Je jasné, že stavba přehrady Švihov byla nutností. Vody je třeba, té pitné obzvláště. To je fakt, který nezměníme. Praha a řada měst v ČR by již bez vody ze Želivky nemohla existovat. Také se ale nové vodní dílo zapsalo řadou zásadních změn tvale do krajiny Podblanicka a Posázaví. Především to pocítili především ti, co poblíž Želivky žili. Na to je třeba myslet, při každém otočení vodovodního kohoutku...

Farní kostel Petra a Pavla v Borovsku z roku 1350 se samostatnou zvonicí postavenou v roce 1483. Kdysi stával na idylickém místě, vysokém ostrohu nad údolím Želivky. Dnes je pohlcen mladým, uměle vysazeným lesem, který tvoří přírodní bariéru, chránící přehradní jezero, které se přiblížilo jeho základům na několik desítek metrů. Kostel pochopitelně již neslouží svému účelu, byl odsvěcen a zůstal zde pouze malý hřbitůvek, kde se už několik desítek let nepohřbívá... V minulých létech se vyskytly snahy využít tuto chráněnou kulturní památku jako koncertní síň a k dalším kulturním akcím, ale bohužel předpisy vztahující se na tyto objekty v I. ochranném pásmu vyjímky nepovolují...   /složený panoramatický snímek ze dvou obrázků/

Stavba přehrady se dotkla mnoha míst v tomto kraji. Způsobem více než fatálním. Obce v zátopové zóně bezezbytku zanikly, z některých zůstaly pouze torza, kde je život provázán s mnoha nepříjemnými omezeními, která nutně vyplývají z blízkosti přísně sledované vodárenské nádrže. Tedy Borovsko. Obec, dokonce do třicetileté války se statusem městečka, se připomíná již v roce 1289, kdy zde na svém hradě sídlí Protiven z Borovska, komoří královny Guty Habsburské. V r. 1364 seděli na Borovsku bratři Bohuslav, Markvart a Procek, synové Procka z Volfemberka. V letech 1335 - 1412 patřilo Borovsko Joštovi ze Soutic, v letech 1450 - 1458 Prokopu Karlíkovi ze Chřenovic, r. 1489 Zdeňku Medkovi z Valdeka. Později, neznámo kdy a kým, bylo zdejší zboží přikoupeno ke Zruči. Při dělení dědictví po Alešovi Zručském z Chřenovic v r. 1540 získal jeho syn Léva hrad Borovsko s předhradím, poplužní dvůr a městečko Borovsko s dalším zbožím. Po jeho smrti (před r. 1562) sídlila vdova na Dolních Kralovicích a borovský hrad pustl. Když si Lévovi synové Aleš a Albrecht z Chřenovic dávali v r. 1559 zapsat otcovské dědictví do zemských desek, uváděli zdejší hrad jako pustý. Obnoven pak již nikdy nebyl. Nové sídlo, tvrz, si nedaleko pustého hradu Borovska na severním okraji vesnice postavil pravděpodobně tehdejší majitel statku Strachota Ostrovec z Kralovic kolem r. 1600. Jeho synu Ladislavovi bylo Borovsko pro účast na protihabsburském povstání po Bílé hoře konfiskováno. Městečko je ve Třicetileté válce zcela zničeno, ale v roce 1888 se zde staví škola, o 33 let později, v roce 1921, má obec již 225 obyvatel. Je zde hostinec, truhlář, dva mlýny, několik zedníků, dva obuvníci, krejčí, hajný, cihelna. Borovsko má i početný Hasičský sbor, založený v roce 1905. Od roku 1902 až do léta 1974 měla obec též i železniční zastávku, i když pravda, to bylo "na vlak" trochu z ruky. Téměř čtyři kilometry...
Stavba vodní nádrže Želivka/Švihov vymazala větší část obce z mapy, zůstalo pár domků. Hrad, z něhož zbylo už tak žalostně málo a původní zachovaná tvrz, včetně větší části obce a obou mlýnů, to vše zmizelo v hlubinách jezera. Dnes je zde k vidění kostel se zvonicí, který byl v roce 1989 díky P. Jaroslavu Šimkovi z venku zrekonstruován a tím pozastaveno jeho chátrání. Kostel leží ve vzdálenosti asi 50 metrů od hladiny vodní nádrže a je chráněnou kulturní památkou. Bohužel v ochranném pásmu a tedy pro turistu nepřístupnou. Dále se tady nachází bývalý hostinec a škola, která slouží k soukromé rekreaci. V blízkosti obce je torzo nedostavěné Protektorátní dálnice, opuštěný a z větší části zatopený dálniční most přes údolí Sedlického potoka. Nyní zde žije pouze 7 stálých obyvatel...

ZAVŘÍT │FOTOGALERIE