Tak třeba něco o technice

Léta páchám speciály, tedy pořady pro rádio. Kdysi dávno to bylo pro dnes již legendární Presston 89.3FM. Dnes je tomu stejně, jen rádio je jiné. Pražské Ethno 90.7FM...

Nejprve něco o gramofonech

 Bylo by zdrávo ukázat vám, na čem tyto pořady páchám. Tak tady je ten gramofon, ze kterého každý týden slyšíte ty starý krásný desky. Je to malý zázrak. Byl vyroben někdy na konci roku 1967 dnes stále existující malou švýcarskou firmou THORENS. Pokud vím, dělají gramofony /výborně/, také vyráběli stolní rádia a reprobedny. Řekli byste, že tento subtilně vypadající přístroj váží 25 kg?? Talíř gramofonu je obrovský blok kovu, žádné direct drive, pouhý asychronní motor s kotvou nakrátko a řemínek, chaiss na hydraulických závěsech, Pakli chodíte po místnosti, krásně je vidět, jak talíř gramofonu kopíruje každý sebemenší pohyb podlahy. Ale slušný diskofil při přehrávání desek nedupe. Odstup hluku je lepší než -50db. K tomu není co dodat.

Přenosková hlava v detailu. Žádný zbytečný ozdoby, střízlivej funkční design. Skořepina držící přenosku sestává z dvojitého pláště, je perforována, ne pro ozdobu, ale pro potlačení nežádoucích rezonancí. Je pochopitelně, jak je u kvaliních gramofonů zvykem,  na bajonetovém upínáku a vyměnitelná...

Další zajímavá vychytávka. Uložení ramínka. Koaxiální šrouby mají v sobě další závit a v něm miniaturní červíky. Lze tak nastavit přesné upnutí ramínka bez vůlí, ale s maximální citlivostí a lehkostí závěsu a toto nastavení aretovat. Hlavní závaží na hrubé nastavení svislé síly na hrot přenosky, na bočním ramínku pak plastové závaží na jemné dostavení tlaku po 0,01g. Antiskanting tvoří závažíčko o hmotnosti 0,7g na ocelovém /!!!/ lanku o průměru 0,2mm. Žádná elektronika, žádný procesory a tranzistory a regulátory. NIC!!! Gramofon dokonce nemá ani koncový vypínač. Jakýkoliv mechanický převod by drasticky zhoršil vynikající parametry toto kouzelného muzeálního stroje. Poctivý řemeslo, nic víc..Talíř sám je uložen na masivní lapované hřídeli o průměru 15mm otáčející se v mosazném ložisku, které má dole, v kaleném pouzdře, vloženou kuličku z ušlechtilé nástrojové oceli. Sejmeme li řemínek od motoru, tak z rychlosti 33 otáček volný talíř dobíhá 5 minut!!!

Teď celá přepisovací soustava. Tvoří jí zmíněný gramík, mixpult a dva mididisky SONY. Ve svém miniaturním studiu používám též dva kompakty, jeden obyčejný PHILIPS a druhý velice zajímavý anglický stroj NAD 5425. Vypadá velice hnusně, asi jako vysílačka do tanku. Ale věřte, není NAD něj... Kazeťáček, který vidíte zčásti vpravo,  je SONY TC 131SD vyroben v roce 1969!!!. Používám jej, když host pořadu, hudebník, či kapela přinese demáček, CD nemaje... Tento archaický kolovrátek má sendustové sklokeramické hlavy, které po 31 letech provozu nejeví známky opotřebení. Tento magič má jednu kouzelnou věc. Maunálně stavitelný limiter, kterým se dá zachránit opravdu mnoho, včetně amatérsky nahraných demosnímků. Také jakési diuviální Dolby, které i kupodivu funguje. Jako všechny kazeťáky řady SONY TC, převíjí velmi špatně dozadu. Byla to konstrukční vada těchto strojů.. Magnetofony SONY TC sbírám, tento je zrovna jeden sbírkový kus. Nemáte náhoudou doma takový? Zavolejte.

