, nastaveno na 1024x768
Vítej na stránkách příznivců motocyklu Babetta    dnes je: 28. 03. 2024  Svátek má Soňa          HOME | Login | RSS  
  Hlavní menu
  • Diskusní fórum
  • Online chat
  • Seznam rubrik
  • Download
  • Weblinks
  • Ankety
  • TOP 15
  • Původní Alešova stránka

  • Personalizace
  • Rozšířené vyhledávání
  • ukončit tabulku
      Anketa
    Svoji Babtettu mám jako:

    Jedinou motorku, nedám na ni dopustit...
    1961 (1961 hl.)
    Pro cesty do práce...
    1762 (1762 hl.)
    Je to moje hobby...
    1878 (1878 hl.)
    Abych měl co rozebírat a opravovat a tunit...
    1562 (1562 hl.)
    Nemám na jiný motocykl...
    1053 (1053 hl.)
    Sebrali mi noty, jezdím alepoň na této...
    1172 (1172 hl.)
    Počítám s ropnou krizí a nedostatkem benálu...
    1123 (1123 hl.)

    Celkem hlasovalo: 10511

    ukončit tabulku
      Copyright
    Babetta site je E-zin provozovaný komunitou příznivců malého motocyklu Babetta. Je postaven na redakčním systému phpRS, který je podle mezinárodní licence GNU-GPL volně šiřitelný a upravovatelný. Na vložené grafické prvky, jež nejsou součástí původní distribuce RS, dále pak na fotografie, loga, grafiku a hlavně vystavené články a texty se vztahuje autorské právo, jehož nositelem jsou podepsaní autoři, členové komunity a správce webu... Opus Dei
    ukončit tabulku
      O webu...
    ukončit tabulku
    Srazy

    * Vápenky 2013 - počasí jako když vymaluje

    Vydáno dne 26. 07. 2013 (3440 přečtení)

    Hezky bylo, to ano. Ale i celý sraz se mimořádně vydařil...

