Sumperk s navratem aneb Babettova oddysea
Loni jsem nikde daleko na Babette nebyl, maximalne asi 30 km od baraku. Proto jsem se rozhod, ze letos bych to mel zlomit a zas nekam vyrazit. Z minulych dlouhych jizd mam jen ty nejlepsi vzpominky (protoze ty spatny se rychle zapominaj) a proto jsem se velmi tesil. Rozhod jsem se pro Sumperk, protoze tam mam dost kamaradu a u jednoho jsem mel dokonce CDcko, coz uz je docela padnej duvod pro nej vyrazit ;o)
Priprava Babetty probihala tak, ze jsem ji celou umyl, vycistil vejfuk a promazal. V nicem jsem se jinak moc nerejpal, protoze kdyz to funguje, tak proc do toho hrabat. Natankoval jsem plnou nadrz Shell V Power Racing (fakt plnou, neodhad jsem to a teklo to vrchem) a v pul dvanacty jsem z Turnova vyrazil na cestu.
Moje strategie byla takova, ze ze zacatku toho musim ujet co nejvic, dokud me jeste moc neboli zadek. Celou dobu foukal silnej protivitr, minimalne 5-7 m/s. Nebylo to ale tak hrozny, spis vetsi problemy mi delaly poryvy od predjizdejicich kamionu. Prvni zastavku jsem udelal asi po hodine smerem na Hradec Kralove. To uz jsem byl docela ztuhlej a zadek me bolel docela dost i pres dve vrstvy kalhot. Ale stale jsem byl pln optimismu. Pokracoval jsem na Hradec a krome jednoho okamziku (kdy jsem se malem celne srazil s protijedouci predjizdejici dodavkou) se nic zvlastniho nestalo.
V Hradci jsem uvazoval, jestli mam dobrat benzin (tankoval jsem pouze u Shellu), ale nakonec jsem se rozhod, ze radsi rychle spotrebuju benzin ve flasce, co jsem si vez s sebou, protoze se mi zdalo, ze moc netesni. Do Sumperka jsem mel stejne benzinu dost, tak jsem pokracoval dal.
Z Hradce jsem vyrazil na Tyniste a provoz uz nebyl tak hustej. Husty ovsem bylo, ze me bolela prdel jak svina a docela me znechutilo pomysleni, ze jeste nejsem ani v pulce cesty. Tak jsem se rozhod, ze budu mit silnou vuli a ze si udelam zastavku az v pulce cesty. V Tynisti jsem si prisahal, ze uz na Babettu nikdy nevlezu. Nakonec jsem zastavil nekde za Vamberkem a udelal si pauzu na svacinu. Po svacine jsem byl posilnen jidlem i dusevne a opet jsem nabyl trochou optimismu, protoze uz jsem byl za pulkou, provoz nebyl a tak jsem s chuti vyrazil dal.
Asi po 10 km jsem znovu zastavil, protoze se na tom uz fakt nedalo sedet. Prerovnal jsem trochu zavazadla. Spacak jsem dal dozadu, takze ted jsem moh sedet na zadni hrane sedadla, coz mi umoznilo vyuzit zcela neopotrebovanou polohu a skoro jsem si pripadal, jako kdybych zrovna vyrazil na cestu. Po nekolika dalsich kilometrech jsem ocekaval, ze budu muset prepinat na rezervu, ale porad se nic nedelo. Mam vyzkouseny, ze na rezervu prepinam po 130 km a nadrz je prazdna po 160 km. Nakonec jsem na rezervu prepinal pri 147km. Bylo mi to divny, jel jsem proti vetru, ale nadrz byla na zacatku naplnena az po okraj.
Pak prisla vrcharska premie v podobe Suchyho vrchu. Babettka se drzela a za chvili jsem byl nahore. To uz jsem jel na rezervu. Rikal jsem si, ze to naplnim, az to uplne zdechne. Cesta ze Suchyho vrchu ubihala uz v pohode a tak jsem jen cekal, kde dojde benzin. Dosel asi kilometr pred kruhovym objezdem v Sumperku pod Bludovskym kopcem. Celkem jsem na jednu nadrz ujel 180 km! A to uz nebylo tou preplnenou nadrzi. Do Sumperka na letiste uz to byl kousicek a dorazil jsem tam z Turnova za 5,5 hodiny.