Jenom na okraj: Gramík, který jsem Vám představil, byl vyroben někdy v roce 1967. Tenhle kousek /na obrázku vpravo/ je novější typ, vyrobený okolo roku 2000. Thorens TD - 190, podstatně lehčí, tři kvalty, 331/3, 45 a 78(!) otáček, elektronická regulace, nemagnetický talíř, ten mám ostatně u svého muzeálního stroje také, zde je podstatně tenčí a lehčí, asi o polovinu. To aby to direct drive v pohodě zvládal, to je snad jediná změna, stroj co vlastním má talíř něco mezi mlýnským kamenem a kolem od parní lokomotivy. Tento lehčí talíř má tedy o něco horší parametry ohledně rezonancí. Firma to nikterak nezatlouká, ale řeší to dodávkou tzv. stabilizéru, ten není v příslušenství, pouze na objednávku. Je to soustava válečků, stažená gumovými proužky, válečky jsou z ušlechtilý nerez oceli,  pěkně opracovaný /švýcarská práce, to se nezapře/, má to asi půl kila  a něco, a to se položí na desku při reprodukci. Síla, co? Přístroj není napájen přímo ze sítě, ale přes DC adaptér. A design? Vidíte sami, klasika, za ty léta skoro stejný stroj, a to je dobře, velmi dobře.

Toto je zmíněný stabilizer. Parádní kousek železa za pěkný prachy. Položí se to na desku a už to jede. Váží to 550 gramů. Na mém přístroji je několikanásobně těžší talíř, pohon asynchronním motorem, takže jsem těch těchto zábav ušetřen.

Poslední dvě fotografie jsou z firemního webu

Magnetofon Tesla B4 - legenda šedesátých let

Začalo to tím, že jsem si studia, jsem páchal Gramorevui, donesl z domova svoji starou B4. Kdo pamatuje šedesátá léta, tak ví, která bije... Populární magnetofon té doby. Sen hifistů amatérů... Stál neuvěřitelných 2.400,- peněz, to byly tenkráte dvě výplaty mladistvého bohéma. Přístroj, jež nás oblažoval spoustou dobré muziky a generaci o pár let starší byl zdrojem trýznivého kraválu... To za našich mladých let nebývalo, říkáme ostatně také, když naše děti startují dnes své CD plajery a DVD aparáty. Ale k věci: magnetofon byl přinesen za účelem udělání pořádku ve starých páscích archivu tohoto pořadu... A ejhle. Na jednom z kotoučů jsem našel asi 50 minut záznamu vysílání populárního rádia té doby, AFN. Připomínám pouze, že to je stanice vysílající pro americké vojáky v Německu. Krásné časy mládí... O tu radost je nutno se s vámi rozdělit. Tedy na krátké ukázce /asi 56 sec./ Uslyšíte konec jedné skladby, pak moderátora, jingle rádia, nájezd a moderátor jde do intra skladby následující, Something Stupid, tuším...   Končí asi 0,2 sec před nástupem zpěváka, když řekl, to to říci chtěl... Mistrovství světa, Ia kvalita. Obzvláště moderátoři dnešní, zejména mladí, si to mohou poslechnout. Stále je z čeho se učit... A to dříve žádná CD nebyla, ani Audiovalut a podobné vychytávky. Pouze tam s ním byl technik, který to tam z gramíku soukal. Pokud ovšem moderátor si neovládal gramofony sám...Stáhni ukázku zde, formát mp3, délka asi 56 sec.

Poslechl jsem si ten pásek celý,
a když už jsem slzel dojetím, nad dobou dávno minulou, podíval jsem se na web. Do jednoho se světově známých prohlížečů jsem zadal řetězec RADIO LUXEMBOURG, s tím, že tento bude zadaný tvar chvíli šrotovat, posléze vyhodí hlášku o tom, že: "tato stránka neexistuje" atd. Ale opak byl pravdou. Nastaly žně. Po hodinovém stahování jsem měl pár jingles a hromadu vstupů moderátorů, zachycených posluchači z éteru... Ostatně, tohle rádio mělo spousty fandů po celé Evropě, včetně její zadrátované části. Tam byli ti nejoddanější. Prošel jsem pár webů, Zajímavý se jeví tento. Je toho tam dost ke stažení. Mp3, obrázky, dokumenty. Vřele doporučuji. Podíváte se do doby, kdy bylo rádio rádiem. Na stažených ukázkách uvídíte, jak se dělá show...   Bohužel tyto ukázky ke stažení nenabízíme. Jedná se totiž o cizí web a my ctíme autorská práva. Ale nic Vám nebrání se tam podívat a stahovat si jingles a ukázky do aleluja... Na tomto webu jsou také jako ikony vyobrazeny jinglové kazety SAPHIR, z doby, kdy po MD discích a selektoru nebyla ani nejmenší potucha... Ale staří rozhlasáci to znají. Podíváte se do doby, kdy bylo rádio rádiem. Třeba se jedou nějaké takové v éteru objeví. Už aby to bylo...

 Osádka rádia Luxembourg, snímek z přelomu 70/80-tých let

Zadní řada: Barry Alldis, Mike Hollis, Bob Stewart, Rob Jones, Benny Brown
Vepředu jsou: Tony Prince, Stuart & Ollie Henry