Tak výlet už je za námi. Mlhavo, nevlídno a podzim se vím všudy...

Na pochod po trase kralovické lokálky jsem vyrazil poměrně pozdě. Důvod byl prostý: Čekal jsem až se zvedne mlha, jel jsem totiž na motorce a ráno to nevypadalo nejlépe. Bylo tedy potřeba posečkat, aby se mohlo jet alespoň relativně bezpečně.

Opuštěná trať vypadá za říjnového pozdního mlhavého odpoledne zvláštně, až tajemně. Za clonou drobného deště, šera a mlhy jsou jistě všechny její osudy, lidé, kteří tu cestovali a vlaky, které tu jezdily...

Neměl jsem v plánu jít, ani jet po celé trase. Bývalou dráhu znám totiž podrobně, metr po metru. Navíc nechci štvát svůj choppřík marastem polních a lesních cest. Tentokráte byl cíl výpravy jiný - kostel v Borovsku. Počasí se trochu umoudřilo a v Borovsku jsem byl něco po jedné hodině. Kostel znám, ale z venku. Uvnitř jsem nikdy nebyl. Pochopitelně ani v oddělené zvonici ne.
Kostel je skutečně otevřený a je zde uspořádána malá hezká výstavka a na dvou videoprojektorech kontinuálně běží historické fotografie. Pochopitelně je k dispozici též odborný a zasvěcený výklad. Mohu se také podívat na kůr, na půdu a do bývalé sakristie, kde je k vidění nedatovaná záhadná freska. I oddělenou zvonici, stavební unikát ze šestnáctého století je možno prolézt. Zvony tu ovšem již dávno nejsou, byly rekvírovány za války. Dobré bylo i to, zde se mohli případní zájemci zapsat do pořadníku na novou knihu o historii obce Borovsko, která by měla vyjít na jaře příštího roku. Pochopitelně jsem také hned tak učinil.
Hezkou exkurzi zakončím u břehů jezera, které je několik desítek metrů od kostela. Jezero je ponořené do podvečerní mlhy, dny jsou již krátké. Na kráse mu to neubírá, naopak. Je možno si prohlédnout i hezky zachovaný hradní příkop. Hrad sám, jež stál v těsném sousedství kostela zmizel beze stopy, tak jak to bývá. Byl ve třech minulých stoletích, krátce po tom, co zpustl, rozebrán obyvateli obce na stavební kámen.
Cestou zpět se zastavuji u Sedmpan, v lokalitě "U Pivovaru", kousek od bývalé zastávky Sedmpany, už v lese Pod Hůrkou. Je tu krásně, šero a pomalu opět hustě padající clona mlhy. Ostatně to vidíte na obrázku. Cestou k Trhovému Štěpánovu po trase bývalé dráhy potkávám ještě pár opozdilců, kteří si volili delší trasu pochodu /22 km/. Vyseknu pietní zastávku v Dubějicích. Vlak tu také stavěl a pokud bychom se podívali na starý jízdní řád, dá se říci, že jedu poměrně načas. Dělám to zde ostatně vždy, pokud tudy jedu. Ve Štěpánově možno zhlédnout právě odjíždějící MOS 19118 do Vlašimi a Benešova. Podle informací přednosty byla účast na tomto pochodu dobrá. Předchozím vlakem /tuším 19116/ odjíždělo z Trhového Štěpánova více jak 100 účastníků.
Cesta domů je již hororem. Pro jemné mžení a mlhu není vidět víc jak na pár metrů, ale hlavní je, že přes den to nějak vydrželo. Ostatně, co byste chtěli v druhé polovině října víc?

Snímky z této mise, tedy hlavně z Borovska, najdete zde>>

ZAVŘÍT