Tam jsem samozrejme zpusobil mensi pozdvizeni, ale byla to soucast planu. V Sumperku jsem si prodlouzil pobyt o jeden den, coz bylo mimo plan, ale mel jsem tam kamarady z Nemecka a ti me nechali svyzt na svym eru, tak jsem toho vyuzil. Dalsi den rano jsem vyrazil domu. Nemci taky vyrazeli domu a nabizeli mi, ze me odvezou i s Babettou. Jenze jsem jim vysvetlil, ze hlavni ucel moji cesty (krome konzumace piva Holba) je prave ten sportovni vykon na Babette. Podekoval jsem jim za jejich nabidku a vyrazil jsem po ose domu.
V Sumperku jsem dobral benzin (meli jen Shell V Power) a tesil jsem se, jak to domu po tom vetru pojede, protoze vitr foukal stejne silnej jako pred dvema dny. No, zacatek cesty vubec nebyl hezkej, protoze me nebylo nejlip, nesnidal jsem, mel jsem zaludek jak na vode a bolela me hlava. V Sumperku me teda jeste moc nebolela, tak jsem projel kolem lekarny a rikal jsem si, ze to prejde. Jenze se to trochu stupnovalo a kdyz v Cerveny vode byla lekarna zavrena, tak uz jsem byl docela sprostej.
Abych se vyhnul vrcharsky premii pres Suchej vrch, tak mi sumperaci poradili objet to severne pres Pastviny. Cesta to byla hezka, chvili vedla asi kilometr od polskejch hranic, ale hlavne si z ni pamatuju to, ze mi bylo hrozne blbe. Chtel jsem si lehnout na jednu z tech krasnejch loucek podel cesty do stinu a spat, ale mel jsem pred sebou jeste moc a moc kilometru.
V kopci nad Mladovem zacaly problemy. Babettka odmitla tahnout a chcipla. Myslel jsem, ze problem bude v karburatoru. Ale nekde u silnice se mi rozebirat karburator fakt nechtelo. Tak jsem kolem toho asi 5 minut laboroval a Babettka mezitim vychladla (jel jsem vkuse a docela kopcovitym terenem), naskocila a jel jsem dal. Dosel jsem k nazoru, ze se proste prehrala a staci ji nechat vychladnout. Behem dalsich asi 10 km se nic nedelo, tak jsem dosel k nazoru, ze uz je to v poradku. Teda krome toho, ze jsem myslel, ze umru.
V Zamberku meli otevrenou lekarnu. Koupil jsem si Ibalgin a doufal jsem, ze uz se vsechno bude jen zlepsovat. Pisty se vyrabeji ze dreva, protoze to nikdo necte. Za Vamberkem, jak jsem vyjel z lesu, mi Babettka zazlobila podruhy. V tom okamziku jsem si uvedomil, ze jizda s vetrem v zadech vlastne vubec neni vyhodna, protoze bylo minimalne 25 stupnu ve stinu a pri jizde po vetru nefoukal vitr, takze se motor nemel jak chladit. Nez jsem dojel do Hradce, stal jsem asi 4x v cim dal kratsich intervalech. To uz jsem z toho byl docela nervozni a zacal jsem se modlit, abych vubec dojel.
V Hradci jsem dotankoval opet vysokooktanovej benzin a vyrazil do centra na kafe. Tam jsem pred kavarnou odstavil Babettku, sednul si na zahradku a asi hodinu se venoval konzumaci kafe, ktery mi po malym obede nekde u Tyniste (polivka - silna a vyprostovaci) prislo velice vhod.
