Jak jsem jel na Vápenky

Měl jsem v plánu vyrazit již ve čtvrtek 12. června, ale šéfové mne odvolali z dovolené. Cosi se řešilo v práci. Venku ale leje jak z konve a tak mne to ani moc nenasralo. Pátek 13. června stále leje a je svinská zima. To už mne ale nemůže rozházet, nejsem cukrová panenka. Dopoledne trávím leštěním motorky /na hodinu jízdy připadá u chopperistů dvě hodiny leštění chromu/. To se nedá obejít. Také kontroluji provozní kapaliny a benál. Náhled mi potvrzuje půl bandy asi tak jeden galon benálu /3,78 litru/. To mi do Pelhřimova vystačí, tam natankuju. Motorka už je před garáží. Startér a vyrážím do drobného deště a zimy. Za Čechticema se počasí začíná zlepšovat, už neprší a zjišťuju, že mohu sundat svetr. Vysočina se hlásí prudkými kopci a klesáními. Za Červenou Řečicí dávám poprvé za jedna. V duchu se ale připavuju na Rapotice, před kterejma mne varoval CErin. Ty jsou ale ještě moc daleko. Takže první horskou prémii zdolávám s úsměvem, teplota oleje se vyhoupla na devadesát. Zívačka.
Pelhřimov mne vítá kruhákem a křižovatkou se světlama. Kurva, to jsou novoty. Ostatně nebyl jsem tu od roku 1994. Řadím se do pruhu, padá tam zelená a taky jednuška s pěkným křápnutím, doprovázeným škubnutím motorky, u chopperů běžným. Plechovkáři koukají. Specielně týpek v Passatu fmetle si evidentně myslí cosi o "zasranejch motorkářích". Je mu to vidět na ksichtě. Jedu nahoru okolo kartáčovny, další křižovatka se světlama. Naštěstí napřímo a zelená tam padá přesně načas, pouze přidávám a s bublavým zachrochtáním čtyřtaktu vyrážím vstříc novým dobrodružstvím...
Ty nastávají překvapivě brzo. Odbočka na Cerekev je uzavřená. Objížďky jsou dvě. Jedna pro motky a plechovky, druhá pro auta nad 3,5 tuny. Pochopitelně Jenda vjíždí do tý druhý. Ačkoli je to značený cedulema jako kráva. Jaký jsem blbec. K 340 km si přidávám ještě 28 km objížděním masivu Křemešníku a výletem krajem básníka Antonína Sovy. Dobrej fór, opepřenej ještě tím, že uzávěrou Route 112/II jsem se vyhnul pumpě v Pelhřimově. V malebnejch prdelích, kterejma projíždím, benzínky zřejmě nejsou. Na co také. Zde se jezdí s koňskejma potahama a na voves mi to nepojede. Tak tohle bude na férovku...
Jsem v kulminačním bodě, projíždím Cerekví a Třeští. Vím že jsem spálil neplánovaně uhlovodíků rvaním 12% krpálů u Nového Rychnova a Sázavy. První coffeebreak a pokouření. Náhled do bandy je tristní, hladiny již nevidět. Čekám rezervu každou chvíli. Uklidňuje mne pouze to, že ta mi vystačí tak na 50 km. Ovšem za předpokladu, že pojedu po rovině. Což zde nehrozí ani náhodou. Každá víska je tu ve svým privátním dolíku, to je snad místní folklór, nebo co... Tedy v této hornatý pustině /medvěda jsem naštěstí nepotkal/ ale chabá útěcha. Kopce sjíždím tedy bez motoru. Připadám si jako ekologickej aktivista. Ale počkejte, až natankuju!

A kopce jsou za mnou! Fičím z Křemešníku dolů k Cerekvi, vykopaný kvalty
a připadám si jako bájný jezdec Ponny Expresu...

