od Jenda » sob úno 17, 2007 23:15:15
Za to ježdění bez papírů se docela stydím, ale zvláště několik let po revoluci byla taková hezká doba. Benga jak byl rok dlouhej nikde, pokud vůbec vystrčili nos z police station, tak to když šli na oběd. Kdybych v tý době vyjel na silnici s třeba klidně s tankem, nikdo neřekne ani popel. Maximálně se nějaký důchodce zeptá, zda nejsou někde poblíž manévry. Bohužel to už dávno pryč a loňská novela silničního zákona byla definitivním koncem této zajímavé éry. Na druhou stranu spousta mladejch kluků jezdila v autech jako hovada, zvláště o víkendech z tanečních zábav. Někdy už to bylo na silnicích o život.
Jo k tý autoškole: Dělal jsem jí z instruktorem, kterýho léta znám a tykáme si, takže sice zamhouřil voko, ale taky mi nic nevodpustil a neustále zahajoval hodiny varovnými hláškami: /řikám ti to jasně: Na motorce si rozbiješ držku, ani nevíš jak!/ a další chuťovky, ale taky mne hodně naučil a vysvětlil co dělám špatně, jako například, že s kotoučem se musí zacházet, na rozdíl od přední brzdy na Babettě dost vopatrně, pokud nechci skončit se zlámanejma hnátama ve škarpě. Dělal jsem totiž jízdy na velký sportovní motorce, jinou u nás v autoškole nemaji. Tedy pohoda. Testy jsem udělal levou zadní za 99%. Mohlo by to bejt klidně za 100% což mne sralo, ale byla tam jedna pitomá oázka o technický prohlídce na STK, co jako může dělat řidič, při této. No dobře, už to vím. Ale zkouška s komisařem už sranda nebyla. Komisař byl dobrej, měl pochopení pro novice, navíc jsem mu udělal radost tím, že na otázku o akumulátorech /ústní otázka z tzv. techniky, součást zkoušky/ jsem na něj vyplálil vše, co vím o baterkách, včetně procesu přeměny molekulárního olova na síran olovnatý při nabíjení a naopak. Valil voči, to sem ani říkat memusel, ale elektrika je moje hobby, vsadím se, že to sám nevěděl. Můj výkon s baterií byl brilanější o to, že hošana přede mnou ze zkoušky vyhodil, o baterkách nic nevěděl ani to, že nějaký baterky v autě či motorce existují... Narostly mi ramena jako kráva, a šlo se jezdit. Ale nechval dne před večerem. Ten den chcalo, spíše tak kurevsky mžilo a jak výše zmíněno, silná motorka nováček na ní, mokro, voslintáno, není dobrá kombinace. Tady mi byly moje fenomenální vědomosti o baterkách k prdu, jak jsem záhy zjistil. Za jedno nervózní z komisaře /chtěl sem bejt suverén, ale jaksi to nebylo nějak vidět/. Navíc bál jsem se těm kobylám nasypat vovsa, měl dost nerva bychom to na tý vosmrkaný silnici, notabene s komisařem nepoložili. Vrcholný majstrštyk jsem předvedl na kruháku, ke kterýmu se u nás vyjíždí ze zdola, do kopce a je tam přechod, tedy vodorovný značení a namoklý. To klouže jako svině. Šudlal jsem motorku tak na 3000 RPM, bál jsem se za to vzít a pochopitelně jsem musel dát na kruháku přednost, naschvál tam něco jelo. Pak bylo za autem volno, vzal sem za to, vědom toho že vodorovný značení za deště klouže, plyn jen tak jako symbolicky a škyt! Motorka pochopitelně chcípla. Lidi vokolo /asi v jednu vodpoledne, lidí na ulici jako nasráno/ zpozorněli. Uviděli oranžovou vestu autoškoly a vytušili, že bude kino. Nastaroval jsem doslova tušil než viděl, ja všichni čumějí. Nutno říci, že jejich očekávání varietního čísla na motorce jsem nezklamal. Povoluju spojku a vidím, že by to mělo tentokráte vyjít. V tom babička o holi, stařenka jak z pohádky, kde se vzala nevím, prostě asi se tam odněkud teleportovala. Jinak se to vysvětlit nedá. Nebo je to tajná součást zkoušky, tedy asi nějakej test připravenosti, kdy jsou babičky vpouštěny do křižovatky pomocí počítače a výsledek zaznamenáván. A už si to hasí po přechodu, nákupní tašku v ruce, myslíc si: Ty mi jistě dáš přenost, panáčku. Vypadáš na tý motorce seriózně, slušně. Panáček ale měl v tu chíli nasráno v gatích. Pustil jsem spojku a hrábnul po brzdě. Přední. Neskutečný hovado. Já tedy. Na instruktorovu poučku o brzdách jsem zapoměl. Kobyly se poplašily, zaržály, zadní kolo na mokru nepatrně hráblo, motorka chcípla podruhý a kotouč jedovatej jako strychnin smýkl motorkou mírně doprava. Naštěstí jsem ještě pořádně nezahájil "jízdní úkon". To co jsem zahájil, bylo tak na tři facky od instruktora. Z chodníku zazněl řehot jak při estrádě a babička řekla "děkuju pěkně" a přešla. Dokonce někdo i zatleskal, ale to už jsem neslyšel. Startoval sem, nutno říci, že jsem měl kliku, že byla baterka nabitá. Chytlo to, za jedna a pryč z toho místa potupy a hrůzy. Ku podivu se mi to nyní, bezchybně povedlo. Asi léčba šokem. Dorazili jsme k autoškole, když viděl instruktor muj ztrápenej ksicht povídá: "Dobrý, prospěl. Už sem se lek, že tu babku přejedeme. Vlítla tam jako blesk!" A bylo to. Z ctrnáct dní přišly papíry. Svět zkrásněl...