Vzhůru do hor!

Zima je tady, sice zatím asi jen na skok, pravda. Ale o lyžování to určitě nebude...

 Šílená neděle - venku střídavě prší, střídavě sněží. Děs. Na motorce se jezdit nedá, doufám, že to nebude na zazimování. Tedy motorky. Dlouho jsem si nezajezdil s vláčkem, tak asi po dvou létech jsem opět našlápl na svým starým kompu DOSový železniční simulátor Railsim. Graficky je to hrůza, ale pokud se napodobení jízdního režimu zvoleného vlaku týká, Railsim nemá konkurenci...

Asi takto by to nějak vypadalo. Do Vierwaldu to docela šlo. V horách už bylo trochu veselo, ale co naděláme...

Pravda, po dvouletý pauze mi to moc nešlo. Dal jsem si trať z Prahy-Vršovic do Dobříše. Katastrofa, tedy to moje ježdění. Před Bráníkem jsem přehlédl "pomalou jízdu", krátký, asi 50m dlouhý úsek před nádražím na navěštěnou rychlostí 10 km/h. Takže jsem skončil. Druhý pokus byla již pro pravidelný veřejný provoz uzavřená dráha Dobronín - Polná. To už bylo lepší, dokonce ani zpoždění na této necelých 7 km dlouhé lokálce nebylo větší, než malé. Dost jsem si věřil a sychravém podzimním večeru, za kvílení větru a harašení deště navolil svoji oblíbenou trasu z Breitentalu do Großegemündu. Zde se na úspěchu této německé mise projevilo především to, že jsem již zapoměl německou návěstní sadu, je značně odlišná od té co používají ČD, takže jsem několikráte zmatečně brzdil, předpokládaje "vjezd odbočkou" ačkoli německý signalista dával jasně volno. Moje chyba. Zpoždění narůstalo, hnal jsem německou DB 401 o 9600 kW výkonu, více než surově. Ačkoli opožděn, zřejmě jsem překročil časový limit v některém traťovém oddíle a ve stanici Kleinfels mi to spočítali. Vjezd do odbočky, výstraha /u Němců dvě žlutý uhlopříčně/ a následně stůj, co taky jiného, že? Zazmatkoval a brzdil jsem jak to hovado. Celkem zbytečně, Keinfels je v kopci. Pochopitelně jsem přepísk záporný zrychlení /víc jak 0.9 m ve vteřině/ a bylo to. Hodnocení šlo hned o 20% dolů, to za tu prasáckou brzdu. Takto se s rychlíkem nejezdí, Jeníčku...
Abych to neprotahoval: Lidi jsem dovezl do Großegemündu, sice živý, ale drobátko asi vyděšený. V dlouhým tunelu za stanicí Sommeren se totiž toto veselé extempore s brzdou opakovalo. Spletl jsem si opět návěst před jednou ze dvou výhybnen, který v téměř 15 km dlouhém tunelu jsou. Němci mají při návěsti, "volno v přímém směru" pokud se jede do nádraží, či do výhybny, dvě zelené svisle a dvě zelené uhlopříčně. Na širý trati je to pak stejný jako u nás. A já pitomec automaticky přepokládal vjezd do odbočky. Vlakvedoucí v mém hypotetickém vlaku si musel myslet, že jsem idiot...
Dopadlo to dobře, dá se říci. "Živák" jsem stihnul mačkat celkem včas, nucený zastavení systémem INDUSI při hrubý chybě strojvedoucího, kterým je tento simulátor pověstný, se také nekonalo. To potěší. Do Großegemündu jsem mimo lehce nasraných cestujících /barman v jídelním voze prej někoho při tom šlajfování v tunelu polil/, dovezl ještě pět minut zpoždění, což se u ČD ani nepočítá. U Němců však za to bylo nějaký penále, mimo tý povedený brzdy, tedy. Zase na druhou stranu, poučen již o návěstidlech v Říši, bravurně jsem to ubrzdil před jednokolejným mostem na předměstí Großegemündu, hned za zastávkou Großegemünd-Blauenkirchen. Což se cení. Vzpomínám totiž, jak při první jízdě na této dráze, jsem v tomto místě poslal celý rychlík do stráně. Musí se zde brzdit ze 160 na 50 km/h. A tehdy mi to jaksi nevyšlo, prostě nějak jsem to tenkrát nevychytal, inu nováček...

Popis celý trati i s návodem na stažení máte zde>>

ZAVŘÍT