Proč nejrozšířenější rozchod kolejnic má hodnotu právě 1435 mm ? Ani v měrové soustavě anglické, z které pochází, nejde o žádnou okrouhlou míru - je to 4 ft 8,5 in. Všeobecně se uvádí, že nyní používaný rozchod 1435 mm byl v této hodnotě zaveden Stephensonem a často se označuje jeho jménem. Souvislost však není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Rozchod na prvních železnicích vystavěných Stephensonem byl poněkud užší, a to 4 ft 8 in. = 1422 mm. Protože však Stephenson užíval minimálních vůlí mezi okolkem a kolejnicí, docházelo v provozu při vzniklých nepravidelnostech v poloze kolejí k potížím, které se projevovaly vzrůstem jízdních odporů. To bylo řešeno zvětšováním rozchodu, až se v polovině 30. let minulého století ustálila hodnota 1435 mm. Ale ani starší hodnota rozchodu 1422 mm nebyla zavedena Stephensonem. Tento rozchod byl použit již na koněspřežných železnicích v Durhamu, které pocházely již z 18. století. Zde konal Stephenson své první pokusy s parními lokomotivami a později prostě použil tohoto rozchodu i pro nově budované železnice. Zůstává ovšem jeho zásluhou, že "úzký" rozchod (jak byl tehdy v Anglii nazýván) 1435 mm propagoval a hájil až s fanatickým zaujetím, a tím přispěl k jeho všeobecnému zavedení jak v Británii, tak i ve většině ostatního světa. Jeho prozíravost potvrzuje skutečnost, že tento rozchod vyhovuje dodnes a přes občasné snahy o jeho revizi zůstala jeho pozice neotřesena. Podívejme se nyní na některé teorie o vzniku normálního rozchodu. Často se uvádí, že rozchod byl odvozen od rozchodu kol silničních povozů, u kterých byla omezována vzdálenost mezi vnějšími hranami kol na 5 ft = 1524 mm. Nějaký vztah k silničním povozům zde určitě existoval. Nejstarší koněspřežní i parostrojní dráhy používaly vozového parku, který byl konstruován velmi podobně jako povozy. To bylo zvlášť nápadné u tzv. "plate railways", drah s kolejnicemi o průřezu úhelníku, po kterých pojížděla vozidla s koly bez okolků, schopná jízdy i po normálních vozovkách. Takto měla být původně stavěna i dráha Stockton-Darlington, protože se na ní předpokládal provoz soukromými osobami vlastními vozidly. Sporné však je tvrzení, že toto omezení bylo železnicím úředně předepisováno. O tom nejsou žádné spolehlivé důkazy. Koněspřežní železnice v Británii měly nesčetný počet rozchodů, od nejmenších až po 1422 mm; první parostrojní potom od 4 ft 6 in = 1372 až po 7 ft 1/4 in = 2140 mm. Takový chaos by ovšem nemohl nastat, kdyby byl rozchod úředně stanovován. Skutečně v privilegiích prvních železnic zpravidla ustanovení o rozchodu chybí - pouze u těch, které se napojovaly na již existující trati, se někdy předepisoval rozchod shodný. K sjednocení rozchodů v Británii došlo až po několikaletém "boji rozchodů", když zákonem z roku 1846 bylo rozhodnuto ve prospěch hodnoty 1435 mm (s určitými ústupky pro existující Brunelovu síť o rozchodu 2140 mm). V Irsku, kde byla situace podobná, byl jednotný rozchod stanoven na 5 ft 3 in = 1600 mm. Závěrem se zmiňme o jedné rozšířené, ale snadno vyvratitelné domněnce. Pochází z Roellovy encyklopedie a bývá často citována. Tvrdí, že původním Stephensonovým rozchodem bylo 4 ft 6 in = 1372 mm, což je v britské soustavě okrouhlá míra. Poté měl být rozchod zvětšen o 2 1/2 in = 63 mm proto, aby se usnadnilo umístění válců uvnitř rámu lokomotiv. Čtyřapůlstopový rozchod byl skutečně používán u koněspřežných i prvních parostrojních železnic ve Skotsku, s těmi ale Stephenson neměl nic společného. První lokomotivy s vnitřními válci typu "Planet" pocházejí až z počátku 30. let, tedy z doby, kdy Stephenson již dlouho používal rozchodu 4 ft 8 in. Jak vidíme, zdánlivě jednoduchá otázka vzniku normálního rozchodu na své rozřešení teprve čeká.

Jeden kuriózní obrázek, který můžete vidět na trati za Jindřichovým Hradcem - kolejová splítka dvou rozchodů, užívaných na veřejných drahách v ČR. Normálně rozchodná /1435 mm/ trať ČD do Jihlavy a uvnitř 760 mm úzkorozchodná trať Jindřichohradecké soukromé dráhy s velice komplikovanou splítkovou výhybkou na odbočce do Obrataně, včetně úzkorozchodné odvratné koleje.