Mnozí železniční fanoušci by byli schopni ve své vášni pro vlaky hory přenášet. Ba co víc - pokusit se o zcela nemožné, jako například tento Rakušan, jménem Helmut. Dokázal to, co se zatím žádnému příznivci železnic nepovedlo. Projel do KLDR přes zcela pro cizinencký turistický ruch uzavřený železniční hraniční přechod Khasan-Tumagan v odlehlé části východního Ruska. Rozsáhlou upoutávku na jeho cestopis z více jak 12.000 km dlouhé cesty máte nyní zde...
Jeden ze zapálených železničníh fanoušků, Rakušan, jménem
Helmut si s přáteli naplánoval a uskutečnil neobvyklý výlet: Vlakem z Vídně přes
Transsibiřskou magistrálu do
Pchjongjangu v Severní
Koreji...
To by nebylo nic zvláštního, cestovky do Severní Koreje jezdí /zatím stále/
běžně. Létají a dokonce také jezdí i vlakem. Ovšem jinudy. Zde se ale jedná o
malý zázrak. A to je ten "nestandardní" vstup do této zaslíbené země. Celý
Helmutův cestopis je neskutečně podrobný a rozsáhlý a má asi deset
prolinkovaných pokračování. To ovšem nemění nic na tom, že se dá číst jedním
dechem a doslova vás pohltí. Tedy vám překládám stručný výtah nejdůležitější
části. Právě onoho dobrodružného stupu do KLDR na linii Khasan>Tumagan.
Důležité odkazy budete mít na konci článku. Část snímků jsem si pochopitelně
vypůjčil z cestopisu /doufám že to autor pochopí/ zbytek různě posháněl a
vygoogloval. Něco jsem vybral z těžko dostupné literatury. Ostatně celý článek
je jen upoutávka na toto zajímavé cestopisné dílko. Důležitá poznámka:
Fotografie jež mají takto barevně odlišen popis
autor sám nepořídil. Ačkoliv to bylo v nejvypjatěších chvílích cesty, kdy vlak
vjel za ruským pohraničním checkpointem na železný most přes řeku Tumen.
Zákaz fotografování byl víc než jasný a ve voze byli již korejští tajní
policisté. Věděl dobře, že nemá cenu dráždit hada bosou nohou. A také být
vypovězen ze země hned na jejích hranicích není nic příjemného, notabene by
cesta dlouhá víc jak 11.000 km přišla v niveč...
Na úvod: Helmut vyjel v Vídně, docestoval vlakem přes
Bratislavu, Košice a Čiernou nad Tisou do Moskvy, kde přestoupil na
Transsibiřský expres "Rossia". V cestopisu najde hezký popis cesty nádhernou
podzimní sibiří, kdy tajga září všemi barvami a také zajímavé pohledy na
magistrálu. V Irkusku nastoupil do lůžkového vozu korejských železnic, který
bývá řazen v transsibiřských expresech zhruba 2x do měsíce, v přesně stanovených
datumech. Kuriózní je to, že tento jeden špatně vytápěný vůz, je vlastně jediným
nejdelším přímým "vlakem" na světě. Totalita ale sahá až sem. Už zde totiž
nastal problém, korejský vozový průvodčí odmítl této malé expedici povolit
nástup, ačkoli platná víza do Koreje a místenky do tohoto vozu měli. Věc musel
řešit ruský vlakvedoucí a nádražní policie. Nakonec se šťastně "nalodili" a zde
naše vyprávění začíná.

Rossia vyjíždí z Irkutska. Pohled na jezero Bajkal.

Zastávka ve stanici Olbucha. Korejský vůz, řazený na konci expresu se skutečně
nedá přehlédnout. S tímto vlakem pokračuje až do Ussurijska, kde je od expresu,
pokračujícího dále do Vladivostoku, odpojen.

Zajímavé probuzení ve stanici Ussurijsk. Expres je dávno pryč a korejský vagón
stojí v improvizované celní zóně daleko od nádražní budovy, mezi překladišti.
Nicméně naši cestovatelé se mohou volně pohybovat a též fotografování jim nikdo
nezakazuje.

Odpoledne je připojen k vlaku do Khasanu. Odjezd a dobrodružství začíná.

Kouzelná krajina ruského Dálného východu. Vlak právě přejel řeku Ussuri.

K ruským hranicím zbývá jen několik desítek kilometrů.

Je asi 23.00 místního času. Vlak dorazil do Khasanu, ruské
pohraniční stanice. Je odpojen od soupravy, přistaven k nádražní budově a
uzamčen. Potajmu pořízená fotografie z okna vozu.

