Stavba dráhy. Díky tomu, že dolnokralovické okresní zastupitelstvo si dobře a včas uvědomilo důležitost železničního spojení a především význam železnice pro rozvoj regionu, započala jednání o stavbě dráhy již koncem devatenáctého století. Nutno kvitovat pochvalně, že přes všechny překážky, zejména administrativní se nenechalo od tohoto záměru odradit. Za klíčové můžeme označit datum 27. listopadu 1899, kdy, podle říšského zákona č. 242 byla vydána koncesní listina pro akciovou společnost "Místní dráha Benešov - Vlašim". Mimo běžných podmínek stanovila tato koncese i ukončení stavby a uvedení dráhy do provozu do dvou let ode dne vydání. Pro stavbu byla vybráno podnikatelství staveb Ing. B. Bořkovec a Arch. O. Dvořák. Jako dozorčí orgán bylo c.k. ministerstvo železnic. Stavba byla započata sice až v červnu roku 1901, ale tempo stavby bylo neobvykle rychlé a stavba sama pokračovala bez velkých komplikací. Trasa dráhy procházela velice členitým terénem, což znamenalo že zde byla dlouhá stoupání a spády, místy až 26‰. Poloměr oblouků neklesl pod 180 metrů, ale počet těchto oblouků s minimálním poloměrem zde byl daleko vyšší, než na úseku z Benešova do Vlašimi. Na trase bylo nutno vybudovat značné množství malých mostních staveb, převážně různé velikosti propustků, od jednoduchých s kamennými překlady až po poměrně velké, s valenou klenbou a opěrnými zídkami. Nehodnotnější mostní stavbou je rozhodně kamenný viadukt v údolí Sedlického potoka v km 41,6. tato stavba, která se dodnes zachovala, leží v uzavřeném vodárenském pásmu I. stupně vodní nádrže Želivka. Je k vidění ze silnice z Keblova do Bernartic, která vede od tohoto mostu asi 100m jižně, těsně za hranicí uzávěry, po hrázi retenční nádrže. Most je při plném vzdutí jezera, částečně zatopen, ale můžete jej obdivovat jako stále existující doklad kvalitní práce převážně italských dělníků a kameníků. Pokud se pozemních staveb týká, nebylo zde zvláštností, staniční budovy ve Zdislavicích, Trhovém Štěpánově a Keblově byly typizované objekty, sejné jako například v úseku Benešov-Vlašim /Postupice, Domašín/. Vyjímkou byla pochopitelně staniční budova v Dolních Kralovicích, velká dvoupatrová stavba s krytým peronem, kancelářemi a čekárnou. V patrech byly mimo nocležny též služební byty.  

Firmě Bořkovec & Dvořák se podařilo, i přes počáteční zpoždění, stavbu dokončit v termínu a v dobré kvalitě. Technicko-policejní zkouška proběhla 10. října 1902, a slavnostní zahajovací jízda se konala ještě týž den. Pravidelný provoz podle jízdního řádu pak o den později, 11. října 1902.      

V minulosti bylo dobrým zvykem o víkendech vypravovat přímé vlaky, vlastně přímé vozy z Prahy, tehdejšího hlavního nádraží, až do Dolních Kralovic. Fungovalo to tak, že k osobnímu vlaku do Tábora a Českých Budějovic byly přidány čtyři vozy, které byly v Benešově odpojeny, připojena parní lokomotiva zpravidla řady 423 a už se jelo. V neděli to samé, ale v obráceném pořadí. Na obrázku je vidět křižování těchto osobních vlaků ve Vlašimi. Pozoruhodné je složení vlakové soupravy do Kralovic /úplně vpravo/. Pestrý "cirkusový" slepenec vozů různých typů a stáří, nasvědčuje rozsáhlé devastaci vozového parku Českomoravských drah za války. V té době muselo jezdit doslova všechno, co mělo kola. Snímek pochází asi z roku 1947 až 49 a je zajímavý mino jiné tím, že byl pořízen fotoaparátem Kodak, na dnes již zaniklý formát svitkového filmu 4 x 6,5 cm...  