    ObrázekTak opět Vápenky. Počasí krásné, motorka prohlédnuta a zkontrolována. Poprvé v historii Vápenek neměním olej, byvše v v druhé polovině intervalu výměny, tedy v cca 1400 km. Dokonce jsem také opominul ventily, snaha sice byla, ale servisman říká: Jede to, slyšet nejsou tak co. Rozumí tomu a je to dobrý motorář, dávám mu tedy za pravdu. Pouze mi udělali nový ložiska v zadním kole, ale ty sem opět „pokřtil“ projetím kráteru po bombě na Route 54 za Veselím na Moravě, který jsem při noční rychlé jízdě přehlédl.
    Říkám si, jseš v penzi, hovno co na práci, to by chtělo vyjet už ráno. Ale opět jen zbožné přání. Z úřadu se plížit potajmu čtyři hodiny před koncem pracovní doby už nemusím, se slovy: „Jdu do spodní budovy, mám tam jednání“, jako tomu kdysi bývalo. Většinou mě to vždy /téměř/ vycházelo, ale například v roce 2011, jsem byl potupně odchycen vedoucím a vrácen na své pracoviště. Ostatně na jednání se zpravidla nechodí v motorkářské bundě a nejezdí na chopperu, i když například v Americe… Ale letos jsem se zasek zase v rádiu. No nevadí, pojedu už za večerního chládku. Nakonec jsem vyrazil v 16.30 místního vlašimského času. Také jsem zapomněl dodat, že jedu letos s novou “rychlou gumou“ na zadním kole. Tedy pláštěm o 30mm větším. Možná se to zdá málo, ale dělá to rozdíl víc jak 25 km/h při jízdě na čtyřku. To potěší. Alespoň tedy zatím. Pokud nedojdou obsílky s pěkně vyvedenými fotografiemi z obecních radarů, bude radost ještě větší.
    Projíždím Pelhřimov, stání na světlech, klasika. Za Novou Vsí /kam jsem vlastně neměl vůbec jet/ následuje kufr. Ale jen decentní, takový holčenčí kufřík pro panenky. Inu co. Pět km navíc a silničky Vysočiny jsou krásné. Pouze se krotit v obcích, rameno spravedlnosti bdí. Tedy vlastně radary bdí. Jsou tu v každý prdeli a čísla začínající sedmičkou se do té malebné kompozice kraje Antonína Sovy jaksi nehodí, to jistě uznáte.
    Hypotéza o rychlé gumě se potvrzuje na pumpě na Hladově, kde mám už deficit jen mínus 70 minut oproti běžnému vápenkovému času. Srovnáno je to komplet na Rápoticích. Jsem tu ještě za slunečního svitu, tedy standardní čas.. Nejsem tu sám, stojí tu jakýsi týpek v dehťáku. Asi nechává vychladnout motor po tom krpálu. Nerozhodí mne to, alespoň budu mít společnost, já sem tu doma, že. Následuje obvyklá sestava; tedy gáblík, limonáda, kafe v piksle a pokouření. Všimněte si, že není řeč o rybě v plechu. Loni jsem se poučil, ryba v thajském chilli je svinstvo. Dnes se tedy na Rápoticích podává uzený bůček, bojová chemická vložka se nekoná. Olej v motoru má také slušnou teplotu. I když je horko, 105 st. Při zastavení. To ujde.
    Týpek po chvíli odjíždí, zahulilo se z diesselu a byl pryč. Ještě že tu byl. Kdybych najížděl na vorážedlo normálně a nevyhýbal se mu,  chytil bych parádní hřebík. Ležel na kraji silnice, přesně ve stopě, kterou jezdím, jen ho narvat do pláště. Škoda, že jsem jej nevyfotil, ale zahodil jsem jej do křoví, aby následující motorista po mě neměl tu smůlu. Ve zbývajícím čase volám Přemkovi do rádia, zaskakuje za mne, mám v pátek od 19.00 do 21.30 pravidelný set ve stylu Country. Bere mne do vysílání, dělám tedy veselý standup z Rápotické rokle. Docela haluz, jak říkají Brňané.  
    Protože honím čas, prohlídku starého klopeného mostu na staré dálnici u Nebovid vypouštím, snad příště. Následuje Brno, kruhák v Crlicích, Holásky, Tuřany. Letadlo se dnes žádné nekoná, škoda. Pohled na startující A30 mne vždy potěší.
    Dvorská, Kobylnice, Práce, Křednovice. Bez kufru, jako profík. A už je tu Slavkov u Brna. Vsázím se sám se sebou, zda opět na pumpě potkám autobus s výletníky, jako vloni. A Bingo!! Opět se povedlo jako v roce 2012! Sotva dorazím, za mnou autokar. Na rozdíl od setkání s vlakem u Náměšti, kdy mi to vyšlo jenom jednou. Nevadí. Autobus se také počítá. Výletníci padají z busanu jako kobylky a nakupují na pumpě základní potraviny. Jsou asi z daleka. Povolím si tedy jeden doutník navíc, jako výhru v té sázce. Ten si dám ale až na Vápenkách.