Další tajně pořízená fotografie na druhý den ráno, kdy mohli cestovatelé vystoupit z vozu a projít
se po stanici. Vůz stojí sám stále před staniční budovou, čeká se na korejskou
soupravu, ke které bude asi ve 12.00 místního času připojen. Celní a pasové
formality z části proběhly. V poledne je vůz připojen k vlaku a obehnán páskou,
kterou nyní střeží vojáci. Celní a pasové formality jsou pro ruskou stranu
ukončeny. Před jednou odpoledne se vlak dá konečně do pohybu. Volné
fotografování skončilo. Na hraniční čáru zbývají necelé dva kilometry

Most přes hraniční řeku Tuman. Byl postaven v roce 1953,
původně jako dřevěný.

Pohled na hraniční most a řeku Tuman od severu z čínského
území, Ruská stanice Khasan je vlevo, KLDR a pohraniční stanice Tumagan pak za
řekou vpravo.

Ruská hraniční tyč. Skutečná hranice však běží středem
řeky Tuman /viz červená šipka u třetí podpěry mostu/. Pokud bychom se podívali
vpravo proti proudu Tumanu, asi 300 metrů, tak se rusko-korejská hranice mění na
hranici s Čínou. Čínská hranice s Ruskem pak vybíhá z řeky a běží po pevnině.
Korejská hranice pak je stále v korytě Tumanu. S Ruskem je společná až k moři
asi v délce 17 km. Zbytek /přes 1000 km/ Severní Korea hraničí s Čínou.
Ruský voják otevírá hraniční bránu. Asi 100 metrů zpět je
ruský checkpoint. Zde vlak naposledy v Rusku staví a vystupují ruští
pohraničníci.

Nekonečná doba napětí a pomalé jízdy. Jsme v Kimově
království. Korejský checkpoint na druhé straně mostu. Ještě jedna zajímavost: To větší množství kolejí /i na předchozím snímku/ je zřejmě kolejová splítka širokého ruského rozchodu a normálního 1435 mm, používaného v Severní Koreji.

Korejská pohraniční stanice Tumagan. Na nádražní budově je portrét Velkého
vůdce, který expedici bude nyní svým bdělým pohledem doprovázet všude, kam v
této zemi vkročí. Snímky jsou až z pozdního odpoledne, kdy cestovatelé dostali
proclené a prověřené věci zpět. Pochopitelně autor se snažil fotografovat co
nejméně nápadně. Vědom si toho, že cesta touto zemí by mohla skončit dříve, než
začne. V tom lepším případě...

Toto je mobilní telefon. Vypnutý, zabalený a úředně zapečetěný. Bude smět být
rozbalen až po odjezdu ze země, za jejími hranicemi.

Zde máme opět náš spací vůz, který jest nejdelším přímým vlakovým spojením
světa. Byl právě přerozchodován /Severní Korea používá standardní rozchod 1435
mm/ a postaven k jakési obskurní nákladní soupravě. Čeká se na vlak do Pchjongjangu, ke kterému
bude připojen. Koleje velkého nádraží jsou podivně prázdné a také rez nesvědčí o
příliš velikém přeshraničním provozu. To by mohlo v budoucnosti vážně ohrozit
existenci tohoto bizarního hraničního přechodu.

Přerozchodovací /regauging/ zařízení, kterým vůz před chvílí projel. Je určeno
pro dva vozy.

Až pozdě večer přijíždí lokomotiva se soupravou, která vůz vezme do
Pchjongjangu, kam zbývá
ještě asi 850 km. Až teprve za hluboké tmy vlak vyjíždí. K překonání necelých 3
km trati mezi dvěma státy bylo potřeba téměř 24 hodin čistého času!

Deštivé ráno v Severní Koreji. Vlak míří do
Pchjongjangu, průměrná
rychlost není vyšší než 35 km/hod.
Nyní trochu topografie:
Podíváme se na místa, která jsme měli možnost vidět na obrázcích. Vzhledem k tomu, že v
Koreji moc map neseženete, poslouží nám stejně dobře satelitní snímky:

Nádražní budova v Khasanu /Rusko/. Šipka označuje místo, kde byl zaparkován po
celou noc lůžkový vůz.

Nádraží v Khasanu, celkový pohled, hraniční řeka Tuman je vlevo dole.

Ruský checkpoint před hraničním mostem přes Tuman. 1. Vlastní objekt checkpointu
s dlážděným nástupištěm pro pohraničníky, 2. Uzamykatelná hraniční brána s
vjezdovým návěstidlem.

