Vápenky 2017 - letos po desáté

Intro: 
Datum Vápenek se blíží. To znamená zajedno tradiční předvápenkovou psychózu, dychtivé nervózní očekávání a těšení, prokládané depresemi. Za druhé, vykonat testovací cestu do Cerhovic za Jendou jr. a cestou poslouchat co se sere. Tradiční sestava problémů, Jendovy paranoidní sračky. Irituje mne hlučná spojka a nějaký vibrace. A taky volnoběžka nějak tento. Tedy jak se zdá mojí maličkosti. Sděluji tu novinu servismanovi (nazouvá mi novou gumu Pirelli), stejně rychlou, jako ta předchozí a na moje problémy mi opáčí "abych neposlouchal jezdil". Asi má pravdu, motorům rozumí a má zlatý ručičky. Zkouším jestě fintu s ventily, že ehm, jaksi, toto... Na to se mi dostává opovědi, že motorku projel a kdyby slyšel, tak by seřídil. Decentně mi tak naznačuje, že jsem paranoidní blb, ale na druhou stranu pokud by to bylo skutečně třeba, tak by to udělal. A také stejně bych na to neměl prachy, poslední finance padly na tu gumu. Klidně vám to udělám ale spojka vystavuje dobře, neklouže a u jinejch motorek je ještě daleko hlučnější. Uklidněn, uchlácholen, dožaduji se ještě výměny oleje. Jo a taky mi vymění nový pakny na zadní brzdě. Je mi tedy vyhověno a já odjíždím v pokoji...
Opteronek mi píše PM, že by potřeboval místo v chatce, volám tedy Kobymu, aby to nějak ošetřil a předvápenková horečka vrcholí. Sledování počasí, zkoumání uzavírek a mezinárodní situace. Vesele zjišťuji, že abych se vešel do rozpočtu na cestu, nebudu moci koupit náhradní halogeny H4 35/35 W. Ale mám ještě tři náhradní. Nakonec ty náhradní stejně nechám, tedy zapomenu doma. Jsem skutečně případ pro Dra. Chocholouška. Ve středu při bigbítu znásilňuji Kobyho, aby něco řek do rádia. O Vápenkách. Nechce, kroutí se, ale nakonec se svého mediálního úkolu zhostí více než dobře. Přiložit ucho možno zde>> Jak vidíte, tedy vlastně slyšíte, pohoda. Ovšem ve čtvrtek se děsivě zesralo počasí, ale pak se to vybralo.
Pátek! Ano, je to Vápenek svátek. Vyrážím sice brzy, ale ne zas tak, jak jsem chtěl brzy. Vstával jsem totiž časně o jedenácté, dopoledne, pochopitelně. Cesta ubíhá, motorka jede a tu máš čerte kropáč! První uzavírka, co nebyla v mapě a to v Červené Řečici. Objížďka jako prase až přes Speřici a Humpolec, cca 30 km, jak to vidím (několik nepublikovatelných nadávek). Ale nakonec to dopadlo šťastně (jeden malý kufřík) a 1,5 km navíc a jsem v Pelhřimově. Zase na druhou stranu, vjíždím do pelhřimovský křižovatky z té lepší strany. Od Vlašimi, jak jezdím pravidelně, je to vždy voser. Alespoň něco jsem na tom vydělal. Žlutá, zelená a za bublání čtyřtaktu vjíždím do kraje Antonína Sovy. Fritzova ulice v Telči již není uzavřena, jako loni. Dávám tedy koním oves a užiju si ten 11% krpál, skoro půl kilometru dlouhý. Pěkně za tři, jakýpak sraní s mladou paní...
Stonařov, Hladov a mimo tankování klobása na pumpě. Mají tady dobrou. Během konzumace se dávám do řeči s jakýmsi pánem, jede někam s rodinou na regreaci. Když se dovídá kam jedu, nevěří. Následuje káva a pokouření. Dosti lenošení, opět do sedla. Křižovatka Na Kasárnách, ze který mám vždy bobky, je tentokráte user friendly. Dvě auta z vedlejší a jinak ani živáčka. Cesta plyne, kroutím to brněnskou silnicí 23. Třebíč, Náměšť a Rápotice. To je dezert na cestě. Dolů 14%, nahoru 12%. Ale mám nový pakny, takže pohoda. Následuje coffeebreak a pokouření. Ostatně moje cestování sestává z čtyřiceti procent jízdy a šedesáti procent kouření, čumění a pití kávy z plechovky. I dnes tomu není jinak. V Brně jsem pozdě odpoledne, spíše navečer. Kruhák v Chrlicích projíždím stylem, že dělám jako že vůbec na motorce nikam nejedu. Vzpomínky jsou stále živé, na moji blbost pochopitelně.
Slavkov u Brna. Na pumpě jsem ještě za sluníčka. Po tankování dávám tedy gáblík (pouze tatranku), pití a pokouření. Opilci tu tentokráte nejsou, co bych si více přál. Volá Jenda jr., kdy jako budu ve Veselí. Sděluji čas a končím siestu. Za soumraku jsem v Bzenci. Následuje viadukt, který mne tak vyděsil v roce 2011. Ale projel jsem a nic se neděje, uprostřed úseku do Veselí je uzavírka  jednoho pruhu, řízená světly. Projíždím tedy opatrně a po chvilce vjíždím do Veselí. A v tom šok! Cedule hlásící, že silnice do Veselí na Moravě je uzavřena. Jak uzavřena? Vždyť už jsem dávno ve Veselí! A sakra! Že by opět ta časová brána? Teď snad budu navěky kroužit mezi Bzencem a Veselím, zacyklen v časoprostorové anomálii. Nechápu, ale jedu dál. Jde to, tak proč bych nejel. Pouze na křižovatce je provoz jako v poledne. Ve 21.50 jsem na parkovišti za Veselím, kde čeká Jenda jr. Dáváme doutník a kávu. Pak vyrážíme na Vápenky, tedy na finální část trasy. V Blatnici je ale uzavírka. Je třeba se optati, jak dál. Jakýsi chasník se vypotácí z hospody, skutečně pěkně upravenej. Ale milej a veselej, přeje nám štastnou cestu. Jsme rádi, ale nakonec nás vede Jendova GPS. Objížďka to není velká. Na Vápenkách jsme v okolo 22.45.
Na Vápenkách, hned po přivítání a ubytování, jsme se hned dozvěděli o speciální akci. Ostatně měco už se psalo v tisku a proběhlo to v privátních i veřejnoprávních televizích. Byla to skutečně událost na motosrazech nevídaná, tedy alespoň v Čechách a na Moravě. Šlo zruba o toto:

