od Fúzatý Houmles » úte zář 29, 2009 11:35:55
Výlet z Ostravy do Oldřichovic pod horu Javorový. Celková délka cesty tam a zpět 115km. Výjezd v 11:00 příjezd k lanovce ve 13:00. Cestu jsme jeli trasou Ostrava Zábřeh, Výškovice, Stará bělá, Paskov, Sedliště, Tošanovice, Hnojník a Oldřichovice. Každá z babett dostala po dvou litrech benzínu a vyrazivše směrem z Ostravy jsme si velmi užívali krásného teplého počasí. První velký kopec nás čekal v Paskově, kde je asi kilometrová "desítka" se závěrem ještě prudším. Vzhledem k tomu že můj stroj jaksi nepodporuje funkci "podřazení" bylo vždy v každém stoupání nutno témeř zastavit a poté pod plyným plynem vytočit a vyjet v poklidu a inženýrských otáčkách dané stoupání. Po dalších 15km jsme dorazili do okolí přehrady Žermanice. Padla volba na první přestávku. Záludnými cestami kolem přehrady jsme se nakonec vymotali a pokračovali neohroženě k dálnici Frýdek-Těšín, kteroužto je možno přejet před vesnicí Hnojník. To už naše stroje chladil frišný Beskydský vítr a kilometry pěkně ubýhali. V Hnojníku se dá odbočit na horské vesnice Řeka a Smilovice. Odtud je možno pokračovat po ještě undergroundovějších cestičkách přes ně až do cíle pod lanovku na Javorový. V těchto lesních skratkách ač na asfaltu zaskočil nás první (a né poslední) komplikátor. Hádejte co tak může v lese zaskočit rychlé jezdce při sprintu do cíle. . . Ten bonus byl boxer - pes - velký jako menší ovce. Zahledl jsem ho se pomalu procházet po cestě a při mojem průjezdu kolem něj jsem viděl jeho uslintanou tlamu zvedati se od země hvozdu a v jeho zatím klidném pohledu bylo vidět otázku: co a kdo to v mojem lesíku kur.. je? Projel jsem bez úhony. Paní fúzatá ho dle pozdějšího sdělení taky zahlédla a proto již s předstihem přidala plný plyn a kdyby to šlo, určitě by si ráda zapla i nitro. Rovnež ona žije ovšem zmíněné psí obecenstvo našeho rekordního zájezdu mělo v očích už pouze chuť na ochranu svého lesíčku a možná dokonce už činilo patřičné kroky. Myslím si že díky rychlosti našich mopedů, zachránili jsme životy a neskončili tak obětmi psího nepochopení principu dvoutaktního hlučného spalování. Další cesta už proběhla normálně. V cíli první etapy jsme určitě vzbudili všechny druhy pocitů u našeho obecenstva. Někteří zvedali palce jiní si to fotili - na borovičku jsem se pozval sám. Lanovka je fajn, kopec čistý a němci žádní. Obsluha chaty-restaurace měla sice k příastupu Tomáše Bati daleko, ale objednáné jsme nakonec obdrželi. Součástí výjezdu byla rovněž podpora známých v paraglidingovém skoku. No vypadalo to dobře, ale bez motoru jsou i jiné radovánky a ani nestojí 1500kčs. Cesta z5 byla velmi svižná, bez pochybení kolem přehrady a opět okořeněna veselou vsuvkou. Posledních 10km již babetty nedojeli, o tom ale napíšu spolu s vloženými fotkami v druhé části. Napovím jen že to byl jeden rekord.
210.012, ´87, 4500km
----don´t panic, it´s automatic----
on the road 
na babettě bych to asi neriskoval 
.
