Některé z nich zanikly, například vlečka do bývalé mlékárny, která je už k vidění jen na starých fotografiích, a tuto později nahradila vlečka do obilního sila, která vede stejným směrem, ale asi o 30 metrů severněji, nebo vlečka do vápenky, která je vlastně součástí nádraží. Byl na ní mimo jiné i uhelný jeřáb, sloužící ke zbrojení parních lokomotiv. Vápenka, která byla součástí "Průmyslových závodů prince Auersperga-Brennera", pálila vápenec z lomů v Jinošově, zanikla v roce 1967, kdy byla těžba v těchto lomech asi v roce 1962 zastavena. Po vápence zůstalo volné místo na kterém byla postavena začátkem sedmdesátých let mazutová teplárna. Vlečka byla opět využívána pro cisterny s topným olejem /dokonce zde také jednou při přečerpávání mazutu hořelo/. Ke konci let osmdesátých byla teplárna plynofikována středotlakým plynovodem a vlečka je nyní opuštěná. Občas jsou na ni odstavovány vozy. Tanky na mazut byly demontovány, zůstal tu pouze motorový naviják pro manipulaci s cisternovými vozy a jímka na separaci uniklého topného oleje.

Další zajímavou vlečkou je vlečka do zbrojovky Sellier & Bellot. Je zcela mimo nádraží a odklání se od hlavní trati do Kralovic /nyní pouze do Trhového Štěpánova/ za stanicí Vlašim-zastávka. Tato vlečka, která je jištěná dvěma seřazovacími návěstidly, se hned za traťovou výměnou zvedá do vražedného stoupání 37,5‰ Z toho důvodu se továrny jezdí vždy lokomotivou po svahu, tedy jako vlak sunutý, obsluha vlečky tedy není snadnou záležitostí. Přesto tu došlo k nehodám, včetně poměrně dramatického vykolejení ve svahu sunuté soupravy. V areálu závodu se pak tato vlečka větví na samostatné nákladní nádraží. Pohnutá je i její historie. Stavěla se za války, němci zde měli strategickou zbrojní výrobu. Bylo ji nutno zřídit rychle a na stavbu, hlavně v neděli, byli komandováni také zaměstnanci továrny za trest. Bylo totiž nutno prokopat k hlavní trati hluboký zářez. Byla poměrně silně využívána i v nedávné minulosti, nejen pro odvoz výrobků, tedy munice, včetně vojenské, ale také že za minulého režimu /opět strategická výroba/ byla zřízena v továrně závodní teplárna a elektrárna, pro případ energetické samostatnosti továrny v době válečného konfliktu, tato elektrárna se středotlakou parní turbinou spotřebovávala desítky vagonů uhlí. Nyní je už vlečka využívána sporadicky, spíše vůbec, zbrojovka už nemá strategický význam, pětinu zaměstnanců a vyrobené sportovní a lovecké střelivo odváží kamiony...

Prudké stoupání asi ve 114 m dlouhém úseku má až 37,5‰ Vlevo trať do Trhového Štěpánova.

Pokud se podíváte z vlečkového km 0,1 k zastávce zjistíte, že už jste hodně nad úrovní její střechy. Stoupání je vlečky je obdivuhodné. Dá se říci, že na hranici adhezního provozu...

Další technicky podivuhodnou vlečkou byla úvraťová vlečka do velkoobchodního skladu, později firmy Blanco. Začíná hned za přejezdem v Blanické ulici, Asi 300m dlouhým úsekem se spádem 21‰ klesá k úvraťové výměně. Za ní už je v rovině, kde končí asi na 250m dlouhém náspu, ke konci vysokém více jak 5m/!!/ Od výměny vede větev ke skladům, tedy vlastně vedla. Skladový areál zanikl, na jeho místo se rozšířily garáže ČSAD a supermarket, kdy jak víme, nadnárodní řetězce dopravu po železnici nepreferují... Část vlečky byla snesena, zůstalo torzo, necelých 300m dlouhé a asi 150m kolejí na náspu. Vzhledem k tomu, že ale traťová výměna zůstala a dokonce ze za výkolejkou najdeme instalované snímače náprav od nového přejezdu, zřejmě se s vlečkou ještě počítá...

Pohled od nového přejezdu na torzo vlečky, které po necelých 300m končí...

Snesená úvraťová výměna a kolejová pole za plotem garáží ČSAD. Vlečka vedla v místě, kde stojí na pozemku garáží zaparkovaný kamionový návěs...

Místo kde výměna byla. Budova skladu je původní, včetně již křovím zarostlé nakládací rampy...

Vlastní úvrať je na vysokém náspu, zasahujícím do ulice "Pod tratí" /viz domy v pozadí/. Část kolejí v délce 150m zde zůstala. Pokud se dozvím, co se nového okolo vlečky děje, dám vědět...