Celá situace hraniční zóny, kde máme pohled na tři sousedící státy, tedy Čínu,
KLDR a Rusko, kdy korejská hranice běží stále středem řeky Tuman. Čínsko - ruská
pak vystupuje asi 300 metrů proti proudu Tumanu nad hraničním mostem, tedy těsně
nad číslicí 2. Hraniční demarkační stezka s drátěnými zátarasy pak vybíhá z
říční naplaveniny /doprava proti proudu/ a je na snímku dobře patrná. A na
snímku tvoří čínské území jen poměrně úzký pruh. Legenda:
1. Stanice Khasan, 2. hraniční most, 3. nádraží Tumagan /seřaďovací část/, 4.
Tumagan, staniční budova.

Konec hraničního mostu na území KLDR. Šipka označuje korejský checkpoint.

Nádraží Tumagan. 1, ruské zhlaví, 2. korejské zhlaví, 3. staniční budova a
celnice, 4. přerozchodovací zařízení, 5. odstavná kolejiště, 6. asi objekty
dílen a servisní budovy, tedy se domnívám.

Stanice Tumagan, staniční budova. Šipka ukazuje, odkud byl pořízen snímek.

Stanice Tumagan, šipka ukazuje místo, odkud byl pořízen snímek
odstaveného lůžkového vozu, čekajícího na vlak do
Pchjongjangu.

Stanice Tumagan, přerozchodovací zařízení. Šipka opět ukazuje místo kde stál
fotograf.

Nakonec ještě mapka celé, víc jak 12.000 km dlouhé trasy.
Takže ještě něco na závěr a odkazy. Nalinkuji vám celý cestopis od 1.
pokračování až po závěr, který byl doplněn před několika dny, kde se popisuje
opuštění země. Autor zde podrobně popisuje své zážitky z pobytu v KLDR, včetně
návštěvy demilitarizovaného pásma. Doopravdy to stojí za to. Ostatně toto čtení
vám poslouží i za velmi dobrý bedekr, pakli se do KLDR chystáte. Budete vědět
kam jít, co je zajímavé a dostupné, tedy pro běžného turistu. A také co k cestě
budete potřebovat a hlavně jak se v KLDR chovat.
Helmutova výprava je i velkou dávkou osobní statečnosti a v případě totalitních
zemí to nemusí vždy skončit hapyendem, jako v tomto případě. Expedice opustila
KLDR železničním hraničním přechodem Sinuiju /KLDR/ > Dandong /Čína/, kterým
jezdí i běžné cestovky. Pokud si zaplatíte vlakový zájezd do KLDR, pojedete
tudy. O železniční přechod řeky Tumanu se prosím již nepokoušejte. Helmutova
mise totiž způsobila vážné problémy KITC (the governmental "Korean International
Tourist Company"), tedy severokorejské obdobě Správy cestovního ruchu. Korejská
vláda zřejmě podnikne kroky vedoucí k tomu, přechod Khasan/Tumagan bude pro asi
cizí státní příslušníky uzavřen.
Odkazy:
Celý cestopis přeložený otevřete na úvodu
zde>>
Každá stránka navazuje dole na pokračování. Takže si to užijete z Vídně až do
Phongjangu, doslova metr po metru.
Automatický překladač poměrně dobře a srozumitelně tlumočí, ale musíte si
zvyknout na některé pikantnosti, kdy například "spící automobil" je přeložený
spací vůz /sleeping car/. Dále: že odlet byl v xx.xx hodin, je ve
skutečnosti odjezd byl v xx.xx hodin a letenka, je ve skutečnosti
jízdenka. To aby vás to nemátlo, v cestopise se nikde nelétá, jen se jezdí
vlaky. Překladač také komolí počet nebo popis kolejí, např. v nádraží, pokud o
něm autor píše. V angličtině položená kolej někde, třeba na nádraží, má
synonymum "track", což elektronickému překladači řádně zamotá hlavu. Takže pokud
narazíte na větu, že například na nádraží bylo hodně skladeb, ale většinou
prázdných, berte to tak, že na tom nádraží bylo hodně kolejí ale většinou
prázdných. Narazíte na spoustu dalších nepřesností, ale většinou srozumitelných,
spíše to působí humorně.
Viz třeba: Já rozhodně doporučujeme výlet do KLDR Není levný, ale je to
zážitek nikdy zapomenout, jak uvidíte krásnou krajinu a společnosti naprosto
odlišné od našich.
Jak přečtení a tak i výlet, pokud tedy na něj máte, doporučuji. Hlavně těm,
co chtějí v nastávajících volbách volit doleva...
Pokud anglicky válíte dobře a překladač nepotřebujete, otevřete cestopis v
angličtině zde>>
Prameny:
1. Zakázané vlaky - výlet do Phongjangu, cestopis
2. Mapový server Google
3. Server Panoramio
4. Ruské turistické servery
5.Wikipedia