Ve Stonařově uhýbám na Route E59. Ne že bych jel do Vídně, ale pumpa tu určitě bude, je to fajnovější silnice. Na okresce 402, kterou jsem zamýšlel dorazit o Okříšků a pak po 405 na brněnskou "Třiadvacítku" pumpy určitě nebudou, zde se kupuje benál ještě v lékárně. Počasí se zlepšilo, mraky se protrhaly, je krásně. Ještě lépe je, když po 7 km se objeví pumpa. Beru skoro dva galony, tedy plnou. Zde první malér. Zaskočil spínač na pistoli a polil jsem si choppříka benálem, naštěstí to nechytlo. Pumpař mi dává hadr, vyleštím tedy politou bandu. Dám si pauzu aby vylitej benál vyvětral a abych po zmáčkutí staréru nevyletěl i s motkou do povětří. Raketový pohon není můj šálek kávy. Ptám se na žárovky S2 12V-35/35W, pochopitelně je pumpař nemá. Ale benál má a to je stěžejní. Kupuju si chlast a relaxuju. Vylitej benál vysychá. Po parkovišti chodí jakási paní a telefonuje. Docela pěkná. Uvažuju jak by to bylo pěkné si s ní začít. Ale Vápenky mají přednost. Přicházejí tři maníci a obdivují motorku. Rád podávám vysvětlení. Pochopitelně typují, jako všichni na 125 ccm a více. Paní stále telefonuje /asi má dobrý baterky/ Možná pokud tam pojedete na podzim, ještě tam s tím mobilem bude. A já už zahýbám na pověstné křižovatce smrti na Route 23 k Brnu. Kupodivu tu není žádný frmol, prázdno pusto, pouze chlápek v Oktávii mi dává přednost. Silnice se napřimuje, krajina se otevírá. Banda je nafutrovaná až po špunt, kvalty tedy nevykopávám, šetřit se nemusí. Jede to jako na horský dráze, malý kopečky v pohodě za 4, někdy za 3...

Hornatý Pelhřimovsko je za mnou a s větrem v zádech to řežu po Route 23

Nechávám za sebou Třebíč, Náměšť a zapadající slunce mi svítí do zrcátek. Velmi pěkné. Motor pracuje optimálně. Držím jej na 6500 RPM, výrobce by měl radost. Za Náměští se k silnici přimyká železniční trať, mírnou rychlostí mne předjíždí osobák a strojvedoucí zdraví mohutným houkáním. Lidi ve vlaku koukají. Vlak zpomaluje /zastávka zřejmě/ a tak chvíli jedem společně. To je jako na legendární Route 66, kousek za Sant José. Tam taky vede dráha vedle silnice. Takže ani do Ameriky nemusím, mám to doma a zadarmo. Co bych chtěl víc?

Za Náměští se k silnici přimyká železniční trať, mírnou rychlostí mne
předjíždí osobák a strojvedoucí zdraví mohutným houkáním. Přesně jako na
pověstný Route 66. Pouze tady nejedu ve skupině, ale sám...

Krajina je skoro rovná, slunce zapadá, na obloze malebná oblaka jako z filmu o Vinetouovi. Ukolébán pohodou a pravidelným bubláním čtyřtaktu zapomínám na CErinovo varování. Kdeže budou Rápotice! Ještě daleko! Ale cesta ubíhá neuvěřitelně rychle. Pojednou na obzoru les, zatáčka a klesání. Než stačím říci Ein, Zwei, otevírá na mne rápotická strž svůj děsivý chřtán.
Značka 12%, a ní opět zlom dolů, tohle nemůže být pravda. Ale je. Následuje další značka a na ní veselé oznámení o 14% sešupu. Míjí mne kamion, zdolávající tu střechu, s motorem vyjícím ve vysokých otáčkách. Na rozdíl od něj brzdím. Buben vzadu začíná pískat, Pokud jej vyhřeju, jsem v prdeli. Ale zas tak dramatický to není. Tady dojde i na předek a dvoupístek to jistí. Dole je popisované CErinovo zúžení a bariéra z betonových panelů. Silnice je volná, ve stoupání naproti nikdo není. Odbržďuju a je tam 60 km/h než se naděju. Proletím betonovou šikanou a už je to tady: 4, 3, 2, 1 v bleskovém sledu. Naštěstí stoupání není dlouhý, tak půl kilometru. Zastavuju nahoře, jakási rodinka s autem zde v poli trhá lusky. Přeju jim to, na rozdíl od majitele toho hrachovýho lánu. Jen ať se těma luskama naperou, já mám Rápotice za sebou. Otevírám limču a konzervu s rybou, olej /nikoli v těch sardinkách, ale v motoru/ má hezkých 108 stupňů, inu Rápotice nejsou žádná sranda. Kolem, tedy dolů prosviští Avie, podle značky asi to bude přespolní. Zoufalý kvílení brzd mi záhy dává zapravdu. Rána naštěstí nenásleduje, takže do toho úzkýho místa se tam ten maník s Avií vešel. To potvrzuje i následné, až ke mne slyšitelné zoufalé přeřazování dolů v protějším kopci. Tahle silnice tady je snad jen pro traktory, ty mají redukovanou jedničku. To ještě není všechno. Po chvíli slyším zvuk důvěrně známého motoru. Hošan na Babettě si to hasí nahoru za dvě! Tak to je rána. Já tam dole řadil s licenčním japoncem jako pitomec. Kdybych jel o 15 minut dýl, požádal bych jej ať mne veme do vleku. Volám tu novinu CErinovi...
Rápotice obec, Vysoký Popovice, potom Zastávka /název obce/ Rosice a kruhák. Najednou má silnice dva proudy. Rozhodnutí je pevný, vezmu to do Brna po dálnici, motorka vypadá večír dospěle. Najíždím na D1, na mostě přes Déjedničku jsou nějaký holky, jedou někam na kolech, mávají. Odpovídám na pozdrav...

