O Velikonocích na Svojanov
Napsal: pon dub 21, 2014 20:05:12Tajemný hrad Svojanov. Pro mnohé dobrodružná kniha z dětských let, pro mě cíl dnešního výletu.
Vyrazil jsem přes město Boskovice směr Svitávka, kde jsou krásně zřetelné pozůstatky nedostavěné, tzv Hitlerovy dálnice, která měla spojovat polskou Wroclav s rakouskou Vídní. Za Svitávkou jsem se napojil na R43, hustota provozu snad díky polední hodině byla abnormálně nízká a dojel po ní do Letovic. Nad tímto městem se vypíná také hrad, ten ovšem tentokrát míjím a na náměstí odbočuji a pokračuji údolím říčky Křetínka. Nedaleko za Letovicemi zastavuji u přehrady a protahuji své tělo, hlavně sedací svalstvo ještě není zvyklé na delší posez v sedle mopedu.
Dlouho se nezdržuji a sedlám svého oře a pokračuji dál. Vozovka se notně zhoršila a podél celé přehrady svým drncáním připomíná naše nejdražší parkoviště D1. Další zastávku neplánovaně činím ve vesničce Prostřední Poříčí. Zastavuji u místního hostince a těším se na šálek horké kávy, neboť údolí říčky je poněkud chladnější. Vstupem do hostince jako bych prošel strojem času a vrátil se o 30 až 40 let zpět. Takovéto hospůdky si pamatuji z mých ranných dětských let. Příjemný hostinský v důchodovém věku mi připraví kávu a poté s ním zapředu krátký rozhovor, samozřejmě se stočí na co jiného, než babetty. Horká káva dělá své a já vyrážím dále. Zanedlouho dojíždím do městečka Svojanov, nad nímž se už vypíná hrad, který je mým cílem.
Přede mnou byl nejtěžší část cesty, ztéci hrad. Po úzké silničce stoupám ze dna údolí směrem k hradu. Již na začátku stoupání Babča řadí jedničku a pomalu šplhá vzhůru. Procento stoupání se zvyšuje a v poslední partii musím přišlapávat. Kličkuji mezi skupinami turistů, malé děti mě nechápavě pozorují, hrčí to a stejně se musí šlapat. Jejich tatínkové mě naopak častují upřímnými úsměvy. Konečně cíl a pohlídka hradu.
Zpáteční cesta probíhala jakoby v rychlejším tempu. Tentokrát úsek cesty po R43 vedl až k Černé Hoře. Provoz podstatně zhoustl a mě nezbývalo nic jiného než dávat opravdu bedlivý pozor. Po opuštění státní se již začalo velmi ozývat sedací svalstvo a než jsem dojel domů, silně připomínalo naklepaný řízek. 98 kilometrů. Na začátek sezóny slušná porcička.
Vyrazil jsem přes město Boskovice směr Svitávka, kde jsou krásně zřetelné pozůstatky nedostavěné, tzv Hitlerovy dálnice, která měla spojovat polskou Wroclav s rakouskou Vídní. Za Svitávkou jsem se napojil na R43, hustota provozu snad díky polední hodině byla abnormálně nízká a dojel po ní do Letovic. Nad tímto městem se vypíná také hrad, ten ovšem tentokrát míjím a na náměstí odbočuji a pokračuji údolím říčky Křetínka. Nedaleko za Letovicemi zastavuji u přehrady a protahuji své tělo, hlavně sedací svalstvo ještě není zvyklé na delší posez v sedle mopedu.
Dlouho se nezdržuji a sedlám svého oře a pokračuji dál. Vozovka se notně zhoršila a podél celé přehrady svým drncáním připomíná naše nejdražší parkoviště D1. Další zastávku neplánovaně činím ve vesničce Prostřední Poříčí. Zastavuji u místního hostince a těším se na šálek horké kávy, neboť údolí říčky je poněkud chladnější. Vstupem do hostince jako bych prošel strojem času a vrátil se o 30 až 40 let zpět. Takovéto hospůdky si pamatuji z mých ranných dětských let. Příjemný hostinský v důchodovém věku mi připraví kávu a poté s ním zapředu krátký rozhovor, samozřejmě se stočí na co jiného, než babetty. Horká káva dělá své a já vyrážím dále. Zanedlouho dojíždím do městečka Svojanov, nad nímž se už vypíná hrad, který je mým cílem.
Přede mnou byl nejtěžší část cesty, ztéci hrad. Po úzké silničce stoupám ze dna údolí směrem k hradu. Již na začátku stoupání Babča řadí jedničku a pomalu šplhá vzhůru. Procento stoupání se zvyšuje a v poslední partii musím přišlapávat. Kličkuji mezi skupinami turistů, malé děti mě nechápavě pozorují, hrčí to a stejně se musí šlapat. Jejich tatínkové mě naopak častují upřímnými úsměvy. Konečně cíl a pohlídka hradu.
Zpáteční cesta probíhala jakoby v rychlejším tempu. Tentokrát úsek cesty po R43 vedl až k Černé Hoře. Provoz podstatně zhoustl a mě nezbývalo nic jiného než dávat opravdu bedlivý pozor. Po opuštění státní se již začalo velmi ozývat sedací svalstvo a než jsem dojel domů, silně připomínalo naklepaný řízek. 98 kilometrů. Na začátek sezóny slušná porcička.
