Zastaveníčko #018
Dneska to bude o Josefu Kainarovi, jak jsem ostatně minule slíbil a také pěkně poctivě z pravých nefalšovaných vynilů...
Začínáme dvěma kousky z legendárního Kuřete v hodinkách se skupinou Flamengo, natočeném v roce 1972 a to: Já a dým a Chvíle Chvil. Kainar spolupracoval i na dalším koncipovaném albu Město ER, které vyšlo ještě o něco dříve. Obě desky jsou zásadními milníky českého bigbítu a také, tedy vynilové originály, sběrateli patřičně ceněny. Mladí muzikanti dojížděli za Kainarem na Dobříš, když alba vznikala a co je facinovalo, bylo to jak Kainar dokázal sázet text rovnou bez přípravy a přehrávání do notového zápisu. Dále je tu Obelisk z prvního alba kapely ETC, vyšlého ke konci let sedmdesátých /v pořadu jsem se přeřekl, sorry/ ještě před tím průserem se schvalovací komisí, kterou kapela měla. Vy, co znáte historii ETC, nemusím o tomto maléru hovořit blíže. Pouze podotknu, jak jsme s obavami čekali na druhé album věnované básníkovi Václavu Hraběti, které vyšlo až v létech osmdesátých. Nakonec se režim milostivě umoudřil a deska byla na světě…
Dále jedeme již s Gustavem Bromem a Jirkou Suchým. Starý mrtvý vrabec, Imperial Blues a Blues železničního mostu, kde uslyšíme Evu Olmerovou. Následuje Bomardovací blues, taktéž Gustav Brom a opět Jirka Suchý. Uzavíráme tak trochu opět „Cimrmanovým úkrokem stranou“ - do pořadu jsem propašoval něco jazzu, také jako dík Gustavu Bromovi. O Kainarovi to již není, ale o Orchestru Gustava Broma ano.
Nedávno jsem poslouchal v noci jazzový pořad na ČRO2, mimo jiné dost dobrý, poslouchám pravidelně, na privátech /mimo nás, tedy 90.7FM nic takovýho neuslyšíte/ Byla tam řeč právě o Bromově orchestru. Jakýsi posluchač se tam optal, zda by nemohli zahrát snímek z roku 1958 s Gustavem Bromem a to Fascinating Rythm, tu hezkou věc od George Gherswina. Neměli to. Ve veřejnoprávním rozhlase! No budiž, na druhou stranu taky nemusí mít všechno, na co si p.t. posluchačstvo vzpomene. Snímek je zajímavý už tím, že vznikl v padesátých létech, kdy se jak v kultuře, tak i v hudbě budovalo a pracovalo, až vás bolely ruce, o kráčení k lepším zítřkům nemluvě. Pro jazzofily uvádím i podrobné nacionále desky, kdyby ji sháněli, tedy:
Začínáme dvěma kousky z legendárního Kuřete v hodinkách se skupinou Flamengo, natočeném v roce 1972 a to: Já a dým a Chvíle Chvil. Kainar spolupracoval i na dalším koncipovaném albu Město ER, které vyšlo ještě o něco dříve. Obě desky jsou zásadními milníky českého bigbítu a také, tedy vynilové originály, sběrateli patřičně ceněny. Mladí muzikanti dojížděli za Kainarem na Dobříš, když alba vznikala a co je facinovalo, bylo to jak Kainar dokázal sázet text rovnou bez přípravy a přehrávání do notového zápisu. Dále je tu Obelisk z prvního alba kapely ETC, vyšlého ke konci let sedmdesátých /v pořadu jsem se přeřekl, sorry/ ještě před tím průserem se schvalovací komisí, kterou kapela měla. Vy, co znáte historii ETC, nemusím o tomto maléru hovořit blíže. Pouze podotknu, jak jsme s obavami čekali na druhé album věnované básníkovi Václavu Hraběti, které vyšlo až v létech osmdesátých. Nakonec se režim milostivě umoudřil a deska byla na světě…
Dále jedeme již s Gustavem Bromem a Jirkou Suchým. Starý mrtvý vrabec, Imperial Blues a Blues železničního mostu, kde uslyšíme Evu Olmerovou. Následuje Bomardovací blues, taktéž Gustav Brom a opět Jirka Suchý. Uzavíráme tak trochu opět „Cimrmanovým úkrokem stranou“ - do pořadu jsem propašoval něco jazzu, také jako dík Gustavu Bromovi. O Kainarovi to již není, ale o Orchestru Gustava Broma ano.
Nedávno jsem poslouchal v noci jazzový pořad na ČRO2, mimo jiné dost dobrý, poslouchám pravidelně, na privátech /mimo nás, tedy 90.7FM nic takovýho neuslyšíte/ Byla tam řeč právě o Bromově orchestru. Jakýsi posluchač se tam optal, zda by nemohli zahrát snímek z roku 1958 s Gustavem Bromem a to Fascinating Rythm, tu hezkou věc od George Gherswina. Neměli to. Ve veřejnoprávním rozhlase! No budiž, na druhou stranu taky nemusí mít všechno, na co si p.t. posluchačstvo vzpomene. Snímek je zajímavý už tím, že vznikl v padesátých létech, kdy se jak v kultuře, tak i v hudbě budovalo a pracovalo, až vás bolely ruce, o kráčení k lepším zítřkům nemluvě. Pro jazzofily uvádím i podrobné nacionále desky, kdyby ji sháněli, tedy:
Originál, obzvláště cenný:
Fascinating Rythm, singl na 45 RPM, katalogové číslo 091, natočeno 6.3.1958.
Jediná známá reedice, tedy alespoň u mne:
Fascinating Rythm, dvouvinilové album Doctor Swing redivivus
/druhá deska, první strana/, Supraphon, katalogové číslo desky 0 15 1542 H,
matriční: A 6533/BA.
Vydáno v Gramoklubu, rok 1974.
Ty údaje sem dávám také proto, že tu desku skutečně mám a také, aby se neříkalo, že jsem to zase někde vopískoval z internetu, kde to stejně asi těžko bude. Ale jak to vidím, pokud neuspějete někde v antikvariátu, tak asi dost smůla…
Jinak o Josefu Kainarovi si můžete počíst zde>>
Rozviňte boltec, přiložte ucho a hezký poslech, Jenda.
- Pro psaní komentářů se přihlašte
- 1483x přečteno