Najíždím na D1, na mostě přes Déjedničku jsou nějaký holky,
jedou někam na kolech, mávají. Odpovídám na pozdrav...

Po 18 km sjíždím z D1 na D2, dole pod mostem je technopárty. DJ tam roztáčí vinyly tutově přes 50kW aparát. Kravál na dálnici je proti tomu lázeň. Jsem však rocker, tak se na taneček nezastavuji. Sjíždím na exitu do Chrlic a v zápětí kufr jako svině. Místo v Tuřanech na okresce 417, jsem v Rajhradu. Kurva, to je pešek. Jakási dívka mne směruje zpět ke Slavkovu, to je tam, jak se tam posekali ti tři císaři. To je ale jejich problém. Můj je zase ten, že mám na kontě o 15 km navíc, vlastní blbostí. Jedu tedy do Slavkova, nikoli se zúčastnit bitvy, ale nabrat benál. Beru jeden galon, choppřík moc nežere. Žárovky pochopitelně nemají. Inu nevadí. Jednou je určitě někde koupím...

Po nájezdu na Route 54 mne zastihuje noc...

Ano, jako na tom obrázku. Mimo krpálu za Slavkovem, zvládám všechny kopce nanejvýš za 3, vyjímečně za 2. Charakter projížděných obcí se změnil, řadová zástavba a většinou dláždění. Jsem na Moravě, není pochyb. I přes pozdní hodinu venku mnoho lidí. Korzují či posedávají na zahrádkách před hospodama. Na rozdíl od nás, kdy ne středočesku není večír na ulici ani živáčka. Omladina na ulicích občas pokyne na pozdrav, odpovídám. Silnice jde do vrchu, dávám za dvě a pode mnou světla města, Kyjov. Herdek, to to uteklo. Proletím Kyjovem, bloudit se tu nemusí, jedu pořád po hlavní. Je vlahá noc, svetr zatím netřeba, hvězdy září, přemýšlím, zda na Vápenkách mne budou ještě očekávat, třeba už zaspali, hoši. Šikmý přejezd, zpomaluju. Vzpomínám jak sem na takovým vostrým přejezdu v Čáslavi položil Babettu. Z těchto úvah mne vytrhne cedule Veselí nad Moravou. Projedu městem, a zastavuji na parkovišti na předměstí u zastávky busanu. Vypínám, odkudsi zní muzika, poznávám panelovou silnici z "Návodu jak na Vápenky" je již sobota a tak dávám kafe z piksly a fidorku /když musíš, tak musíš/. Volá žena, že jsem idiot, jet na takovou cestu na motorce. Odpovídám hláškou z kultovního filmu Pulp Fiction: To není motorka, to je chopper, holčičko". Zavěšuji a volá CErin, že jako čekají a chlastají a že mám dát bacha, benga jsou mezi Suchovem a Vápenkama. Inu co naděláme. Nazouvám svetr a zažehnu doutník...
Natřásán spárami mezi panely dojíždím do Blatnice pod sv. Antoníčkem. Zde kupodivu panely končí a začíná skutečná silnice. Dávám kobylám oves a míjím Blatničku, je totiž po jedné straně silnice. Benzínku jsem asi přehlédl, ale ceduli Suchov 6 km nikoli. Září jasně do tmy. Něco serpentin a po chvíli jsem na úpatí Suchova. Vědom varování před bengama, vyplivuji oharek doutníku /2 body/ a zdolávám náves v Suchově. Pojmy úpatí a zdolávání jsou zde na místě. Suchov je malebná moravská víska /domky v řadě/ něco okolo 1,5 km dlouhá, pouze má jeden nedostatek. Horní konec Suchova je asi o 100 metrů výše, než ten spodní. To aby na sebe obyvatelé dědinky dobře viděli. Odhaduju to tak na 12-15%. Jednuška s tím má co dělat, ale na nás co projíždíme Rápotice, tak na nás si v Suchově nepřijdou. Po chvíli jsem nahoře...