Uz mi bylo dobre. Hlava me nebolela a domu posledni dve hodinky jizdy. Do vecera casu dost, takze pohoda. Babettka vychladla a bylo to znat. Dojel jsem bez problemu az do Ulibic, kde jsem se mistnima prdelema rozhod objet Jicin severne, protoze to je kratsi. Asi kilometr jizdy po mistni komunikaci Babettka opet zaprotestovala, tentokrat vsak nadobro. Ani po deseti minutach nechtela jet a tak jsem vydedukoval, ze asi musim rozebrat ten karburator, protoze to vzdycky tak divne cukalo.
Odstavil jsem Babettu na vyjezd z polni cestu a pustil se do toho. Kompletne jsem rozebral karburator a vsecko aspon profouknul. Nemel jsem to cim vymejt, tak jsem si rikal, ze to musi stacit. Obcas kolem me projel traktor z pole, tak jsem to mozna zasvinil jeste vic, nez to bylo predtim, ale nejak se to povedlo. Dalsi vec, ktera se mi prihodila bylo to, ze mi z ty jehly, co je nahore v karbeci vyskocila pruzinka, ktera vraci bowden od rukojete plynu. Trvalo mi asi hodinu, nez jsem ji tam dostal zpatky, byl to porod.
Mezitim zapadlo slunce a zacalo se stmivat. No, nejak jsem do dal zas do kupy a Babettka kupodivu naskocila a jela. Rozhod jsem se, ze cim rychlejc pojedu, tim driv budu doma. Navic pokud nejaka poloha plynu funguje, budu to drzet. Tema prdelema uz jsem jel asi dvakrat, ale s cernejma brejlema v noci (pak uz bez nich, ale s mouchama v ocich) jsem dvakrat zakufroval, tak jsem to nakonec vzdal a vyrazil do Jicina, odkud jsem se chytnul. K tomu mi jeste zacala blbnout elektrika, protoze z predniho svetla se stala bludicka a zadni svitilo asi jako svetlo na fotbalovym stadionu.
Kdyz jsem vyjel z Jicina, byla uz uplna tma, z toho pole jsem ujel asi 5 km, ale pod prvnim kopcem to prislo zas. Z pulky jsem vyslapal kopec a na tom druhym jsem u benzinky zastavil. To byl konec. Aspon jsem si to myslel. Znovu rozebirat karburator jsem nechtel, co kdyby mi zas vypadla ta pruzinka. Uz jsem laboroval se vsim, co slo, nakopaval jsem ji, ale proste nic. Domu mi chybelo 17 km. Vzal jsem telefon a zavolal jsem domu, ze uz asi nikam nedojedu a ze nevim, co mam delat. Mel jsem toho dost. Ted jsem si matne vzpomnel, jak mi nemci nabidli, ze me odvezou domu. Ze ja VŮŮŮŮŮL jsem nejel s nima...
Zvazoval jsem dve varianty. Bud zustat na miste a cekat, az pro me nekdo nekdy prijede nebo i za cenu popojizdeni se nejak dokodrcat domu. Rikal jsem si, ze kdybych jel pomalu, treba by to nejak slo. Asi po 20-ti minutach Babettka vychladla a jako zazrakem nastartovala, jen jsem nevedel, jestli ujedu 100 nebo 200 metru.
Nakonec jsem dojel az domu, ona uz byla noc a bylo chladnejc. No, na konci cesty uz jsem davno zapomnel, ze me boli prdel, ze mam ztuhly zada a ze jsem mel za celej den jen polivku. Chtel jsem hlavne dojet. Cesta mi trvala asi 10 hodin a mel jsem toho plny zuby. Dokonce jsem si rek, ze to uz byla moje posledni dlouha cesta nekam na Babette, ze to nemam zapotrebi. Ale ono me to zas pristi rok neda a nekam vyrazim. Porad jeste chci ujet za den to trikilo (300 km). Dneska jsem ji dal do kupy, myslim, ze to bylo v tom karburatoru. Prakticky to byla banalni zavada. Jestli to nekdo docet az sem, je docela dobrej... Jizde zdar!
