nepůlil motor, ani jsem neměnil gufera, nebo tak něco. Na elektrovýzbroj jsem vůbec nešahal. Pominu li dotažení a vyčištění uchycení některých kabelů, výměnu svíčky, kabelu od svíčky, fajfky, žárovek a zkorodované paraboly předního světlometu. Takto jsem odjezdil jednu sezonu a kousek.... Trochu jsem ze začátku bojoval s karburátorem Jikov, který byl rozebrán tak 10 x.
Ručička tachometru po výměně předního řetězového kolečka na 13-z atakovala magickou pětačtyřicítku . Najel jsem v této první fázi reaktivace stroje, všehovšudy cca 1000 km. Čím dál tím víc, se ale bohužel začaly projevovat problémy se spojkama, které zůstaly původní. Vzhledem k životním okolnostem, příklonem k jiným koníčkům, nechutí utrácet za Babettu další prachy....jsem ji postavil do sklepa (to bylo v r.2006), kde tiše stála devět let. A stály by tam možná dodnes, kdyby.....
Pokračování zase příště