Vápenky 2010

Rápotice. Klasická přestávka na jídlo + odpočinek

Sice nevostrý, ale vidět to je. 114 st. Rápotice za horka

Večerní romantika na vrcholu Rápotický strže. Slunce zachází, vedro konečně ustává.

Před Brnem mne už zastihuje večer, najíždím na strašný tříkilometrový úsek silnice 602, dlážděný kostkami a s vozovkou, kterou brňané neopravili snad ještě po americkém bombardování na konci února 1945, tento tankodrom prověří nový svár a výztuhu na krytu řetězu. Odbočuju na novém kruháku na Troubsko a Střelici. Svár bude asi dobrý, kryt je na svém místě, kde má být.
Objezd Brna zvládám bezchybně, žádný kufry na světelný křižovatce provoz již slabý, pohoda. Chrlice, tentokráte bez jakýchkoliv kufrů a hlavně loňského vyprasení krátký jednosměrky v Holáskách, kde mne naštěstí při této ubohé sviňárně nikdo neviděl, tudíž 4 body v suchu. Letos jsem si na to dal již pozor, neznalost místních poměrů neomlouvá a taky by mi to nemuselo podruhý vyjít; za jednosměrku je asi dost velká pálka. Pak to zlomit v Prátecký na R417 u tuřanskýho letiště již tma jak v prdeli, takže přistávající Jumba dnes neuvidím. Jedno optání v Kobylnici, kudy jako kam a pochválení fakt „betálně hustý motorky“ od místních mladých Moravanů, což mne potěší a slušně za toto poděkuji. Následuje fuelpoint #2 ve Slavkově.  Pochvalně kvituji, že je nyní od loňska nově postavená pumpa i na druhé straně, což vylučuje riskantní manévrování na zde dost frekventované silnici. Beru opět půl galonu a zjišťuji, že jsem mimo sluchátek doma zapomněl i sprej na zasviněný hledí helmy. Jsem z toho zoufalej, na plexi mám snad celý atlas hmyzu. Následuje improvizace, kdy kupuju za 79,- moravských korun speciální autoutěrky na čištění právě tohoto neřádu. Jsou napuštěny nějakou mýdelnou těkavou chemikálií, s příjemným aroma. Ukazuje se, že aplikace tohoto preparátu je více než uspokojivá. Plexi  je po chvíli jak křišťál. Během operace s hledím a paralelním čištěním zasviněných zrcátek /funguje to bezchybně i zde/ volá Erik, že asi ve 22.00 dorazí na Vápenky. Mám radost a vydávám telefonem pokyny o klíčích k chatce paní Kubíkové, majitelce kempu, aby se chlapci v pohodě ubytovali. A pak už se nořím to horké moravské noci. Provoz je již slabý a na dlouhých rovných úsecích R54 svítí v dálkovém světle patníky 2 km dopředu. Jak romantické. Na teploměru je 79, 78, v kopcích pak i 89 st. Pohoda.
Romantika ovšem skončí za Moravským Pískem. Neoznačená objížďka. Jakási dívka, která tam v noci stopuje, mi radí odbočit u viaduktu doleva. To dělám, ale protože trasa objížďky je asi místní tajemství, jsem asi po půlhodině v prdeli. Po dalších 30 minutách stále tamtéž a ještě navíc v Kunovicích. Potkávám dva chlapíky, vzhledem k tomu, že hovoří rusky, se nedozvím nic. Rádi by poradili, pokud by věděli pochopitelně. Prokleju Ukrajinu i s jejím často v zimě uzavřeným plynovodem a jdu do toho sám a na férovku. Nocování někde na zastávce busanu je to nejhorší, ale zatím to nehrozí. Na první pumpě osamocené v polích beru benál /0.2 galonu pro jistotu/ a pumpař říká že jedu správně. Když vyjedu z pumpy, tak cedule: Veselí n/Moravou 5 km! Sláva. A 35 km bonus. Co naděláme.
Přivítám mne známá panelová silnice, Blatnice pod sv. Antoníčkem, Blatnička, kde je úsek silnice lepší, vane příjemný vítr a to svádí ku rychlosti. Valím to jak Rossi, na otáčkoměru z čista jasna 7500 RPM. Takže se ukáznit a neprasit. Kdyby mne chytili, že jedu přes Blatničku „pilu“ jsem v prdeli podruhé. Zde by mne to asi už neprošlo, jako kdysi v Suchově. Nad rakouskou stranou se blýská, světla vysílače na Javorině červeně svítí. Se Suchovem se neseru, vyletěl jsem nahoru jak s keserem. Silnice se zlomí dolů ke Suchoským Mlýnům a na Vápenkách jsem v 01.25.
Chapce již nebudím, posvačím špek s chlebem, v kempu je klid, pouze na pódiu chystá kdosi aparát k zítřejší produkci. Bohužel CErin letos asi nedorazí, při cestě sem jej potkal svinský malér; ztratil bágl, kde měl peníze a doklady. To je fakt smůla, škoda. Spát jdu v 2.45.