Ve čtvrtek odpoledne se objevilo na Vápenkami letadlo L410. Provedlo dva nízké okruhy nad hřištěm.

Pilot přistával do kratší strany hřiště, kvůli členitému terénu v okolí. Na Vápenkách pochopitelně není stanoviště řízení letového provozu, tak se muselo, jak vidíte, hodně improvizovat.

Pilot zvládl přistání i přes jeho obtížnost bravurně. Po chvíli vystoupili z letounu členové Babetta Klubu Brno. Vpravo palubní mechanik otevírá zavazadlový prostor, aby se mohly vyložit dovezené Babetty. (Foto Babetta Klub Brno)
Na Vápenkách je jako obvykle živo. Účast je poměrně velká, další jezdci se očekávají zítra. Dorazila i početná výprava ze SR. Probíhá konzumace jídel a nápojů, bohužel díky EET zdražených a taky personál postrádá obvyklou svižnost. Uvidíme, snad se to do roka a dne zlepší.
Sobota: Následující ráno jako vždy zaspím vyjížďku, ale z údivu nevycházím. Na hřišti, kde je instalovaná špičková amplifikace, hraje hudba světové hity, je připravena profesionální elektronická časomíra, řízená fotobuňkou. Vše dovezla z vlastní iniciativy, výprava ze SR. Díky jim za to. Připadám si jako na olympiádě, pouze akreditované televizní štáby a novináři chybí, ale co není, může být. Přihlášení borci se duševně připravují na velké utkání. Je dusno i doslova, šacuju to tak na 31 st. ve stínu. Vypadá to na bouřku, ale snad to vydrží, alespoň po dobu soutěže. Ta vypukne odpoledne, jak je za léta zde ustáleným zvykem.
Klání probíhá zruba takto: Jako prvá probíhá vědomostní soutěž, která už dokonale roztřídí startovní pole. Pak následuje vlastní jízda. Jezdec si může vybrat i píseň na přání, která hraje po dobu jeho pobytu na trati. Startuje se jako v Le Mans, doběhem a nastartováním stroje. Vstup na dráhu při běhu automaticky, protnutím laserového paprsku, spouští časomíru. První disciplína je tradiční a skutečně těžká; je to srážení balónku s vodou, za jízdy pochopitelně, kde mnozí borci často ztrácejí první cenné vteřiny (neúspěšný pokus se musí opakovat). Následuje pití napoje na čas a po té nová disciplína "nošení dříví do lesa", v tomto případě vožení dříví do lesa. Náklad sestává z kusu klády cca tak 5 kg těžké. Mezi touto disciplinou a slalomem následují také první pády. Slalom může hodně pomoci, ale také dost pokazit, což se také děje, více než často. Například jeden z borců dosáhl fenomenálního času 59 sec.(!!) Tento rekord trati mu však byl málo platný, shodil totiž dva kužele, za což je penalizace. Po slalomu se musí stroj zhasnout a tlačit do cíle, kde nutno ručně odmáčknout knoflík časomíry, což není legrace, trefit se běhu jednou rukou, je docela problém. Pokud se to povede, časomíra odpoví signálem klaksonu a výsledný čas je okamžitě znám.
Boj to byl krutý, padali jezdci a dokonce se i řetěz sesmekl. Prostě napětí od začátku do konce. přítomné diváctvo a ostatní borci pochopitelně bouřlivě povzbuzovali. Po dokončení soutěží následuje slavnostní udílení cen s hudbou a plnou parádou. Dokonce i počasí vydrželo, bouřka se spustila asi deset minut po slavnostním ceremoniálu.
