Woodstock - světových rockerů, tedy dnes již letitých pánů a dam, chrám i tvrz. Čím je tento festival vyjímečný?? V podstatě byl běžný, jako desítky a stovky podobných, co po něm následovaly. Ale tento byl prvý, tedy prvý v takovém rozsahu. Původně měl být ve Woodstocku, ale znáte to. Organizační změny, zádrhele, tu ortotoxní radní akci nepovolí, tu prostory nevyhovují, či majitel pozemku vyšponuje nájemné do astronomické výše... Tak tedy Bethel. Do té doby bezvýznamné městečko - díra s asi 2.300 obyvateli včetně dědů, babiček a dětí... Farmář Max Yaskgura pronajal organizátorům, mimo jiné byli to čtyři mladíci v průměrném věku 25,3 roku vojtěškové pole o rozloze 600 akrů. Za 55.000$. Počítalo se s asi 40.000 až 60.000 účastníky. V pátek už bylo ale na místě asi 150.000 lidí a další přijížděli. Okreska 17B do tohoto městyse beznadělně ucpána, doprava zkolabovala. Mnozí zaparkovali 10 mil daleko a na místo konání rockového svátku vydali po svých. 100.000 lidí se muselo vrátit, prostě už se nevešli. V pátek večer je prohlášen festival za free, tedy s otevřeným vstupem, zadarmo. Na co už vybírat vstupné - na místě je 200.000 lidí, schyluje se k průtrži mračen, je dusno a na ozářeném pódiu zastihujeme Richtie Heavense. Handsome Johny, temperamentní kousek hraný na akustickou kytaru. V úvodu pod hlášením moderátora slyšíme cikády. Je dusno a bouřka na spadnutí. Následuje Credence Cleiwater Revival - Green river, tato kapela se na dřívějších vynilových kompilacích z tohoto festivalu neobjevila. Další kousek Tim Hardin - I Were A Carpenter, zpěvákovi se láme hlas, nedivte se, šešeřelé hlediště, statisícový dav hltá každý akord, každé slovo. Joe Cocker - Let's Go Get Stoned, blues plné napětí, v hledišti je hrobové ticho, až při závěrečném riffu propuká uragán ovací, potlesku a pískání, takové chápající a pokorné publikum již nikdy do amfiteátrů festivalů, které budou následovat, nikdy nezasedne. Tři dny míru, lásky a hudby, to bylo motto festivalu. Beze zbytku bylo splněno. Výtržností je minimum, pouze 33 zatčených, převážně drogových dealerů. Dobře jim tak...

Pohled z jeviště při finálovém koncertu

Zásah zdravotníků a vojenského letectva při vážném úrazu jednoho z návštěvníků festivalu

Osmnáct doktrorů a zdravotnický tým pečuje o statisícové publikum. Jeden vážný případ zápalu plic, pak diabetické kóma ale i tři úmrtí. Předávkování heroinem, pak perforace apedndixu, tento člověk zřejmě podcenil nebezpečí a úporné bolesti břicha nevěnoval pozornost. Nedivte se, tolik jedinečné a krásné hudby. Vojenská helikoptéra jej převezla do okresní nemocnice, byl okamžitě operován, ale bylo už pozdě...Pak nešťastník, který usnul ve vysoké trávě a byl přejet traktorem. Ale dále. Mobilní telefony tehdy pochopitelně nebyly, tedy zřízeno 60 veřejných telefonních automatů, přesto se na volnou linku čekalo téměř 2 hodiny. Dále i prozaické věci, jako např 600 přenosných toalet, i to bylo na festivalu pochopitelně třeba. Ale opět k programu. Joan Baezová - Joe Hill, balada o odborářském předákovi, popraveném ve vykonstruovaném procesu v roce 1915. Postava která žije v americké C&W mytologii jako např John Hardy, či Case Jones... The Band, kapela jež je zde zastoupena dvěma snímky - The Weight, kde slyšíte hučení způsobené promáčenou kabeláží po páteční průtrži mračen a je zázrakem, že aparatura tuto zkoušku vydržela, dále pak po soutěži Long Black Veil, známou baladu o muži, obžalovaném z vraždy, který skončí na šibenici nevinný, protože jeho jediné alibi spočívá v tom, že tu noc strávil s ženou svého nejlepšího přítele... I to se stává... A na závěr? Kapela The Mountains - divné jméno pro kapelu, ale krásný kousek Theme For Imaginary Western. Příběh o filmu, který nebyl nikdy natočen. Z Woodstocku film ale natočen byl. Z asi 315.000 stop natočené filmové suroviny, tedy cca 120 hodin čistého záznamu bylo vysříháno a vybráno 3 hodiny a 16 minut. Ale proč o tom mluvím? Vzpomínky jou také imaginární film, film který máme navždy uložen ve své paměti. Dnes, kdy je možno mezi sběrateli občas sehnat originální vstupenku z tohoto festivalu za nejméně 2.400 dolarů, tektrát stála 16 - 18 $. Ale vzpomínky se nedají zaplatit všemi penězi světa. O tom byl dnešní pořad. O filmu vzpomínek, který navždy přetvořil a formonal naše životy... Asi tak...

Dodatek: Pochopitelně zde nemohly být uvedeni všichni interpreti, všech více než 30 kapel a zpěváků, či zpěvaček, co zde hráli. Neuslyšíte např. Janis Joplin, Grosby Stils, Nash & Young, Canned Head, Santanu, Jefferson Airplane, Johnyho Wintra a zejména pak Jimmiho Hendrixe, který fenomenálním vystoupením v neděli 18.6.1969 festival uzavíral, kdy zazněla také v jeho podání i Star Spangled Banner, stěžejní americká lidovka, proměměná jeho rukama v rockovou smršť na hranici možností člověka, aparatury i nástroje. V tu chvíli bylo v beznadějně narvaném hledišti 350.000 lidí... Jsou věci které máme možnost prožít jen jednou, podruhé se již neopakují... Budu rád, když se mi povede opět se k Wodstocku vrátit. Materiálu je dost, na několik pořadů. Dnes jsem volil méně známé interprety, či folkaře a hudbu spíše jemnější. To aby jste mohli vychutnat tu jemnou strukturu celého festivalu, kdy umělec i publikum jsou jedno tělo a jedna duše. A o to především ve Woodstocku šlo. Hezký poslech. Jenda...