Jak jsem jel na Moravu...

[Jenda]

V roce 1993 jsem jel v létě trasu Vlašim - Rožnov p/R. a můžu odpovědně říci, že to bylo dost hardcore. Ale krásný. Horská prémie za Ždárem n/S zvládnuta barvurně /vážil jsem v té době okolo 70 kg/. Nahoru dolů, jako na tobogánu. Na kopcích výhledy do krajiny, jako z alpský horský úzkokolejky. Navečer už jsem operoval v hluboko v moravském výsostném území. Babetta jela jak z praku, cestu jsem si krátil pokuřováním, plánovanými přestávkami a požíráním pomerančů, kterých jsem vezl sebou slušnou zásobu. Večer se blížil, čas jsem měl dobrej, ale teplota s končícím dnem nekleslala, zdálo se mi, že dusno je naopak o poznání větší. Pohled na oblohu nevěštil nic dobrého. Cosi se semele a bude to asi zajímavý. Při výjezdu na jedno malebné návrší mi bylo jasný, podle konfigurace mraků, že pokud se vyhnu jedný bouřce obětujíc cenný čas, vletím do druhý. Pak začalo drama. Hlavně to kličkování mezi bouřkama, až mne jedna brutálně dostala v Protivanově. Kroupy jak pěsti a od blesků neustálý světlo, že by se nechalo číst. Schoval jsem se před kroupama na zavřený benzínce nad obcí. Pak běsnění živlů asi po necelý hodince ustalo. To mne potěšilo. Vyšel měsíc a v mokrým vyčištěným vzduchu po bouřce motorka jela o poznání rychleji a teplo bylo přesně tak na cestu. Ale překvapením zdaleka nebyl konec. V Brodku u Přerova na mne z jednoho statku /už hluboko v noci/ nastoupil pes, pokud se dá nazvat psem baskervillská obluda, velikosti medvěda. I tak to zvíře vypadalo. Uklidnilo mne pouze, že medvěd zpravidla neštěká. Přímá čestná konfrontace s tím to psím brontosaurem by asi pro mne nedopadla nejlépe, nehledě k tomu, že jsem nebyl jist, zda mu dal páníček večer nažrat a pejsánek se neshání po zákusku. Tedy plyn na doraz a záhy jsem překročil rychlostní limit v obci. Pes se držel pár metrů za mnou, řval, cenil obrovský tesáky a spurt měl docela dobrej, ale vzhledem k tomu, že jsem v těch dobách mazal ještě M2T, chemicky jsem ho paralyzoval. Po asi 700m odpadl, otráven výpary tohoto značkového oleje. Strach a přestálý stres mne však hnal letní nocí dál, forsáž jsem vypnul až když světla Brodku zmizela v polích daleko za mnou. Došlo mi, že jsem absolvováním tohoto neplánovaného rodea spálil navíc mnoho cenných uhlovodíků, což by se mi mohlo nevyplatit. Skutečně, bylo ještě hůř. Za Přerovem, kde jsem měl poslední fuel point před cílem, byla naschvál zavřená pumpa /tehdy na mapě jediná 24 hod. nonstop, ostatně v roce 1993 moc benzínek nonstop ještě nebylo/, tak se mi zhroutil tankovací plán. Omezil jsem tedy výkon agregátu na minimum, doufaje, když to budu hodně škrtit, postačí pohonu stroje vlahý noční vzduch. Mýlil jsem se, tak zase Babetta dokonalá není, v Dřevohosticích nekompromisně rezerva. Vypadalo to špatně. Kdyby mne někdo v tu chvíli poradil, abych Babettu obrátil světlem k Čechám a jel dál pozadu, tudíž mi bude v bandě zase přibývat benzín, udělám to. A tak jsem otáčel rukojetí plynu jen po setinách milimetru a v každým malým klesání vypínal. Ale na Moravě jsou dobří lidé. Ale nakonec se to docela dobře rozseklo. Tuším že snad v Osíčku, /to už jsem jel skutečně jen na benálový páry v bandě/ ležel na dvoře u silnice pod Barkasem chlap /v půl třetí ráno/, vařil cosi elektrikou a strašně klel. Nesměle jsem poprosil o trochu benálu. Vylez z pod auta a natočil mi dvoulitrovku grátis /Barkas je dvoutakt/. Vylíčil mi, jak ti zmrdi cestářský osadili v obci nový betonový pankejty, udělali to nahovno a on večír při vjezdu domů urval komplet vejfuk. A ráno musí jet někam rozvážet zboží. Pomohl jsem mu chvilku s tím vejfukem. Pochválil mi Babettu /ale stále nevěřil, že jedu na takovým stroji až z daleké České země/, popřál mi štastnou cestu a o východu Slunéčka jsem byl u nádraží v Rožnově /proč, vysvětlím dále/. Tam jsem zjistil, že jedu s pěkně, až na plátno načatým zadním pláštěm, asi vod šutru, či díry v silnici, zřejmě následek psí apokalypsy v Brodku. Ono s vlkodlakem za zády se těžko sleduje kvalita silnice. Tak dopoledne do krámu koupit novej. Naštěstí měli. Přezul jsem to a večír jsme společně s přáteli Moravany ve skanzenu oslavili tuto mojí anabázi. Tedy přesně: Ožrali jsme se jako prasata. O důvod víc k této brutální pijatice bylo to, že jsem se s jedním kolegou z Prahy vsadil o nemalý peníz, že tam budu dříve než on vlakem z Prahy /jeli jsme tam na republikový festival amatérského filmu, který se konal v tom skanzenu/. Vymyšlený jsme to měli fikaně, pevně vybraný vlaky v jízních řádech, rozpis cesty a přestupy. Já mu zase nabídl mapu trasy, přibližné časy průjezdů městy, tankování a přestávky na svačinu a pohulení. Vycházelo to jen tak tak, abych se přiznal, spoléhal jsem spíše na zpoždění, kterých je na této trati na východ množství větší, než malé... Ve stanovený den a čas mi volal na pevnou linku domů /kdybych to nezvedl, budu diskvalifikován a prohraju kontumačně/, že: jde již na nádraží a velkohubě poznamenal, za kolik dní mne jako má v Rožnově očekávat. Ten čas než dojede přes půl Prahy na Hlavák mi dává k dobru a prej mohu vyrazit hned. Ale měl smůlu. Prosral to na příjezdu do Rožnova o 20 minut. Kroutil se a vymlouval, že před Olomoucí mašina strhla trolej a 2,5 hodiny stáli a ve Valmezu už nechytil přípoj. To vyvolalo u moravských bratří vlnu bujarého veselí. Usadili ho tím že kecá, protože do Prahy, takový zakopaný díry, žádný vlaky nejezdí. Krásný víkend...