    Než se naděju, jsem v Kyjově. Rychlá guma dělá zázraky. Bzenec, dnes v pohodě, pouze rozbitá silnice do Veselí. To odpovídá, byla tu už vloni. Dokonce to vylepšili tím, že sem dali ceduli hlásící že: „Silnice je ve špatném technickém stavu“. Inu to vidím, zase nutno pochválit ten pokrok, od minulého léta. Ale Veselí je tu za chvilku a také ono známé parkoviště na konci města u Route 54. Odpočinek, ledová káva, pokouření, klasika. Siestu ale ukončí parta ožralů, kymácejících se na druhé straně silnice. Je jich odhadem tak osm, převracejí kontejner na smetí, hlučí hrozně a jsou preparováni přesně do stavu, kdy vypukne malér, obzvláště pokud se k tomu nachomejtne „zasrané cajzl“ na motorce. Jsem bezkonfliktní typ a tak rychle startuji a vyrážím.
    Počasí jako na objednávku, tedy hezky. V dáli světla vysílače na Javorině, drncání panelů, což svádí k rychlosti. Pojednou rána jako prase. Pochopitelně jsem přehlédl díru v panelu. Motorka je naštěstí celá a tak už jedu pomaleji. Dokonce i bravurně zvládám „dlážděnou vložku“ v Blatnici pod sv. Antoníčkem. Jsem už na ní připravený. Nevlaji tedy po silnici jako kdysi v roce 2009.
    Následuje Suchov, ten je letos za tři /rychlá guma/ a i na druhé straně nejedu rychle, na silnici je totiž písek, ale ten tu bývá vždy. Překvapí mne opět nová silnice ze Suchovských mlýnů na Vápenky. Tedy opět rychlostní vložka, ale decentní, co kdyby tu byla zase díra, že? Na Vápenkách jsem po půlnoci. Následuje přivítání, účast je nebývale vysoká. Co ale postrádám, to jsou cyklisté. Následuje ubytování, první noc jsem chatce sám, možno tedy poslouchat rádio bez sluchátek a kouřit.
    Ráno /okolo 11.00/ mne vzbudí Pat, dorazil s přítelkyní, ta jede na skútru. Současně také zacinká SMS od Erika, hlásí že vyrazil z Bratislavy asi v 10.30. Uvádím se do hygienicky provozuschopného stavu, chystám se jet uvítat Erika na státní hranici. Chvíli pokecáme s novými „účastníky zájezdu“ a vyrážím do Strání. Pro chopříka je to první výlet za hranice ČR. Bílé Karpaty jsou krásné hory, vychutnám si kopce, kterých je tu množství větší než velké. Na celnici nikdo, Schengen je dobrá věc a už jsem ve Slovenské republice. Následuje telefonát s Erikem, který mi sděluje, že už je na Vápenkách. Tomu se oba zasmějeme, protože jsme se dokonce cestou potkali. Inu, stane se. Třeba se to příště povede. Na oplátku si mohu na Slovensku zakouřit, vypít ledový čaj a vyfotografovat si celnici a hraniční kameny. Zapomněl jsem totiž, že Erik asi pojede od Myjavy. Co naděláme. Cestou zpět na Vápenky dělám několik zajížděk /čím výše, tím lépe/ a fotografuji panoráma Karpat, Strání a Javorinu s vysílačem na vrcholu. Nebylo by marný tam příště /pokud se Vápenek dočkám/ zajet. Uvidíme.
    Samotný sraz byl velmi pěkný. Konaly se různé zábavné akce. Například rytířský souboj na Babettách, to můžete vidět na videu, hezky sestříhaném a ozvučeném. I ten Suchov tam je, velmi pěkné. Odpoledne dorazil tradičně Mitch72 a přivezl hezké dárky pro účastníky zájezdu, jako každý rok. Večer pak zcela nová soutěžní akce a to „Babetta Light Cup“ tedy komu to jako nejvíc svítí. Vyhrál zaslouženě Pat, měl zajímavé upgrade světelného agregátu a skutečně mu to svítilo velmi silně. My s Erikem jsme byli pro konstrukční odchylky, velikost parabol a 12V palubní síť čestně mimo soutěž.