Na druhý den je na Vápenkách slet pumpičkářů, jede se známý Karpatský pedál, což je závod na horských kolech. Obdivujeme výkon závodníků v 35 stupňovém hicu. Také výkon poněkud svérázného moderátora, který je zřejmě nezničitelný jako ti pumpičkáři. Podnik je to veliký, o čemž svědčí spousta reklam na pódiu a přítomnost kameramanů slovenské TV. Odpoledne, kdy dorazil mitch72 na své červené Babettě následuje show na vysokých kolech, kterou řídí chlapík s megafonem, jako někdy v roce 1905. Pěkné. 

Na vápenkách velká sláva. Závod pumpičkářů s mnoha doprovodnými akcemi.

Pokud jste neměli vlastní kolo, mohli jste si je klidně koupit.

Moderátor v akci. Takto pracoval deset hodin v kuse, v tropickém vedru. Nadlidský výkon.

Mimo dospělých závodili na krátké trati i děti.

Chlapci ze Slovenska, dorazili jako tradičně na svých strojích, já na choppříku.

Zatím se stále závodilo, byl to dost masakr. Náročná horská trať 50 km, v úmorném vedru.

Zatím jsme podebatovali s hasičem. Hasiči tu zajišťovali pořadatelskou službu a mytí kol.

Mitch72 se svou červenou Babettou. Dorazil odpoledne.

Vysoká kola v akci.

Ten pán v bílém je šéf toho historickýho spolku. Právě vydává megafonem pokyny k jízdě.

Hostinec u Čeného potoka, zde jsme s večeří neuspěli.

Ale na Vápenkách už to bylo O.K.

Mitch72, který dovezl hezké štítky na klíče vypalované laserem, jako dárek pro účastníky a také velmi chutný štrúdl jako bonus, se vrací domů navečer. Jak jsem předpokládal, pumpičkáři také nezůstávají na noc, po závěrečném ceremoniálu, předání cen /jeden závodník vyhrál horské kolo/ skoro všech 250 účastníků odjíždí. A my se jdeme shánět po nějakém jídle, zkusíme to v hostinci u Černého potoka na horních Vápenkách. Beznadějně narváno, cimbálovka a zpěv, takže se vracíme a nakonec chutně povečeříme na Vápenkách. Chlapci říkají, že pojedou domů navečer. Snažím se je od tohoto záměru odradit, obloha se hrozivě zatahuje. Ale protože chvátají a Erik má cosi ještě řešit v práci, ve 20.30 hodin odjíždějí. V kempu se spustí diskotéka, Zdejší DJ hraje obstojně, dost bigbítu, veměs žádný sračky. Párty končí asi ve 24.30, kdy se zatahuje již totálně a začíná se blýskat. Děsivá bouře vypukne asi 01.30. Na střechu chatky padají tuny vody a rachotí kroupy. Vzpomínám, co dělají hoši, a zda se jim tomu nadělení podařilo ujet…

Přípravy na cestu, obloha se zatahuje.

Ještě pohled na palubovku slovenských strojů.

A pak už odjezd.

Ráno je chladné a zatažené. Ale neprší. Vyrážím asi ve 12.00. Při výjezdu nad Suchov se ukazuje až k obzoru zatažená obloha s vysokými mraky, což mne utvrzuje, že snad pršet nebude. Je velmi chladno tedy oproti včerejšku. 20 st., víc nebude.

Pohled na Suchov. Z toho veselejšího konce, pokud jedete sem, kdy máte ten krpál už za sebou.

Tentokráte míjím Veselí nad Moravou, uzavřený úsek překonávám připraveným a nastudovaným obchvatem z mapy; Blatnice pod sv. Antoníčkem, Uherský Ostroh, Moravský Písek. Trasa je delší jen o 3,4 km, Jendova "Full Version" z páteční noci byla desetkrát delší. Zábavné. Pak už to sviští po osvědčené trase. Za Archlebovem ale první přeprška a nápor studenýho větru, na hranici vichřice. Déšť však asi po 5 km ustává. Cesta ubíhá hezky, moc se nebloudí, téměř vůbec, ani ptát se netřeba. Obvyklé tankování ve Slavkově a za Slavkovem jsou vidět stopy nočního běsnění přecházející studené fronty. Zatopená pole, škarpy plný vody a hromady ulámaných větví u silnice. Takže to nebyla jen obyčejná noční bouřka. Zpět ale k cestě: V Křenovicích mne pěkně voprasí jakýsi hošan v červeným sporťáku, který při výjezdu ze dvora mi nedává přednost. Inu stane se. Naštěstí bez následků. Objezd Brna proveden bezchybně, včetně přednosti na křižovatce Prátecká, Hanácká, Špirkova, ktrerá dovede při cestě zpět nepěkně překvapit cizáka dvojitou předností v jízdě při vjezdu i výjezdu z křižovatky. Při cestě tam je však tato křižovatka zcela "user friendly", pouze se to zlomí doprava do Prátecký ulice. Též správně proveden i nájezd a následný sjezd z megakruháku v Chrlicích. Poté za Brnem tradičně pověstný dlážděný úsek  staré R602 a následné odbočení za dálniční křižovatkou na pravidelnou "severní" návratovou trajektorii. Lehce zablouděno, spíše blbě odbočeno ve Velké Bíteši, jen tak aby se neřeklo. Po R602 to docela utíká, za Velkým Meziříčím se to láme, objevují se již na směrnících známá jména. Zde je ale objížďka, oba mosty před Měřínem se opravují. Je ale dobře značená, dokonce i řízená světly a nedlouhá /asi tak 2-3 km/ Za Měřínem odbočuju na Polnou a Dobronín. Opět začíná pršet a je zima. Zapínám bundu a aplikuju šálu. Vezu svetr, ale zatím odolávám. Po tom včerejším hicu je to bizarní změna. Počasí je jak na začátku října, což na Vysočině zase tak zvláštní není. Tankuju v Polný. Opět půl galonu. Jak se blíží Humpolec, obloha se na západě vyjasňuje a déšť ustává. Co ale neustává, je děsná kosa asi tak 17 – 19st.
Speřice a zde se otevírá známé panoráma, které jsem zase nevyfotil, následují Koberovice a sjezd pod dálniční most. Respektive sjezd na starý a zároveň pod nový most. Zde zastavuju kvůli fotografování, nade mnou duní auta po D1. Nejprve ale trochu historie:

