Máš jediné štěstí, že jsi obezřetný a že se raději několikrát díváš v okamžiku, kdy hrozí nějaké riziko kolize.
Podle mého názoru bys ale měl jezdit rychleji a nebýt brzdou provozu. Vím, blbě se to říká, ale mluvím z vlastních zkušeností. Kdysi jsem na Babettě jezdíval taky těch 35-40 a v Brně mě všeci předjížděli a bylo to hodně nepříjemné, zvlášť, když nemáš kde uhnout při těsném předjíždění. Spousta z vás jistě zažila prekérní situaci být někým předjížděna těsně a před vámi kanál nebo výtluk, který není možné objet, protože jste předjížděni

Přitom stačí přidat těch 10-15km/h a už nejsi brzdou provozu. Od té doby, co jezdím na poladěné Babettě kolem 50-55 po městě, je cestování po městě příjemné a kritických situací je pomálu. Večerní provoz je o to nebezpečnější, protože Babetta není moc vidět s těma lucerničkama vzadu a vepředu. To raději volím osvětlené cesty pouličního osvětlení, aby mě bylo vidět.
Já mám podobný zážitek ze včerejška, ale předjíždecím aktérem jsem byl já. Z vedlejší ulice jsem najel na hlavní a po chvíli jsem na Babče dohnal menší dodávku typu Transit, přes kterou nebylo vidět a táhla se asi 300m jak z hnoje těch 35km/h jak ty. Po chvíli jsem se rozhodl, že ji předjedu, tak jsem upažil a začal předjíždět a ejhle, najednou když už jsem byl v úrovni řidiče, koukám, jak si nějaká ženská rozmyslela na poslední chvíli, že přejde přechod. Tak na něj vlezla a svižným krokem si to mašírovala na druhou stranu. Jenže to měla vypočítané jen na tu dodávku, nikoliv na mě, ale kdyby šla stejným tempem, tak trochu zvolním a v klidu se mineme a nic se neděje. Jenže ona mě zmerčila a zůstala stát zkoprnělá přímo v kolizní dráze se mnou. Podotýkám, že jsem byl zrovna na šalinpruhu mezi kolejemi a vozovka byla jemně namrzlá, takže jsem nemohl udělat nějaký drastický úhybný manévr nebo hodit šlajf, a tak jsem začal brzdit očima a zastavil se předním kolem na zebře asi metr od ní. Jen jsem nevěřícně kroutil hlavou a ukázal ji, kde je druhá strana přechodu.
To, že mi někdo nedá přednost zprava, jsem si už zvykl. Je to mžik, za 3 sekundy ujede i pitomá Babetta 50 metrů.... Řidič se podívá doleva, tam vidí mě, říká si, ten je ještě daleko, pak doprava, zařadí rcyhlost a rozjede se. No a to už jsem dávno u auta.... Rovněž semafory. Zelená je sice pěkná, ale raději prověřuju, než do křižovatky vjedu, zda-li si toho všimli i ostatní, že mají stát. Chce to být obezřetný, nikomu nevěřit, předvídat.
Nejvíc ale nesnáším, když mě někdo při rozjíždění (přece jenom chvíli trvá, než se Bába rozjede na 50km/h) předjede a pak po předjetí zpomalí. Nebo se nacpe přede mne, protože si udržuju odstup tak 10-15m od auta jedoucího přede mnou, abych měl rezervu na zabrždění.