od Jenda » čtv čer 26, 2014 16:21:14
Milí přátelé,
nerad řeším hádky, ale je to tu opět a musím zasáhnout. Pravda, jde jenom většinou o zásadní názorový rozkol, nepadaly tu vulgární nadávky a slovní facky, tedy rány těžkého kalibru. Naštěstí. Jak víte, jde o expedici Pula. Jak jsem z příspěvků vyrozumněl, kousek před odjezdem tam došlo v expedičním týmu k rozepři. K tomu bych chtěl řici toto: Nejde o to, zda je to expedice do Chorvatska, či komplikovaná a extrémní výprava do deštného pralesa. Jde o princip. Na každé expedici se máme chovat tak (zvláště pokud jsme v cizině), jako bychom byli na tisíce kilometrů od civilizace a odkázáni sami na sebe, kdy každá hádka může mít fatální následky. Pokud jsme jen na výletě v Chorvatsku, taková nebezpečí většinou nehrozí, ale jde především o pohodu expedice, o celkovou atmosféru. Nejedeme se a potažmo se na to rok připravujeme, abychom se pak někde seštěkali jako červený psi a jeli nasraný domů.
Všichni by se měli navzájem respektovat. Tedy pokud chce Pavel vozit sebou rezervní motor, nehádat se a uznat tento fakt, i za cenu mírného zhoršení cestovního komfortu. Spousta cestovatelů to tak dělá, a hodně procentech případů se jim to bohatě vyplatí, často to rozhodne o zdaru a úspěšném dokončení celé cesty. Názor že se nic nemůže podělat, "když to mám fest připravený" je poněkud zcestný. Ložisko na klice se vám sekne ani nevíte jak, ale to znáte. Pokud neselže stroj, zasáhnou jiné vlivy, viz Salmonela. To nechci vůbec zlehčovat, jednou jsem to chytil na svatbě + dalších asi 45 hostů. Je to kurevsky divokej tanec. Navíc ještě vyšetřování hygieniků, kdy se zjistilo, že příčinou byl kuchař (!!!), který ač nositelem zdravotního průkazu, byl bacilonosičem. Prodělal Salmonelu na dovolené v Rumunsku a zůstalo mu to na játrech, kdy to bacilonosičství vypuklo až mnoho měsíců později, tudíž při lékařské kontole se na to nepřišlo, po vyléčení měl testy negativní. Stane se.
Na druhou stranu ještě štěstí, že se to stalo takto. Pokud by jeli v původním složení, ani nechci domyslet, jak by to řešili. Ono Salmonela není jen sračka, ale může někdy končit moc zle...
Dále řešení, jak spát a nespat (hotel, event. nadivoko širák). Otázkou je domluva a vzájemná tolerance. Někdo prostě venku spát nechce, nebo dokonce nemůže. Ať už pro citlivost na nastuzení, alergii na pyly a bodnutí a kousnutí hmyzem, atd. To musíme vzájemně respektovat. Prostě svoboda jednoho končí tam, kde začíná svoboda druhého. To je sice jednoduchá poučka, ale stanovit ty hranice to už je mistrovství.
Nevylučuje se tedy to, že se někdy na cestě budeme posílat navzájem do prdele, což někdy je žádoucí, pročistí to vzájemnou atmosféru, ale důležitý je to, abychom to za jakývkoliv okolností ustáli.
Toliko k mírovi16, u Pavla by to chtělo zase více diplomacie a pokud tato nepomůže, říci nejde to a jedu sám, či s někým jiným, ale "zůstaňme bratry, spory neveďme" jak říkají pravoslavní Rusové. Nakonec to Pavel také tak udělal, což nu slouží ke cti, ale Bohužel, zlá a zákeřná bakterie to rozseknula definitivně...
Tedy co já jako administrátor serveru?