    Jak jistě víte, hovořilo se zde o Karpatském pedálu, nyní nově o „Javorina Tour“, ale cyklisti nikde. Pamatuji rok 2010 a tu velkou pěknou akci zde na Vápenkách. To mne překvapilo. Kola tu sice nějaká byla, ale žádní sportovci, iontové nápoje, trenéři, stupně vítězů, nic. Že by pumpičkáři přešli do ilegality? Třeba je to tím, že se o nich na Defensově webu tak hrozně píše. Nakonec jsme je přeci jenom našli. Seděli vedle našeho stolu a zcela necyklisticky chlastali. To je slabý slovo. Lili to do sebe jak prorvaný. Panáky se nosily po celých platech a ještě se vzájemně povzbuzovali. Sportem pro zdraví! Ovšem postupně odpadali, což se dalo očekávat. Nakonec zůstali je ti kovaní, ale i ti toho měli dost. Na naší straně se sice tak heroicky nechlastalo, ale zase se brutálně jedlo. Tím jsou Vápenky pověstné. Celý rok držím dietu, dbám na životosprávu a pak to přijde za dva dny vniveč. Ale kdo by, milí přátelé odolal? Na Vápenkách prostě odolat nejde. Žeru, tedy jsem. Mezitím běžela Vápenková diskotéka, dobrý DJ nezklamal. Hrál slušný věci, pěkný, nechalo se to s radostí poslouchat. Pouze jsem se marně snažil vyfotit ten umělý kouř. Hezký efekty do dělalo. Vzhledem k strašlivé reakční době mého diuviálního Olympusu se ale dým dříve rozplynul, než fotoparát spustil. Nevadí. Napadlo mne že bych tam mohl foťák nechat, nastavit na samospoušť a napřesrok si obrázek vyzvednout.
    Druhý den následuje snídaně, balení a loučení. Letošní Vápenky byly obzvláště pěkné. Parta dobrých lidí, pohoda. Skutečný rodinný sraz. Ideální podnik, na který je možno se vždy těšit. Žádné motokluby s pevnými stanovami, vedením, čekateli a barnumskými srazy. Prostě tak nějak to je ideální.
    Erik startuje svého Royal Enfilda a odjíždí, přidávají se ostatní. Nakonec zůstávám na Vápenkách sám. Musím opět dolít baterii /nyní skutečně doopravdy/ prohlédnout motorku a také zalepit podrážku u boty. Inu už nějaké Vápenky pamatuje. Vyrážím asi ve 14.55.
    Na Babím Lomu u Kyjova pojednou motor ztratí výkon. Řadím na tři, dva a nakonec za jedna, ale nahoru vyjedu. Stavím nad Větéřovem a vydejchávám tu hrůzu. Co bude dál? Domů téměř 300 km. Nehezká vyhlídka. Kontroluju svíčku, startuju. Ale ono to zase jede. Vzpomínám si, že jsem u jakési pochybné pumpy u Veselí bral necelé dva litry, abych dojel do Slavkova /viz výlet do SR/. Ale problém už se neopakuje, za Brnem už to opět fičí jak o závod. Asi blbej benál, ale pro jistotu nechám motorku prohlídnout v servisu. Jinak nuda v Brně opět nebyla, v Holáskách předvedl řidič polského autobusu ukázkovej kufr. Že zabloudil a vjel do špatný ulice, to je jeho věc, ale že začne couvat zpět do křižovatky, to fakt umí jen Poláci. Maník v červeným Fordu předemnou hamoval, až mu lezly voči z důlků, já za ním taktéž. Ale kotouč vepředu a dvoupístek tamtéž to jistí. Pouze jsem si zopakoval pro tentokráte polské nadávky. Znalost jazyků nikdy neuškodí.
    Brno Hajany a letos opět decentní kufřík. V Ořechově. Někdy se mi to povede po špatném odbočení v této obci. Ale ten mne nemrzí; je stejně dlouhej, jako původní správná trasa. Takže pouze zpestření výletu. Navíc jako bonus, delší klenutý tunel pod tratí u Střelice, kde má motorka ten nejsprávnější hustej zvuk. Takže O.K.
    Pak odbočení na severní návratovou trajektorii, tedy na Route 602. Cesta ubíhá jak na alpské železnici. Velká Bíteš, Meziříčí a odbočka na Polnou. Letos konečně fotím tu neuvěřitelnou silnici 348 na Polnou, Dobronín, Štoky, Úsobí a Humpolec. Přesněji ten úsek u obce Černá. Pokud tam pojedete, neuvěříte, že je to kilometrový úsek hlavní silnice, víc jak 20 km dlouhé. Místní silnice na Sibiři jsou oproti tomuto magistrály.
    Zbytek cesty je už jen romantika, na kterou celý rok těším. Krásné /a nově opravené/ silničky Vysočiny, panoráma na Speřici, patrový dálniční most u Píště. Už se setmělo a vyšel Měsíc. Na dálničním nadjezdu u Hořic dávám občerstvení a sváteční doutník. To je zde již ustáleným zvykem. Pak následuje závěrečný set; Křivsoudov, Keblov, bývalá zastávka Sedmpany a pět kilometrů po staré trati, do Dolních Kralovic, včetně pietní zastávky v Dubějovicích, kde vlak také stavěl.  Trhový Štěpánov nádraží, Bolina a nájezd na vlašimskou „Mother of Road“ tedy Route 112/II. V garáži jsem přesně ve 23.10.


    Rápotice. Dnes tu mám hosta, ale ten po chvilce odjíždí...


    Právě hovořím s kolegou Přemkem. První přímý přenos z Rápotické rokle.
     
    Na Vápenky jsem dorazil krátce po půlnoci


    V sobotu dopoledne dorazil Pat s přítelkyní


    Patův specielní tunnig na jeho B 210
     
    Karpaty v celé své kráse.


    Hraniční přechod Strání
     
    Slovenský hraniční kámen /Moravská Liesková/
     
    A český kámen naproti /Strání/
     
    Ještě celkový pohled


    Další z pohledů na Strání, tochu z větší výšky
     
    A teď pro změnu trochu jiným ohniskem
     
    Vysílač na Javorině
     
    Erikův Royal Enfield, vidím jej poprvé
     
    Součástí každého srazu jsou i odborné debaty
     
    A také občerstvení
     
    Následuje slavnostní defilé strojů
     
    Je se na co dívat
     
    Totéž zleva
     
    Kdo se dosyta nenajedl, nebyl na Vápenkách
     
    Počasí také bylo na 100%
     
    A chatka plně obsazená
     
    Letní nálada na Vápenkách
     
    Dokonce i safari je k dispozici bez příplatku
     
    Opět v restauraci. Další chod zdolává Erik s pokerovou tváří.
     
    Noční Babetta Light Cup. Vítězí Pat s výkonem 2500 Luxů
     
    Toto není přistávající A30 v Tuřanech. To je Patova Babetta
     
    Disko na Vápenkách
     
    Ráno se připravujeme k odjezdu
     
    Erik u svého stroje
     
    Royal Enfield v detailu
     
    Předstartovní příprava dokončena
     
    A Erik odjíždí
     
    Ostatní také balí
     
    To je ta slavná Route 348 do Polné, tedy jen ten bizarní kousek u Černé. Jinak je O.K.
     
    Večer na Vysočině
     
    Romatická scenérie u Dobronína

    Resumé:
    Letošní Vápenky byly mimořádně dobré. Poděkování všem za hojnou účast a také za pěkný program. Napřesrok by to chtělo zkusit na tu Javorinu, slušná cesta, alespoň ze SR, by se nechala najít. Jinak dávat bacha na to, kde tankujeme, ne všude mají kvalitní benál. Dávat pozor na cestu, tedy na díry. Také díky za fotky, co všichni nafotili, nejdete je na Rajčeti /Koby/ ty jsou k vidění přímo a další jsou na Uložto /Pavel/, ty jsou v ZIPu a heslo k otevření balíčku je vapenky. Ještě jednou díky a snad se opět napřesrok sejdeme.   
     

    Kilometrovníček   
    Tam  297,3 km 
    Vápenky  58,8 km
    Zpět  288,2 km
    Celkem  644,3 km 

     



    [Akt. známka: 1,80 / Počet hlasů: 5] 1 2 3 4 5

    Článek Vápenky 2013 - počasí jako když vymaluje je otevřen...
    Vložil: admin | Komentováno: 0x | Přidej svůj komentář! | Informuj o článku ostatní!
    Tiskni! | Zavři tento článek

    Náhled článku pro slabozraké

    Web motorkari.cz má nyní jiné kódování, pracuju na tom, zatím je RSS modul dočasně vypnutý.
      Na Vápenky!

    Zdali pak víte, že Rekreační středisko Vápenky má svůj, poměrně zajímavý a podrobný web? Má tu být letos sraz a tak, "abyste věděli do čeho jdete" tu máte link. Dočíst se tam můžete o Vápenkách úplně všechno. Web Vápenek můžete otevřít zde>>
    ukončit tabulku

    Motokari.cz

    Motomarket.cz

    K1400

    www.JAWAmania.info

    Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
    Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
    nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.