Serpentiny dolů a pak Suchov-Mlýny a směrník Na Vápenky. A najednou jsou světla kempu v dohledu, rozeznávám chatky. Už se vidím v posteli. Ale chyba lávky. Když se má něco posrat, tak tutově. Červený světlo a silniční kontrola ve reflexních vestách. CErin měl pravdu. Kam čert nemůže, nastrčí policajta. Chtějí doklady. Do toho zachrchlá vysílačka. Policista mi sděluje, že jsem v Suchově překročil povolenou rychlost. Tak i na Moravě jsou tak vypatlaný benga jako u nás? V Suchově může překročit povolenou rychlost směrem k hornímu konci vesničky tak pozemní lanovka, pokud by tam byla. I kdybych měl litrovou mašinu, tak při sebemenším přidání plynu u zvoničky v Suchově jdu v tom krpálu na záda. To asi benga nepochopí. Nasazuju fintu s techničákem. Nezabírá to. Navíc jsou ještě nepříjemně arogantní. Prej je to nezajímá a takový ty oficiální kecy. Kurva, to snad neumí číst? Tohle nedopadne dobře. Vidím to tak na 2500,- peněz /překročení rychlosti v obci/ a tři body tutově. Policista vypisuje bloček, já se naopak vehementně dožaduju fotografie z radaru a že pak se jako uvidí. Uvidělo se. "Policisté" se začínají chlámat. Jsou to hoši, co na mne na Vápenkách již od večera čekají. Zde je originální zápis, jak je pořídil Voozie, jeden z těch "policistů"

 CErin: ,,Dobrej večer pane vodiči, cestná kontrola, předložte váš vodičský prukaz,občanský prukaz a papíry od vozidla."
Jenda: ,,Posvítili by ste mne tady?" (Začal sa hrabať v taške a hladat doklady) Vytiahol doklady a CErin ich začal študovať. Richie si prehliadal motorku na čo zahlásil: ,,Tohle je přestavba nebo originál"?
Jenda:,,Ne,ne to je poctivě zakopený originál"
CErin: Pane řidiči my sme obdrželi hláseni že jste ve Výškově (alebo niekde inde?? to si fakt nespomínam, to je proste dedina kde je to celé jeden veľký kopec) překročili povolenou rychlost.
Jenda: ,,Ale to neni možný tohle má v techničáku maximálku 45km/h."
Richie: (Typickým policajským arogantným tónom) ,, To nás nezajíma."
Jenda:,,Pánové ale ja chci nejakou fotku z radaru kde bude jasne videt moje SPZ"
CErin si v mojom mobile pustil nahrávku "vysielačka" a obrátil sa k Jendovi chrbtom aby sa na nič neprišlo. Richie zaťial študoval papiere.
CErin: ,,Kam vlastne jedete?"
Jenda: ,,Tady na Vápenky, máme tam motozraz"
Richie: ,,Ten je ale až na konci júla" (kurva neviem ako sa to povie po česky. Srpen???)
Jenda: ,,No my tam máme sraz příznivcú babett.
CErin: ,,Pane řidiči mi to budeme řešit blokovou pokutou a třemi bodmi."
Jenda:,,Já tu nemám ani takovou hotovost, pak nebudu mýt na benál.
CErin: ,,To nemusíte platiť na místě. Zaplatíte pak složenku na pošte" a podal mu blok od pokuty ktorú dostal kedysi bohvie kedy dávno. Richie už naňho kýval hlavu už že stačí.
CErin: ,,Tak doufám že nám to na srazu odpustíš Jendo, ahoj ja jsem CErin" a začal sa rehotať. Ja som so smiechom vybehol z kríkov a podával som Jendovi ruku, ktorý bol ešte stále trochu otrasený
Jenda: ,,Tak to jste mne fakt dostali kluci. Já vás počkám v kempu jo?"

