O cestě autobusem

Opět jsem měl cestu autobusem do B. Venku je hnusně, zima zaklepala na dvéře, ba přímo je neurvale rozkopla. Příroda si však ku zimě zachovává jistý odstup, jako já k politickým stranám. Stejně jako ta zima, nevím nikdy co tyto provedou... Poeticky sem začal, pravda. Dnes jel opět Kávový Řidič! Říkám nu tak, kupuje si u nás na nádraží v automatu kávu. Autobus je po dobu nákupu kávy zamčenej a lidi klepají kosu v podzimní plískanici před autobusem, nadávajíce na počasí. Minule mi dokonce ujel. Co naděláme. Dobíhal sem za 30 sec. odjezd. Coffee Driving Man seděl na svém místě a třímal v roce kelímek s kávou, BYLO JASNÉ, ŽE TEDY NEUJEDE!!! Na druhou stranu zase to má tu výhodu, že jezdí načas. Jezdím rád vlakem, když nechvátám...
Cesta autobusem je spruz, zvláště s některými řidiči. Kupříkladu je plno. Řidičova výzva k uvolnění přední části vozu se nedá ani v tomto spisku reprodukovat. Nedivil bych se, kdyby byli cestující k sedadlům přikováváni a šofér udržoval rytmus jízdy karabáčem. To, že se nedá na silnici veslovat, je pouze veliké štěstí nás cestujících.. Autobus se řítil upršenou krajinou ku Benešovu rychlostí 80 km v hodině. Zpátky jede zase 70 km/hod., o něco pomaleji tedy, je to proti kopci. Ale toto neplatí, protože zpátky jezdím vlakem a vlašimský šikansen takových závratných rychlostí nedosahuje. Cesta trvá do B. asi 25 minut. Zpravidla je možno si číst. Neměl sem sebou však žádné literatury do autobusu, Čtyřlístek již tak často nevychází a Reflex vyjde až ve čtvrtek, a jiné tiskoviny v obsažené v nádražních stáncích jsou zpravidla pouze ku duševnímu vyzvrácení... Zdárně v tom vyniká např Spy, Květy, Bravo, /to je supersračka/ a o Blesku ani netřeba mluvit, Vlasta, ano, to byl také pěknej hnůj, Tina, stejnej fujtaksl a nakonec všech hoven absolutní vrchol jest týdeník Hrom. Naštěstí již nevychází. Kam jsme to dospěli, my Jiráskovi vnuci? Hodnotné četby nemaje, budu si muset vymyslet jinou zábavu. Ano řidič! Budu se zabývat řidičem. Cestou do B. jsem tedy pozoroval Kávového Řidiče, sedím totiž vždy co nejvíce vepředu. Nakláněl se v zatáčkách a řídil zručně, jsa profesionálem... Co sem zatím nerozluštil u autobusových řidičů, jest jsou velmi tajemné osobnosti, je to zdravení protijedoucích vozů, jak oni říkají autobusům. Jiné objekty pohybující se v protisměru zásadně nezdraví. Pokud by v protisměru, či souběžně s autobusem letělo UFO, evntuelně F16 se řvoucími motory a v plné zbroji, šofér zřejmě nehne ani brvou, zřejmě proto, že tyto záhadné útvary nejsou zaneseny v jízdním řádu...
Tedy to zdravení: Odehrává se to takto: jedno až tři zablikání dálkovými světly /to již může být určitá šifra/ a pak pokynutí rukou, sestávající se z několika záhadných pohybů. U každého řidiče jsou jiné. Zřejmě se jedná o určité poznávací znamení, jakýsi Prefix, potom dále zahrnující: Začátek pozdravu, Vlastní pozdrav, povinné údaje: totožnost řidiče, kam jede, údaj o pasažérech, kolik a kde je naložil a také jméno společnosti, pro kterou jezdí. A na závěr nepovinné údaje. Tyto se mohou sestávat z různých sdělení, jak služebního typu, tak i osobních zpráv. Pak následuje ukončení pozdravu, které je opět povinným znakem. Je to zřejmě podobné znakové řeči pro neslyšící, s tím že se to doplňuje o to blikání světly, které vlastní zprávu určitým způsobem modifikuje, přesněji jednotlivé skupiny předávaných znaků, tudíž je pak možno "vysílat" poměrně obsažné zprávy. To znamená že zpráva není vysílána v tzv. reálném čase, je evidentně připravována dopředu. Podobným způsobem je vysílána i telemetrie u satelitů. Na přijímací straně si ji druhý řidič snadno rozluští, ale to je již ten, kdo zprávu vyslal, dost daleko, protože hlavně na dálnicích se vozy, tedy autobusy míjejí značnou rychlostí.... Zřejmě zprávy zvláštní důležitosti mají specielní sadu znaků hned na začátku a musí být kompletně přijaty v době míjení vozů. Včetně vyslání sady odpovědních znaků, potvrzující přečtení a pochopení zprávy. Ale zatím sem tuto situaci neviděl, pokud budu mít možnost, odborně ji popíši. Zatím co tu rozebírám tento zajímavý druh komunikace, minuli jsme mohylu u Dobříčkova a od horního přejezdu nám jede naproti autobus z Prahy. Ano, už je to tady. Pokusím se překládat. Cituji pozdtrav Kávového Řidiče, při setkání autobusů ve stoupání nad Struhařovem: Začátek podravu, text: Nazdar, já jsem Fanda z ICOMU, v Pelhřimově jsem naložil 45 lidí, pěkný stádo, nějakej vůl se mnou zhádal kvůli průkazce na slevu. To sem to zase chytil, už abych byl na Roztylech, jo bacha, vezu revizora, před Čechticema toho blbce s neplatnou průkazkou sejmul. Další serie znaků: Zpátky pojede asi dačickým v 18,05 z Florence, řekni klukum a daji na něj pozor, dost to ten pitomec žere. Nepovinné údaje: Blbě startuju, baterka je v prdeli, taky mi občas mizerně vystavuje spojka, v garážích se na to vysrali, třikrát sem jim to řikal, takhle co nevidět vysypu převodovku a pak to asi někdo zaplatí sakra... /4 nezachycené znaky, pán přede mnou si překládal noviny, zastínil mi výhled/ ...dispečer mne sere, kráva jeden... Osobní sdělení: Zeptej se u vás v garážích, jestli nemají šoupátko do vzduchový pumpy, volali sme kvůli tomu i do Počátek, ale tam kluci taky mají hovno... Konec pozdravu. Asi tak to bude. Mají to vymakaný kluci šoférský. Ještě sem ale nevykoumal to ukončení pozdravu. Radisti dávají 73, nebo pípnou rodgerem, ale tady? Budu muset na tom pracovat...
Za takových to úvah sem dorazil do B. Vyřídil jsem, co jsem měl a zpátky domů, tentokráte vlakem. Byl sem na nádraží natolik včas, že sem si mohl dát kafe a vopečenou housku ve stánku. Šikanzen ještě nebyl přistavenej, tak sem mohl dokonce i kouřit... Ve vývěsce Vědeckotechnickýho klubu železničního, která je instalována na peróně, byly vystavený pěkný fotky parních lokomotiv, což mne potěšilo...Vlak přistavili v 18,20 a rychlík vod Tábora ani panťák z Prahy neměl žádnou sekeru, takře sme vyjeli pouze 5 min opožděni... Co bych víc chtěl? Ale zase taková pohoda to nebyla, ČD podražily, lístek do Vl. stojí teď 22,- peněz. Ale třeba na naší lokálce zavedou 1. vozovou třídu, kdo ví...