Rub a líc jízdenky pro zvláštní vlak z Trhového Štěpánova do Dolních Kralovic a zpět. Zajímavost pro sběratele: Tato jízdenka byla vydána v limitovaném nákladu pouhých 200 kusů. Tento spoj byl poslední veřejný osobní vlak který jel tímto směrem. Zcela naprostou raritou pro sběratele je jízdenka pro zvláštní vlak do Dolních Kralovic vydaná Metrostavem pro své zaměstnance. Tento vlak se vydal do Kralovic o něco dříve a to 30.6.1974. Nejednalo se ale o veřejný spoj, svézt se bylo možno pouze na pozvánku a tuto jízdenku. Náklad, ve kterém byla vydána mi není znám. Tuto raritní jízdenku z archivu p. Kohouta je možno prohlédnout zde>>

Německy psaný plakát oznamující zahájení pravidelného provozu železnice z Vlašimi do Dolních Královic. Stalo se tak 11. listopadu 1902. Slavnostní zahájení bylo o den dříve 10.11. 1902. Noviny tehdy psaly:  "Z Vlašimě: Otevření dráhy z Vlašimě do Dolních Kralovic slavnostním způsobem stalo se v pátek dne 10. tm. za přítomnosti p. dv. rady Pally a zástupců vlády aj. V Dolních Kralovicích slavnostně ozdobených očekáván byl vlak obecním zastupitelstvem s p. starostou Lanzem, zástupci samosprávných, státních i vrchnostenských úřadů a nesčíslným počtem radostně naladěného obecenstva ..." (Hlasy od Blaníka, roč. XVIII. - 1902) K té příležitosti se stala jedna velice trapná věc. Občanům zdislavickým se nikdo nenamáhal oznámit, kdy bude zahajovací jízda.  Poněkud odlišná nálada panovala tedy ve Zdislavicích, jak píšou ty samé noviny: "...Co jsme se natěšili na slavnost tu - ale sklaplo nám všem! Obec naše byla připravena důstojně a slavně oslaviti tak nikdy nevídaný zjev v krajině naší. Všecky spolky, obec. zastupitelstvo, hudba a vůbec všecko občanstvo připraveno k oslavě ku zahájení jízdy. A co se stalo? Obec naše nebyla ani uvědoměna, kdy zahájena bude jízda. Až teprve po zahájení na večer zaslány byly plakáty oznamující zahájení jízdy... Takový akt slavnostní stávající se velmi zřídka v životě lidském, má se každému státi milou a vzácnou upomínkou, a co u nás? Žádný o ničem nevěděl, jen několik babiček seběhlo se do nádraží. Tím cítí se obec naše skorem uražena...."
(Hlasy od Blaníka, roč. XVIII. - 1902)

Nebojte se, nejde o mystifikaci. Stanice v Keblově byla otevřena také na podzim 1902. Ale jaksi nanečisto. Pouze pro osobní přepravu, nikoli pro nákladní. Z jednoho prostého důvodu: Leží, či vlastně ležela asi 1 km  mimo obec a vedla k ní pouze špatně schůdná pěšinka. Tedy, pokud tam vlak složil zboží, museli by jste jej odnést v rukou, nebo naopak. Silnice sem byla postavena právě až v roce 1903. Pak už stanice sloužila plně svému účelu.

Služební dopis z roku 1926. Občané Bernartic, kde byla zastávka Borovsko a Sedmpan, u stejnojmenné zastávky se domáhali prodloužení nástupišť na těchto zastávkách. Aby nemuseli, pokud byl vlak dlouhý, skákat do příkopu. Bylo jim vysvětleno, že v týdnu jezdí tzv. kolejové autobusy, což byly motorové vozy M120.1 /tzv věžáky/ a parní vlaky o 10 až 12 vozech pouze v neděli. A bylo to... 

Tentokráte služební telegram, /vpravo/ kde se žádá dovybavení jízdním řádem a osvětlením nově vzniklá zastávka Dubějovice. Tato zastávka Dubějovice stála asi 300 metrů mimo vesnici. Tuto zastávku používali i obyvatelé Javorníka. Ti už to měli ale "z ruky". asi 1 km přes les. Vedle je pak služební jízdní řád pro celou trať. Tři nákladní vlaky v noci z Benešova do Kralovic! Jo, bejvávalo...

Výškový diagram trati z Vlašimi do Dolních Královic. Trochu to připomíná horskou dráhu. Z Vlašimi, /390.26m/ vlak vystoupá před zastávkou Bolina do 467,7m, tedy o 77,4 metru, což je o něco výše než Petřínská rozhledna. Sestoupíme pak do údolí Štěpánovského potoka na kótu 379,0 metru, což je na pěti kilometrech sešup o 91,7 metru. poté znovu nahoru k Sedmpánům, pak dolů do Keblova a za kamenným mostem znovu nahoru k Bernarticům, tedy k zastávce Borovsko, pak už definitivně dolů na 374 metrů do Dolních Kralovic... Červená část je doposud v provozu, černá zrušena. Krátká zelená úsečka je mimoúrovňové křížení se starou protektorátní dálnicí, nyní D1.