Celý to vypadalo asi nějak takto. Pouze tam nebyla ta holka a bylo to v noci.
ČErin je úplně napravo s tím bločkem.

Jak to bylo na Vápenkách, popsal podrobně Voozie tady>> Dokonce mi přislíbil poslat tu žárovku 35/35W, což jsem měl takovou radost, že jsem mu dal tu slivovici věnovanou od CErina. Bylo tam hezky, Vápenky jsou zajímavý místo. Když jsem jel domů, dostal jsem od paní majitelky na cestu dobrou klobásku...

Cesta domů byla stejně pěkná, rozhodl jsem se jet již navečer, kvůli vedru hlášenému na příští den. Opět jsem u Slavkova, resp. mezi Slavkovem a Brnem lehce zakufroval. Tuhle zábavu bych si mohl ušetřit, kdybych najel na D1 už za Slavkovem, poučení pro příště, ale to musím mít taky silnější stroj /viz vyhláška/. Cestu po dálnici jsem zvolil z nouze, zdálo se mi že poněkud "tikají" ventily, není ostatně divu po těch Rápoticích a taky vzhledem k tomu, že v noci na D1 skoro nic nejezdí a pokud doopravdy mají ventily větší vůli, další Rápotice a hory okolo Křemešníku a Pelhřimova by mohly být po zdar mise fatální. Najel jsem tedy na D2 v Chrlicích, pak u Brna na D1. Dálnice byla skutečně pustá a byl jsem v kopcích stejně rychlej jako kamiony, takže o co kráčí. Za 4 a pohoda. Poslouchám stále motor, ale "tikání" se usadilo a motorka jela jako z praku. Pouze ta cesta. Dálnice je anonymní a neskýtá ty pocity z pozvolných změn okolních obcí. Nezastavoval jsem nikde, také velký pozor dávat bylo třeba. Občas nějakej maník v plechovce to propálí okolo tak 160 a více. Jen jsem počítal exity a netrpělivě očekával Velké Meziříčí. To je takovej mezník. Pak se začala objevovat známá jména: Jihlava, Humpolec, Ždár n.S, Pelhřimov. Pak následuje exit Koberovice a most u Píště. Ten dvoupatrovej, pod kterým je původní dálniční most z roku 1942 - 1950. Ve stoupání za mostem dávám za 3, přesto s kamiony v kopci držím tempo. Začíná svítat a mám toho dost. Na odpočívadle je dálniční hlídka, tentokráte skutečná, ale nevěnuje mi naštěstí pozornost. Vrchol kopce a otevírá se známé panoráma Podblanicka. Exit 66 Loket. Sjíždím z D1 a tak 300 m po Route 150. Pak odbočka na Bernartice a zastavuju. Vychází slunce a krásný ticho, pouze je slyšet nedaleká dálnice. Dávám si limču, kafe a klobásku z Vápenek. Před třema hodinama jsem byl ještě v Brně-Chrlicích a mám za sebou 240 km, z toho 137,8 km bez zastavení, nonstop. Pak už jen zkratka lesní cestou přes Javorník, následují Zdislavice a Bolinka a nájezd na Route 112/II. Motorku do garáže dávám v 6.30 ráno...

Za svítání jsem potkal dálniční hlídku...

Tak a ještě pár obrázků, co pořídil Voozie...

CErin se svojí Yamahou YBR

Chatka na Vápenkách, večer před odjezdem...