[IGI]

vynikajuci pribeh, pekne napisany.....klobuk dolu pred takym vyletom ....SI MACHER !!!

[CErin]

Skvělé Jendo!!! Opravdu zajímavé přečtení. Já asi zveřejním můj krátký příběh, který jsem psal před čtyřmi lety, tedy asi ve 13 letech, ale ten bude proti tomuhle všemu hadra.

Jendo - jsi také tak náruživý kuřák, nebo už Tě to přešlo a kouříš míň, než ty dvoutakty? Že bych měl vážného spřízněnce? .

[Martin]

Panove, nabyvam dojmu, ze nejlepsi story se daj zazit jen s Babettou. Kdyz uz se tu rozmnozily tyhle historky, tak snad taky jeste nakou napisu. Treba by to pak bylo i na knizku. Bysme na tom treba i neco trhli

[DonSalieri]

To je peknej pribeh...Hlavne to s tim psem to musela byt sila.

[avar]

Mnooo, 1993. Veď to nielenže bolo v minulom storočí, ale ešte v minulom mileniu. To bol tuším ešte diabol malý chlapec a koruna tvrdá mena.
Ale príbeh je to pekný a cesta to musela byť nádherná. Škoda, že nie je z cesty aj pár fotiek.

[BabettaDV]

Mě potkat pes tak teda nevim co udělám, asi bych dostal na tlamu .Ono do Rožnova je to kus cesty.