Pokud mohu říci svůj názor, poštěkali jste se ve vlákně "Expedice Pula". Sice nebyl to žádnej takovej fičák, jako s kolegou FK Rancingem, který vytrollil pozurážel hromadu lidí a mne též, kdy mne jako první člověk asi o pěti létech opět neskutečně nasral. Jak se dalo čekat, skončil na čtrnáct dní v Karanténě. Ale zde je věc diametrálně jiná: Spor byl veden decentně a následující souboj se sekundanty, jak bylo zvykem mezi gentlemany, ve století devatenáctém. Jsme jen lidi a občas to nejsou jen samé líbánky, pošleme se vesele do hajzlu, to se stává. Otázka je, co s tím.
Mrzí mne hlavně to, že to prosáklo sem, do vlákna Vápenky 2014. Jak víme, Vápenky jsou našim rodinným stříbrem, jakýmsi virtuálním majetkem celé komunity, řečeno obrazně. Tešíme se na to a žijeme tím celý rok. Zde by se spory moc neměly objevovat, mohli bychom toho zkazit skutečně hodně. Proto bych prosil alespoň o klid zde, v tomto vlákně.
Zároveň bych poděkoval celé komunitě. Došlo zde k velmi dobrému jevu; diskutující se nerozdělili na dva tábory vzájemně znepřátelené, ale místo výpadů, kdo je větší vůl, pokračovali dál. Věcně a k tématu. Občas k tomu řekli svoje, ale diskuse ani vlákno se nezvrhlo ve flame. Za to děkuji, toto je úkaz v českých internetových komunitách nevídaný, ba přímo ojedinělý. Proto:
1.) Rád bych, ačkoli mne Pavel napoprvé požádal o uzavření vlákna "Expedice Pula", vysvětlili jsme si, že by bylo lépe toto vlákno nechat v chodu, je tam spousta věcných a relevantních příspěvků k tématu, bylo by jich škoda. Pokud dotytčné strany chtějí, mohou své "hádací" příspěvky vyjmout. Ale na druhou stranu, zase to dobře ilustruje fakt, že plánování expedic není sranda a ledacos se může podělat.
2.) Ušetřit toto vlákno (Vápenky 2014) zásadních a těžce osobních sporů.
3.) Podejte si ruce (třeba obrazně) a usmiřte se. Tedy míra16 a Pavel. Dobře, výlet nám nevyšel, pohádali jsme se, bábovičky jsme si rozkopali. Podíváte se li jinam, je to daleko horší. Svět stojí stále na pokraji jaderné války, či islámské expanze. Proč si kazit naše dny...
Ještě jen tak na okraj, malé srovnání co se může posrat při expedicích:
Na jaře roku 1970 trojice kosmonautů během jedné minuty byla postavena před zásadní věc: Sotva s 30% kyslíku a minimem energie už jen v akumulátorech lodi Apollo 13, která se stala během té osudné minuty de facto vrakem, protože hlavní pohonná jednotka a kyslíkovodíkové články obstarávající energii explodovaly a ti tři se ocitli 250.000 km od země. Téměř s nulovou vyhlídkou na návrat. Vyřešili to a přežili.
Za polárního podzimu, tuším v květnu 1960 na ruské stanici na jižním pólu bylo na dislokované stanici asi 15 lidí. Lékař diagnostikoval akutní zánět apendixu - u sebe.
Nejbližší obydlená stanice s polní nemocnicí byla asi tisíc km daleko. V tu dobu už byla polární noc a osmdesát stupňů pod nulou, vítr nad 100 km v hodině. Venku zuřil blizzard. Letadla nelétala a satelitní navigace nebyla.
Dobře, řekl si ten doktor, přežít to nemůžu, následuje ruptura střeva a sepse. Umřu, dají mne ven na led, a na polárním jaře (v říjnu) mne odvezou do matičky Rusi a pohřbí s vojenskými poctami. Ale je tu dalších čtrnáct. Jiný lékař tu už není. A před nimi je téměř šest měsíců polární zimy, třeskutého mrazu a tmy. Pokud někdo další teď fatálně onemocní, zemře bez odborné pomoci. Záchranná výprava je nemožná.
Nechal si tedy přinést zrcadlo a požádal ridiče motorových saní a pak strojníka agregátu co zásoboval stanici energií, aby mu asistovali.
Operaci provedl sám na sobě "In Vivo". Přežil a zachránil celou expedici...