Z deště přichází i SMS od Erika. Bohužel letos nepřijede, jeho cesta na Vápenky skončlia po 20 km poruchou na stroji. To mne mrzí a je to škoda. Po hodině přestalo pršet a večerní program pokračoval. Tentokráte to bylo v plné parádě s hudbou domácí i zahraniční, kdy ke slovu přišel stále postavený PA systém a to vše doprovázeno projekcí jak statických fotek, tak videa z uplynulých dvou dnů. Slovenský DJ byl fenomenální a ochotně plnil přání tancechtivých babettistů. Všichni se dosytosti vyřádili a večer utekl jako voda. Někteří museli (pro velkou vzdálenost) odjíždět již časně ráno. Rozloučil jsem se tedy s Opteronkem a jeho kamarády a šel spát.
Ráno jsem pochopitelně zaspal. Vstával jsem jako na Florenci v 13.30. Mnozí již odjeli a zůstalo jen to silné jádro. Balení a loučení. Odjíždím opět poměrně pozdě, asi v 15.00 Je to jen tak tak, ale stejně znamená, že finále trasy pojedu zase potmě. Za Kyjovem (první nicotine break) sundavám košili, je docela teplo a dál jedu ve výročním tričku a jsem tězkej frajer. Ve Slavkově, jak je zvykem, fuelpoint #1. Na kruháku v Chrlicích dodržuji snad všechny dopravní předpisy, co byly od roku 1904 vynalezeny. Inu, spěchat se nevyplácí, jak bylo loni vidno. Troubsko, Popůvky a Brno je za mnou. Přejedu dálniční nadjezd a najedu na severní návratovou trajektorii.
V Ostrovačicích uzavírka. Pochopitelně na mapě nehlášená, k čemu tedy ta dopravní mapa na seznamu je, nechápu. Snad ty uzavírky utajují před teroristy, kdo ví. Kus jí tedy projdu a kus projedu, slabejch deset bodů, tedy podle Jendovy klasifikace uzavírek. Cesta ubíhá zdatně, motorka jede a po krátce po sedmé večerní jsem ve Velkém Meziříčí, kde je fuelpoint #2, poslední na trase. Zda jedu ve slušném čase, poznám v Polné; musí být otevřená pumpa, dávám si tam kafe. Dorazím právě, kdy pumpařka zamyká. Pešek. Navíc ani nepokouřím v pěkném altánku u pumpy, jak vždy dělám. Sedí tam dvě místní miss a klábosí, táhnu tedy o kus dál, k Humpolci. Pak už Speřice a patrový most u Píště. Notně se setmělo, zastavím na dálničním nadjezdu u Vojslavic (kultovní místo, coffee/nicotine break). Setmělo se, ale zase ne natolik, abych na svátečním doutníku od Majky, nepřečetl přelepku Republica Dominicana. Doutník je ve vkusné skleněné tubě s vatičkou a korkovou zátkou. Inu, Ia kvalita, Sorta Prima, nekouříme přece nějakou slámu ze štrozoku, to jistě ne. Bude to tedy echt sváteční pokouření, Jeníčku.
Volá Koby, dáme řeč. Jsem rád že zavolal, necítím se na cestě tak opuštěn. Tohle místo má zvláštní význam. Zde, právě tady, pro mne vždy definitivně končí daný vápenkový ročník. Je to takový nepopsatelný pocit. Řečeno železniční terminologií, tady končím jako rychlík a dál pokračuji jako osobák. Pouze tu dnes nefotím, už na to není světlo. Doutnák byl skutečně dobrej, mezitím se setmělo dočista. Vyrážím dál, po chvíli v halogenovém světle (náhradní žárovky jsem si, blbec zapoměl doma) zazáří cedule Středočeský kraj, Okres Benešov. Vlevo svítí signální světla 230m vysokého meterologického stožáru u Pacova. Následuje Křivsoudov, zbývá už jen Keblov, po staré trati (dnes je tu místní silnce) do Trhového Štěpánova, v Dubějovicích pietně na jednu minutu stavím. Vlak, pokud zde do roku 1974 jezdil, stavěl na zastávce Dubějovice též. Projedu okolo štěpánovského nádraží (vlak sem stále jezdí). Následují Zdislavice, Bolina a nájezd na Route 112/II a Bolinka. Pak projedu okolo Lorety a uvidím Vlašim. V garáži jsem v 23.30.