Původní dálniční most v Píšti, jak vypadal na žačátku šedesátých let. Stavbu přerušili Němci poprvé v roce 1942, podruhé komunisti v roce 1950.

Když stavební firma v roce 1950 staveniště opustila, zůstalo vyarmováno poslední nedokončené pole mostu.

Bednění se ale za několik let zřítilo a most byl z brněnské strany nepřístupný. Tak tam pak nědo dal jednoduchou lávku. Tak tomu bylo až do první poloviny sedmdesátých let.

Sedmdesátá léta; staví se horní patro. Pro novou, nebo vlastně dostavovanou D1 se totiž původní most ukázal jako nepoužitelný, díky výšce, která by donutila novou dálnici hluboko zaříznout, protože jinak by dálnice vedla pro dnešní parametry nepřípustnými sklony. Stržení starého mostu by taky nebylo levné. Řešení vidíte zde.

Takto vypadá most dnes. Na snímku je ale asi o 3,5 nižší stav vody. Tato loučka bývá normálně zatopená.
Tyto snímky jsou vypůjčené z webu www.dalnice.com. Nyní už obrázky z cesty:

To je právě to polední pole mostu dokončené až v sedmdesátých letech. Jak je vidět, dost nekvalitně. Choppřík stojí těsně ha konci původního mostu z roku 1950.

Původní most je využitý jen z poloviny. Vede po něm /v brněnském pruhu/ místní silnice z Vojslavic do Hořic.

Pohled na přehradní jezero.

Nájezd na původní most od Vojslavic.

Holá spára asi 10cm široká, která oděluje poslední, dostavěný díl mostu. Na vozovce vedle je pochopitelně v celé její šíři expanzní zámek, jako na každém jiném mostě.

V Hořicích zastavuju na vysokým dálničním nadjezdu, mezi mraky prorazí slunce a je kupodivu tepleji. Dám pauzu, nějaký jídlo a kafe z piksly + doutnák. Pak už Dunice, Studený, Křivsoudov a Keblov. Protože je ještě světlo a cesta ubíhá dobře, dám se z Keblova mírnou zajížďkou na Sedmpány a dále na Trhový Štěpánov po staré zrušené trati do Dolních Kralovic. Jezdit po ní jde, koleje tu už mnoho let nejsou a staré těleso trati nyní slouží jako místní komunikace. V Dubějovicích, stejně tak jako kdysi vlak podle jízdního řádu, pietně vystřihnu minutovou zastávku. Pak už Štěpánov a okolo naštěstí ještě stále fungujícího nádraží to beru na Vlašim. V garáži jsem přesně ve 22.00.

A to je již nadjezd v Hořicích. Konečně se objevilo slunce a je tepleji.

A to je pohled na druhou stranu k Brnu. Podivuhodný most je asi jeden km zpět, v údolí za zatáčkou. A Vápenky až za obzorem o 260 km dál...

Resumé:
Letošní ročník Vápenek byl sice chudý na účast, ale jsem velice rád, že kluci ze Slovenska dorazili a touto cestou jim za to děkuji. Také Mitchovi72 za hezké dárky pro účastníky /něco zbylo, budu se snažit to přivézt i v roce 2011, pokud se toho ve zdraví dožiju/. Vysrávky tentokráte veškeré žádné, pouze jsem spálil žárovku v osvětlení SPZ. Více se orientovat v terénu a používat mapu, či ještě lépe si pořídit GPS. Velice rozumné se ukázalo, že i přes tropy na začátku víkendu, jsem si vzal zimní doplňky. Dokonce i svetr, ale na ten nedošlo, i když před Polnou jsem již váhal…

Kilometrovník:
Cesta tam: 338.3 km, cesta zpět: 291.0 km. Celkem tedy 629.3 km. Rozdíl v kilometráži jsou ty objížďky, ale také to, že zpět jezdívám jinou trasou, více na sever, která je o něco málo kratší.