A nyní něco málo obrázků:

Rápotice lehce navečer...

Počasí skutečně přálo...

Sobota, poledne. Podává se oběd.

O nekolika chodech, pochopitelně.

Na Vápenkách byla, díky výpravě ze SR, letos již slušná aparatura.

Letos nebylo tolik staveb, ale pár zajímavých kusů se na srazu objevilo.

Jako například tyto dva galvanicky pozlacené stroje.

Nechyběl ani dnes již unikátní Tatran 125.

Dokonce se zachovaným originálním logem.

Panoramatické foto. Obrázek si můžete rozkliknout na velikost 1600 x 592 px.

Zastavovací tlačítko časomíry, meta všech závodníků.

Startovní brána digitální časomíry. Kluci ze SR to připravili doopravdy profesionálně.

Pijte Borovičku!

Dodávka přátel ze SR. Na Vápenky se připravili skutečně dobře.

Závod začal. Poznávací a vědomostní test.

Mezitím už se připravuje další disciplina - balónek.

Některé balónky byly vskutku univerzální.

Dělá se to na bouřku, ale nakonec to vydrželo.

Japonec by řekl: Mistrovský sek...

Nápoj, to je taky dost náročná disciplina.

Dámy v akci.

Tento jezdec i přes svůj handicap se s tratí porval statečně. Po zásluze dostal cenu Bojovníka roku.

Důležitý je správný postoj na startu

Tomáš z Humpolce na Tatranu - balónek bezchybně.

A už je v cíli.

Ceny, detailní pohled.

Na stupních vítězů...

Večerní disco s projekcí fotek a videí z tohoto ročníku.

6.00 - Opteronek odjíždí. Má před sebou víc jak 300 km.

Balení.

A loučení.

Na cestě domů, za Ostrovačicemi. Je krásné, přimo ukázkové počasí.

To se ovšem nedalo říci o dnu následujícím, tedy o pondělí 24.7. Jakou jsme měli skutečně z prdele kliku! Cesta za vytrvalého deště a teploty okolo 16 st. by byla skutečným peklem.
Další obrázky a videa najdete na facebookové stránce Babetta klubu Brno. Mimo to, Jenda jr. tam taky namlátil něco fotografií. Najdete je zde>> 
Resumé:
Díky Babetta klubu Brno za dokonalou organizaci a zajištění srazu. Další velké poděkování patří chlapcům ze Slovenska za bezchybný technický servis a večerní diskošku s projekcí. Pokud bychom si to objednali u firmy, zaplatíme za to v desítkách tisíc. Také děkuji Tomášovi z Humpolce za nabídnutí odvozu, nakonec to nebylo třeba, ale díky za to. A v neposlední řadě díky všem, kteří přijeli a strávili tu hezký víkend. Mrzí mne to, že nedorazil kvůli poruše Erik, ale slíbil že až pojede do Prahy snad se u mne zastaví.
Pak se tu ovjevilo rozčarování nad cenami a kvalitou obsluhy. Mne osobně zaráží takový skok, až do loňska bylo vše jinak, jak víme. Příčina se rýsuje (EET), mluvil jsem o tom již na Vápenkách. Můžeme jen doufat, že se to zlepší, jak budu p. Kubíkové volat, promluvím s ní o tom. Jak psal Ridchey, správce říkal že asi zrušili i velký srpnový motosraz, ostatně není divu, byl jsem tam v roce 2011 a bylo to skutečně Boží dopuštění. Doufejme, že v našem případě se tak snad nestane, protože my takové problémy, jako například rozbité sklo, nemáme. Ostatně zrušili i nekteré další akce, jak je z webu Vápenek patrno, drží je teď hlavně svatby. Pravda, doba není jednoduchá...
Pak mne zarazila ještě jedna věc. Jak Ridchey na fóru psal, někdo někomu ukradl víčko od nádrže. Pevně věřím, že to byl nějaký civil, který má doma Babettu a víčko potřeboval. Pokud by to byl někdo z nás, bylo by to hodně špatně. Daleko  více špatně než jakékoli letošní problémy. Tak to je pro letos vše a ještě kilometrovníček: